Úterý 25. ledna 2022, svátek má Miloš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 25. ledna 2022 Miloš

K Havlovu výročí

18. 12. 2015 12:00:00
Skoro to vypadá tak, že hlásit se dnes k Václavu Havlovi znamená koledovat si o nadávku. O cejch pravdoláskaře. Mám se ale za svoje dávné sympatie k VH stydět, když mi svědomí velí opak?

Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Havlův zesměšňovaný slogan. Všimněme si: svůj měl i Mistr Jan Hus. Na rozdíl od Havla se tomu jeho, byť upravenému (Hus to vždy myslel tak , že zvítězí Pravda Páně, tedy Boží pravda), dostalo té nejvyšší pocty. Je součástí standarty hlavy státu.

Přitom: jaký je mezi nimi v principu rozdíl? Jeden i druhý představuje jistý ideál, cíl a naději. Je moudré posmívat se naději? Cynicky se posmívat lidem, kteří touto nadějí žijí? Kteří ji věří?

Jan Masaryk Husův slogan vrátil z roviny ideálu zpět na zem: Pravda (z)vítězí, ale dá to fušku. Totéž platí i pro l slogan.

Vážit si VH neznamená s ním ve všem souhlasit. Neznamená to být automaticky „antiklausovcem“, byť právě Václav Klaus to takto staví. A ani to neznamená automaticky souhlasit s ostatnímu „havlovci“ - označovanými jako pravdoláskaři a sluníčkáři. Jako pražská kavárna.

Tak primitivní náš svět není. Na VH, stejně jako na TGM nebo Edvarda Beneše, je zapotřebí nahlížet kriticky. Dle biblického principu: všechno zkuste, co dobrého jest, toho se držte. To vyžaduje nikoli slepou oddanost, ale přemýšlení – o každém Havlově počinu, o každém jeho postoji, o každém jeho eseji. Bez tohoto analytického postoje zůstaneme pouhými hospodskými křiklouny, jejichž slova postrádají smysluplný obsah.

Tak jako bylo možné v jednotlivostech kritizovat některé postoje Mistra Jana Husa, je možné kritizovat i VH. To ovšem nesmí být důvodem k tomu, abychom při „hledání much“ přehlédli velikost obou osobností. Nevidět ji znamená dávat na odiv vlastní „politickou“ slepotu. Tak se chovají pošetilci. Sebestřední hlupáci.

Každý, kdo v dospělém věku zažil československý komunismus (= totalitní vládu komunistické strany), musí uznat, že postavit se této diktatuře znamenalo disponovat obrovskou dávkou osobní odvahy. Havel a ostatní disidenti, v Chartě i mimo ni, touto odvahou disponovali – a proto si zaslouží naši úctu. Moji permanentní úctu mají a nic na tom nemůže změnit to, že s řadou nich bych se za svobodných poměrů (jsem se za svobodných poměrů) názorově nikdy neztotožnil, a to nejen proto, že to byli bývalí bolševici.

Ostatně Charta 77 ve svém úvodní prohlášení říká (chartisté říkají), že jde o

  • volné, neformální a otevřené společenství lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování občanských a lidských práv v naší zemi i ve světě.

Podobně tomu bylo i za druhé světové války. Spojenci představovali koalici států s odlišnými politickým systémy, které spojovala vůle porazit (v Evropě) nacistické Německo. Má smysl dehonestovat spojenské úsilí v tomto boji jenom proto, že proti Hitlerovi bojovali také Sověti, kteří s ním předtím uzavřeli pakt a hlavně - sami byli podobnou diktaturou? A jaký má smysl kritizovat chartistický disent za to, že jeho součástí byli bývalí členové KSČ? Vímal jsem tehdy disidentské angažmá aktivistů kolem Charty 77 jako něco navýsost užitečného a vrcholně odvážného, neboť každý z nich nesl kůži na trh a byl vystaven perzekuci. Angažmá v Chartě 77 znamenalo zásadní narušení soukromého života, nejrůznější druhy hrozeb (od ztráty možnosti dokončit studium po ztrátu práce přes hrozbu nuceného vyhnání ze země až po vsazení do žaláře).

Tuto oběť byl ochoten přinést málokdo, naprosté minimum z minima potenciálně odvážných.

Proto považuji za vrchol sprostoty, když se ti, kdo neměli ani tisícinu odvahy tehdejších chartistů, do Havla a spol. po pádu totality a nabytí ztracené svobody neomaleně navážejí a dělají z nich v podstatě to, co tehdy komunistická propaganda. Alibisticky si tím omlouvají vlastní zbabělost. Marně.

Je to stejně ohavné, jako když někdo znevažuje nejvyšší oběť Mistra Jana Husa. Třeba tím, že z něj dělá hlupáka ve stylu “k čemu mu to vlastně bylo“. Takovéto uvažování ve mně vyvolává hluboké rozčarování a zklamání z toho, co mají někteří Češi v hlavě.

Havel, stejně jako Hus, zanechal v dějinách českého národa nesmazatelnou stopu. Svými myšlenkami a politickými činy, svojí odvahou a úsilím na poli prosazování lidských práv, svobody a demokracie, tím, že byl připraven nést osobní oběť – a také ji přinesl – je hoden naší úcty, nikoli pohrdání. Celý jeho život a postoje vybízejí k přemýšlení a věcnému zhodnocení, nikoli k paušálnímu odsouzení.

Patří k těm osobnostem, kvůli nimž mohu být hrdý na to, že jsem se – nikoli vlastním přičiněním a ani vlastní vinou - narodil jako Čech. Patří také k lidem, u nichž si přesně vybavím, kde jsem byl a co jsem dělal, když jsem se dozvěděl o jejich skonu. Není to podstatné, ale o čemsi to vypovídá.

Možná jsem chtěl za totality víc než Havel a chartisté, nejen dodržování přijatých lidskoprávních závazků, ale neměl jsem odvahu pro to udělat alespoň polovinu z toho, co udělali oni pro svoji vizi.

A to je podstatné: měl jsem hlavu plnou politických koncepcí, ale skutek utek. To musím veřejně sebekriticky přiznat. Mám ale v sobě alespoň tolik slušnosti, abych Havlovi a spol. za vše, čím nás, pozdější pěšáky sametové revoluce, tehdy předčili, veřejně poděkoval.

V temných časech to byl VH, kdo mi po vlnách Svobodné Evropy posílal naději. Nikdy nezapomenu na jeho eseje Moc bezmocných nebo Slovo o slovu. Bylo to něco jako ozáza s pramenem čisté vody uprostřed pouště, jejíž horizont byl v nedohlednu. Svátek v soukromí u rozhlasového přijímače.

Tam jsem si vždy nanovo uvědomoval, že ve vězení sedí i za nás, nestatečné. A dnes se ptám, asi ne příliš zdvořile: co je to za lidi v našem národě, kteří tak rádi vytvářejí dojem, že VH je postavou veskrze negativní? Žili jsme vůbec ve stejné zemi a ve stejném režimu?

Autor: Lubomír Stejskal | pátek 18.12.2015 12:00 | karma článku: 34.24 | přečteno: 2541x

Další články blogera

Lubomír Stejskal

O smyslu pro humor trochu jinak

Shoda okolností tomu chtěla, aby se ve stejný den (25. 1.), kdy bloger Martin Faltýn publikoval článek „Máte ještě zdravý smysl pro humor?“, objevila na níže uvedeném serveru zpráva vyvolávající stejnou otázku.

25.1.2022 v 18:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Konec spekulací: Netanjahu klauzuli o morálně hanebném jednání odmítl

Tato klauzule – známá v americkém právu, a uplatňovaná i v Izraeli, jako moral turpitude, tedy morálně hanebné či zavrženíhodné jednání – měla být součástí dohody o vině a trestu. Měla, ale nebude.

25.1.2022 v 9:20 | Karma článku: 7.30 | Přečteno: 136 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K úvodnímu dni soudu s Päivi Räsänenovou aneb Sola Scriptura

Pondělí 24. leden 2022. Zataženo, dva stupně nad nulou. Pro Finsko svého druhu přelomový den. Před distriktním soudem v Helsinkách stanula Päivi Räsänenová (*1959). Proč? Zastává biblický postoj k homosexuálním praktikám.

24.1.2022 v 23:10 | Karma článku: 24.82 | Přečteno: 489 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Nerad píšu o covidu

Je to téma pro odborníky, kterých máme v naší zemi dostatek. Vedle toho víc než hodně „odborníků“ z řad široké veřejnosti. Čím může přispět do debaty člověk, který nepatří do žádné z obou skupin?

23.1.2022 v 19:08 | Karma článku: 16.00 | Přečteno: 452 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Lubomír Stejskal

O smyslu pro humor trochu jinak

Shoda okolností tomu chtěla, aby se ve stejný den (25. 1.), kdy bloger Martin Faltýn publikoval článek „Máte ještě zdravý smysl pro humor?“, objevila na níže uvedeném serveru zpráva vyvolávající stejnou otázku.

25.1.2022 v 18:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Udělat tlustou čáru za minulostí nefunguje

Čas od času při hovoru s lidmi slyším radu “udělej za minulostí tlustou čáru a jdi dál”. Jednoduchá a líbivá rada, bohužel nejen totálně nefunkční, často dost škodlivá, protože lidi (pod)vědomě nabádá k sebe-potlačení, popření ...

25.1.2022 v 16:38 | Karma článku: 5.26 | Přečteno: 94 | Diskuse

Jan Ziegler

Ať si lidé mohou připlatit za zdraví, pryč s levičáckým rovnostářstvím

Vinou poslankyně Evy Fischerové z ČSSD si lidé nemohou dobrovolně zaplatit za lepší zdravotní péči. To považuji za chybu a jsem rád, že nynější vládní koalice hodlá tento problém řešit.

25.1.2022 v 15:44 | Karma článku: 16.29 | Přečteno: 275 | Diskuse

Karel Jelínek

Jsou politici (nejen v EU) dostatečně kvalifikováni?

Tuhle padla u nás v hospodě otázka vohledně toho GrííínDýlu: Copak to ti politici nevidí, že to je úplně mimo, hlavně technicky a časově? Nevidí, protože to vidět nemůžou. Nejsou totiž pro takové rozhodování vůbec kvalifikováni.

25.1.2022 v 15:15 | Karma článku: 31.20 | Přečteno: 754 | Diskuse

Jan Pražák

Jak se Maruška naštvala

„Honzo, zašel bys po práci na kafe, potřebovala bych ti něco říct?“ Ozvala se mi Maruška minulý pátek a už do telefonu zněla otráveně. Napůl naštvaně a napůl smutně, a já jen zadoufal, že ji káva s větrníkem trochu potěší.

25.1.2022 v 14:34 | Karma článku: 16.62 | Přečteno: 304 | Diskuse
Počet článků 3859 Celková karma 20.38 Průměrná čtenost 945

Fórum komunity Eretz (s unikátní sekcí Sport)

https://forum.eretz.cz/index.php

 

Můj tip:

https://blogosfera.cz

 

/* 1956.   Toto je "my blog 2". Primárně o Izraeli, sekundárně o všem ostatním. Často nabízím menšinové náměty, neb i ty mají mít  své místo ve veřejném prostoru.

 

eContact:  mrstejskal@gmail.com


Motto blogu:  Co jsem napsal, napsal jsem.  (Pilatus Pontius).

 

K zamyšlení: Neřešme autora, ale obsah jeho textů.


Nejoblíbenější relax: fotografování fauny pod hladinou Rudého moře. Viz zde:

 http://www.flickr.com/mrstejskal

 

Od ledna 2020 jsem také na Instagramu:

http://www.instagram.com/mrstejskal1

 

 

Najdete na iDNES.cz