Dvojí metr

9. 03. 2014 19:00:00
• Ve dvou zemích, jedné evropské a jedné africké, došlo letos a loni k tomu, co můžeme nazvat státním převratem nebo také lidovou revolucí.
Sisi v Rusku u Putina 13/2/2014Sisi v Rusku u Putina 13/2/2014

Řeč je samozřejmě u Ukrajině a Egyptu. A Egyptem také začneme.

Posledního června 2012 se stal prezidentem Egypta Muhammad Mursí. Zvítězil ve dvoukolových demokratických volbách. V úřadu byl rok. Mnozí Egypťané do něj vkládali obrovské naděje. Sám jsem toho byl při opakované návštěvě té země svědkem. Až jsem se podivoval, kde se tak bezmezná důvěra v těch lidech bere. Ale to není podstatné.

Měsíc střídal měsíc a na konci prvního (a také posledního) roku Mursího prezidentování bylo všechno jinak. Nadšení a velká očekávání vystřídalo zklamání, deziluze. Pak nastoupila zloba ulice vyjádřená milionovými demonstracemi nejen v Káhiře. V zájmu udržení pořádku se řešení ujala armáda. Co si budeme nalhávat: vždy, když se řešení ujme armáda, smrdí to pučem. Musí být ale vždy podstatné jméno puč vnímáno jako sprosté slovo?

Armáda personifikovaná svým šéfem a ministrem obrany v jedné osobě, (tehdy) generálem Abdel Fattáhem al Sisim, dala Mursímu 48hodinové ultimátum. Buď „splní požadavek lidu“ a odstoupí, nebo bude sesazen. Prezident odmítl. Argumentoval tím, že je legitimní, demokraticky zvolenou hlavou státu. Formálně měl pravdu. Přesto byl „pučistou“ Sisim zbaven úřadu.

Připomeňme, co následovalo: ustanovení Adlího Mansúra, předsedy Nejvyššího ústavního soudu, do funkce prozatímního prezidenta, odvolání promursíovské vlády Hišáma Kandíla a její nahrazení „úřednickým“ kabinetem Házima Biblávího, suspendování ústavy. Parlament nebylo nutné řešit, protože byl už předtím, ještě za Mursího, soudem rozpuštěn, neb byl zvolen protiústavně.

Generálu Sisimu zůstaly i po tomto „puči“ (revoluci, jak chcete) obě funkce: byl i nadále šéfem armády i ministrem obrany.

Teď na Ukrajinu.

Také Janukovič byl zvolen demokraticky. Také za jeho vlády demonstrovaly statisíce lidí proti jeho politice. Také oni vyjádřili přání, aby odešel. Také v ulicích Kyjeva, stejně jako Káhiry, tekla krev a množili se mrtví. Také Janukovič byl sesazen.

Rozdíl mezi Ukrajinou a Egyptem je především v tom, že zatímco v Káhiře funkční parlament neexistoval, v Kyjevě ano – a Janukoviče zbavil funkce právě on. Nikoli armáda, nikoli žádní „pučisté“. Stalo se tak poté, co on sám odmítl dobrovolně odejít (a z Kyjeva na nějaký čas zmizel, aby se objevil na východě země ... ale to všechno dobře známe). Sněmovna ho sesadila ústavní většinou.

Jako prozatímní prezident byl zvolen parlamentem jeho šéf Olexandr Turčinov. (Ve funkci od 23/2.) O čtyři dny později zvolil parlament Arsenije Jaceňuka do funkce premiéra a byla zformována nová vláda.

A teď ony dva metry z titulku. Dva metry Vladimíra Vladimíroviče Putina.

Položme si otázku, který z obou režimů, současný ukrajinský nebo současný egyptský, má z čistě formálního hlediska větší legitimitu? Bezpochyby ukrajinský. Kdybychom ale oba režimy poměřovali „revolučním metrem“, pak vlastně stejnou.

Přesto se Putin zachoval následovně.

V polovině února přijal šéfa egyptské armády a ministra obrany Sisiho, který mezitím povýšil na polního maršála. Neměl problém s jeho legitimitou, potažmo s legitimitou vlády, jíž je členem, která vzešla z armádního zásahu proti demokraticky zvolenému prezidentovi. Neslyšeli jsme, že by Putin říkal něco v tom smyslu, že Mursí je stále jedinou legitimní hlavou státu, že neuznává prozatímního prezidenta Mansúra nebo premiéra Biblavího (který byl v době Sisiho pobytu v Rusku šéfem káhirského kabinetu), že jeho vláda je nelegitimní. Naopak: „pučistovi“ Sisimu se dostalo vřelého přijetí a Putin mu popřál, za sebe i za ruský lid, mnoho štěstí v nadcházejících prezidentských volbách.

Stejný Putin uspořádal v úterý 4/3 tiskovou konferenci. Co tam zaznělo, mnozí z nás slyšeli:

  • To, co se na Ukrajině děje, je státní převrat.

  • Janukovič zůstává jedinou legitimní hlavou Ukrajiny.

  • Nová kyjevská vláda nemá legitimitu rozhodovat o osudu celé země.

  • A tak dále, a tak podobně.

Přesně tak vypadá politický dvojí metr.

Autor: Lubomír Stejskal | neděle 9.3.2014 19:00 | karma článku: 12.53 | přečteno: 756x

Další články blogera

Lubomír Stejskal

V kolika vdát dceru v dětském věku?

Jak kde. Svět internetu před časem obletěla zpráva o jedné šokující svatbě. Ženich měl dvaadvacet, nevěsta přesně o polovinu méně. Tedy jedenáct. Že je něco takového možné hodnotit jako zvrácenost?

22.10.2019 v 16:59 | Karma článku: 25.84 | Přečteno: 942 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Za obraz do kriminálu. (Pozn.: Za namalování, ne za krádež!)

Zehra Doganová je v Turecku narozená (*1989) kurdská malířka, novinářka a redaktorka Erdoganovým režimem zakázané feministické zpravodajské agentury JINHA.

22.10.2019 v 10:55 | Karma článku: 17.62 | Přečteno: 453 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Premiér (opět) neuspěl

Hlavní zprávou v Izraeli v pondělí večer 21/10 v různých obměnách titulků bylo: „Netanjahu vrátil mandát.“ Mandát k vytvoření povolební koalice, který mu dal prezident Reuven Rivlin 25/9.

21.10.2019 v 21:54 | Karma článku: 8.73 | Přečteno: 246 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K jednomu článku Jiřího Weigla. O Turecku, Kurdech a vpádu do Sýrie

Jiří Weigl publikoval na webu Institutu Václava Klause článek „Na dění kolem Sýrie a Turecka si dejme pořádný pozor“ (16/10). Čtenost mu zvýšilo zveřejnění ve víkendovém vydání Neviditelného psa (19-20/10).

21.10.2019 v 9:15 | Karma článku: 23.14 | Přečteno: 615 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Pavel P. Kopecký

Spiknutí v Ankaře

Rusko zvítězilo ve vleklé zástupné válce. Na své si přišlo Turecko s Íránem a se zlou se potázali Kurdové - i nejednotný Západ.

23.10.2019 v 12:22 | Karma článku: 7.55 | Přečteno: 120 |

Vladimír Kroupa

Je rozdíl mezi Mnichovskou dohodou a současnou tureckou okupací syrského pohraničí…?

... ano, je. Tyto dvě události dělí 81 let a ta dnešní okupace má jiné protagonisty. Ten rozdíl je ale jen kosmetický, podstata turecké invaze a německé zabrání Sudet je však navlas stejná...

23.10.2019 v 11:42 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 200 | Diskuse

Vladimír Zeman

Třiceti procentům se stýská po komunistech. Vážně?

A jsou to lidi se základním vzděláním a důchodci. Pravil nějaký průzkum, jehož výsledky dostaly prostor na ČT. Ono je to samozřejmě úplně jinak. Po komunistech se nestýská nikomu, to že si někdo posteskne, že byl mladší, tedy

23.10.2019 v 10:36 | Karma článku: 31.27 | Přečteno: 748 | Diskuse

Karel Trčálek

Turek Erdogan, velký vzor Václava Klause ml.

Odsuzování Turecka kvůli vojenské operaci proti Kurdům, provozované v hojné míře i zde, je jen projevem totálního pokrytectví těch, kteří se považují za české vlastence a patrioty

23.10.2019 v 8:24 | Karma článku: 14.46 | Přečteno: 451 | Diskuse

Jan Bartoň

Skandální rozpočet nebo Babiš?

Česká opozice si postěžovala, že při projednávání zákona o státním rozpočtu na příští rok nebude ve sněmovně premiér Andrej Babiš. Je to „skandální"?

23.10.2019 v 8:00 | Karma článku: 32.66 | Přečteno: 1087 | Diskuse
Počet článků 2770 Celková karma 19.80 Průměrná čtenost 980

 Find more about Weather in Hurghada, EG
Click for weather forecast

Mým premiérovým  blogem byly Pohledy a postřehy na Lidovkách. Toto jsou NOVÉ Pohledy a postřehy. neboli "My Blog 2".

* 1956, nejen internetový publicista. Nabízím často menšinové náměty, neb i ty mají  mít své místo ve veřejném prostoru.  Hlavní okruhy:  Izrael, Egypt,  politika i sport - a kromě toho ledacos jiného. 

Spolupracovník torontského Nového domova a ČRo Plzeň. Na serveru Eretz.cz mám na starosti sportovní sekci. Mé příspěvky vycházejí mimo jiné na Neviditelném psu a na slovenském portálu Delet.sk.

Motto blogu:  Co jsem napsal, napsal jsem  (Pilatus Pontius).

Nejoblíbenější relax: fotografování fauny pod hladinou Rudého moře.

Tolik  úvodem  a nyní již - buďte vítáni.

A ještě jeden odkaz:

 http://www.flickr.com/mrstejskal

 

Najdete na iDNES.cz