Olšerova rafinovaná dehonestace

Občas se člověku při čtení textů na internetu (nikoli v diskusích) dělá nevolno. I to je daň za svobodu: že se nám tu a tam dělají mžitky před očima nebo se systolický krevní tlak dostává do nadlimitních hodnot.

Břetislav Olšer napsal na blogu iDNES výroční článek k významnému jubileu. O jaké jde je obsaženo v nadpise:  „Dva a půl roku od inaugurace Miloše Zemana, lidového guru první přímé volby hlavy státu v ČR“  (blog iDNES, 11/09/2015).

Je Olšerovým svatým právem být stoupencem MZ a psát na něj pochvalné ódy. Proti gustu žádný dišputát. Naším právem zase je sdělit veřejnosti svůj pohled na to či ono z jeho textů.

Nejprve jedna drobná nelogičnost. Olšer se v rámci své jubilejní glorifikace nemohl vyhnout případu nenalezeného Peroutkova článku „Hitler je gentleman“.

Napsal:

Možná skutečně tolik diskutovaný a Zemanem "viděný" Peroutkův článek: "Hitler je džentlmen" nikdy nevyšel, ale vyšly jiné texty, které mají svůj obsah zhruba stejný - chvála Hitlera …

Pokud tedy článek „Hitler je gentleman“ neexistuje, jak může někdo tvrdit, že jiné Peroutkovy texty mají zhruba stejný obsah jako tento neexistující text? Možná by nás měl pan Olšer poučit, podle jaké komparativní metody lze porovnat něco, co existuje, s něčím, co neexistuje.

To by ovšem na jeho příspěvku nebylo to nejzávažnější. V postskriptu, alibisticky nazvaném „Pouhé konstatování“, uvádí:

Terezie Kaslová, manželka exprimátora Prahy Jana Kasla, je skutečně vnučkou F. Peroutky. Peroutkovu dceru Evru (správně Evu – k tomu viz *) si vzal za ženu Richard Bienert ml., syn Richard Bienerta st.

* celý text o Terezii Kaslové a Rudolfu Bienertovi starším okopíroval Břetislav Olšer i s překlepem z facebookové stránky České národní listy, kde vyšel 23/04/2015. 

Následuje souhrn životopisných údajů Bienerta staršího, za protektorátu ministra vnitra a krátce i posledního premiéra tohoto nacisty vytvořeného útvaru, který byl po válce (rozuměj Bienert st.) jako kolaborant odsouzen režimem třetí republiky (předtotalitní polodemokracie, kde vládla Národní fronta bez opozice) ke třem letům žaláře.

Tak si to rozklíčujme. Tatínkem Terezie Kaslové, která vede s českým státem (potažmo s Hradem, potažmo s prezidentem Zemanem) spor o Peroutku (o očištění jeho jména) je Bienert mladší, jehož otec byl poválečným soudem usvědčen jako kolaborant ve službách nacistů. Ačkoli s tím Terezie nemá a nemůže mít pranic společného, snaží se Olšer rafinovaným způsobem o to, aby na Terezii ulpělo něco z tohoto morálního bahna. A tím chce tento prozemanovsky orientovaný autor zpochybnit její úsilí o očištění pověsti Ferdinanda Peroutky, o němž jím obdivovaný prezident veřejně prohlásil, že byl fascinován nacismem.

A z tohoto způsobu rafinovaného dehonestování protivníka se mi dělá poněkud nevolno.