Samozřejmě, pane Stejskale nesouhlasím : říkáte

"Jako potomek českých pobělohorských emigrantů mám morální povinnost zastávat postoj proti sloupu."

Evropa po krutých válkách se dohodla na Vefstálském míru, kde bylo řečena rovnost katolického a protestanského vyznání s tím, že poddaní jsou povinni respektovat náboženství panovníka, v případě katolického musí být všichni katolíci, v případě protestanského, musí být všichni protestanti - tedy ne náboženské opatření, ale politické. Kdo nesouhlasí, ať se odstěhuje.

Nesnažte se, pane Stejskale teď to historické rozhodnutí revanšovat. Český národ byl v té době na pokraji vyhnutí, česky mluvili jen sedláci a nejchudší vrstva městských řemeslníků. Pak přišla katolická církev a Jezuitský řád a iniciovali a řídili tzv. "české národní obrození".

Na začátku 20. století byl český národ díky národnímu obrození na rovnocenné úrovni s evropským západem po politické, kulturní, průmyslové, vzdělanostní stránce.

TGM tuto historickou skutečnost falzifikoval a pokřivil a k dokonalosti pokřivení to dotáhli socialističtí politruci. Ti krutě katolickou církev pronásledovali, zatímco protestanti s nimi úspěšně kolaborovali.

Postavení Mariánského sloupu aspoň trochu odčiní minulé křivdy.

Historii píši vítězové. Tu historii kolem toho sloupu napsali vítězové, komunističtí politruci, i v kolaboraci s protestanty. Materiální komunismus byl odvát na smetiště dějin, ale jeho falešné a pokřivené myšlenky vyznává drtivá většina obyvatel ČR, jak je jasně vidět i z diskuzí.

To není pouze vaše ostuda před vašimi předky,

ale ostuda naprosté většiny Čechů a Moraváků před našimi společnými předky.

Zbývají otázky:

Co si ještě církev dovolí?

Koho jste si zvolili do Pražského zastupitelstva?

Proč nerozhodlo referendum občanů?

Odpovězte si sami!

V roce 1918 bylo v Čechách 70 procent katolíků.

Možná formálně.

První světovou válkou utrpělo křesťanství největší ránu ve svých dějinách, kdy lidé přestávali věřit v Boha. Mohu to doložit na svých předcích.

A jak je možné, že po roce 1989 se počet ateistů ještě zvýšil i přes masivní kampaně všech možných církví?

Sloup stržen davem, který přišel z tábora socialistického lidu na Bílé Hoře u mohyly bitvy. Rozvášněný dav pod vedením socialisty Františka Sauera ze Žižkova, tehdy to bylo samostatné město a bylo přičleněno k Praze v roce 1922 strhl sloup. Sauer byl silně opilý a sám nemohl vylézt na hasičský žebřík. Hlasitě křičel, podle očitých svědků silně řval. Sloup nestrhli Pražané, ale Žižkováci. Sauer byl silně opilý a sám nemohl vylézt na hasičský žebřík. Hlasitě křičel, podle očitých svědků silně řval. Po stržení sloupu n jeho místě byla vztyčena rudá vlajka.

Zapomněl jste na jistou, tehdy šestnáctiletou Miladu Horákovou, která vylezla po žebříku a navlékla soše na sloupu oprátku, za kterou byla posléze stržena k zemi.

Pokud proti sobě stavíte jako nesmiřitelné Mariánský sloup a Komenského, připomenu důvod, proč Komenský odešel z Lešna. Jeho obyvatelé, tolerantní katolíci, poskytli českým a moravským bratřím v čele s Komenským azyl. Když roku 1655 přišlo švédské vojsko k Lešnu, bratři v s Janem Amosem Komenským „zachránili“ Lešno před dobýváním Švédy otevřením městských bran. Komenský píše svou Pansofii, oslavnou řeč o švédském králi a čile se druží se švédským velitelem Schichtlingem. Po dobytí (resp. osvobození) Lešna polskými sedláky v roce 1656 ovšem musel z Polska útéci před trestem a hněvem Poláků.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Le%C5%A1no

.

Je z toho vidět, že Komenský nad slušnost hosta s jinými názory než domácí kladl své vidění světa, ideologii. Nebyl v tom lepší než ti, kteří ho vyhnali z vlasti. Takto radikálně tenkrát smýšlela velká většina Evropanů se vzácnými výjimkami jako Erasmus Rotterdamský. V tomto smyslu byli Komenský a Mariánský sloup nesmiřitelní, ovšem vychází to také z iniciativy Komenského. Nechci ho odsuzovat; každá velká osobnost má i svou temnou stránku a bratrovražedné náboženské války jen v málokom nezanechaly jedovaté ovoce nenávisti. Zřejmě bychom nebyli odolnější.

My bychom ale po staletích sílu ke smíření najít měli. Z katolické strany byl iniciativní před rokem 2000 Jan Pavel II. s omluvami za křivdy spáchané v dějinách, diskutovalo se o roli Jana Husa. Kalich na týnském chrámu, o němž píšete, byl před dvěma lety opět umístěn jako gesto ekumenického smíření. Jak psal u minulého článku Marek Trizuljak: Přejte a bude Vám přáno!

Problém je, že katolíci místo, aby přáli všem, tak přejí POUZE svým církvím, viz vysoce nadhodnocené církevní restituce prosazené navíc velmi pochybným způsobem pomocí poslance pravomocně odsouzeného za korupci.

A předražení (tedy okradení našich daňových poplatníků) se uvádí ve výši 54 milird Kč. https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/cirkevni-restituce-jsou-podle-babise-predrazene-o-54-miliard-korun.A160411_102905_domaci_kop

Takže, pokud se katolíci chtěli smířit takovým způsobem, tak dosáhli pravého opaku, kdy církevní restituce odsuzuje na 80% našich občanů. A když chtěli některé politické strany napravit tuto křivdu na daňových poplatnících, tak katolíci vyváděli jako pominutí a prostřednictvím katolíků v ÚS zdanění zabránili:

Takže, místo smíření, dochází podobnými činy ze strany katolíků k vyvolávání stále většího napětí v naší zemi.

https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2714084-rozhodnuti-o-zdaneni-cirkevnich-restituci-vyvolalo-kritiku-zvitezil-populismus-nad

buďte v klidu ... Hřibové přicházejí a odcházejí, sloupy také

Pokud vím, tak samotný primátor Hřib a Piráti byli proti obnovení Mariánského sloupu.

Jestli tomu dobře rozumím, tak vy smíření křesťanů vylučujete. Mohu se zeptat: Co soudíte o Ježíšově Velekněžské modlitbě (Jan kapitola 17)?

Jana 17 čtu s hlubokou pokorou a úctou k Ježíšovým slovům. Právě proto vylučuji smíření křesťanů, pokud je některými z nich hrubě deformováno poselství evangelia a apoštolské učení prvotní církve. Je mi líto.

Mám mnoho katolických přátel, kteří nejsou z nastalé situace nijak šťastní; je to vyloženě truc současného vedení církve a vůbec bych se nedivil, kdyby byl sloup znovu živelně stržen.

Musím se pousmát, když pan Horner tvrdí, že má mnoho katolických přátel. Texty jeho článků a kometářů tomu příliš neodpovídají.

Obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí pro mne není důvodem k radosti ani ke smutku. Beru to jako fakt, že se Staroměstské náměstí vrací částečně do své původní podoby. Vždyť ten Mariénský sloup tam stál po několik staletí a je tady součástí historie. Nerozumím tedy dost dobře tomu, že se dnes jeho obnovení může stát předmětem nějakých vášnivých sporů.

Na poboření Mariáského sloupu po vzniku Československa ostatně příliš hrdi být nemůžeme. Nedošlo k němu po nějaké zralé úvaze, ale svrhl jej rozvášněný dav vedený žižkovským bouřlivákem Frantou Sauerem. (Mimochodem dav se poté chystal poshazovat i sochy z Karlova mostu, ale tomu už policie zabránila.) Na Staroměstském náměstí tak budou vedle sebe stát Mariánský sloup a pomník mistra Jana Husa - tak jako několik let začátkem 20. století. Tyto dva památníky tak budou vlastně symbolizovat složitost naší historie.

Pokud si vybavuji slova mých předků, kteří zažili R-U a první světovou válku, tak nenávist našich občanů vůči Rakouské monarchii byla po skončení I.světové války opravdu velká. Muži sloužili jako potrava pro kanóny v první světové válce, ženy a děti dřely na polích, všude bída a hlad. A rakouští důstojníci naše vojáky hnali proti kulometům a za sebemenší kázeňské přestupky je fyzicky trestali. Například bratr našeho prezidenta Ludvíka Svobody byl brutálně umučený k smrti rakouskými důstojníky.

Proto naši vojáci přebíhali ve velkém k tehdejšímu nepříteli Rusku. Velice zajímavé je vyprávění našeho významného herce Zdeňka Štěpánka, který byl stejný ročník jako moje babička.

Nenávist vůči katolické Rakouské monarchii byla po skončení I.světové války opravdu velká a Mariánský sloup to odnesl jako symbol útlaku našich občanů ze strany Rakouské monarchie.

A co se týká víry v Boha, tak řada našich voáků odcházela do války jako katolíci a vraceli se jako ateisté. Toto byl i případ mých předků z obou stran.

Možná i pod jejich vlivem mám averzi vůči jakémukoliv náboženství.

"Mezi oběma díly, Komenského textem a Bendlovým sloupem, neexistuje soulad. Každé symbolizuje jinou, vzájemně protikladnou část českých dějin. Musíme si vybrat – buď se hlásíme k odkazu, který přestavuje Komenský, nebo k odkazu, který reprezentuje sloup."

Já bych to rozhodně neviděl tak nesmiřitelně. Historik Jiří Rak před časem napsal:

"Podívejte se na třeba Francii, kolik ta má tradic! Keltskou, křesťanskou tradici ludvíkovskou, tradici revoluční Francie i tu konzervativní monarchistickou tradici. Všechno to dokázali integrovat.

A tohle my nedovedeme, tady je všechno postaveno proti sobě, až to někdy vypadá, jako by český panteon měl vyměřený počet míst, a když tam chceme dodat nového velikána, musíme někoho jiného vyšoupnout. Francie se dnes hlásí ke svaté Janě i k Voltairovi. Kdežto my vždycky někoho škrtneme."

Jak se jim podarilo zintegrovat tech pet milionu muslimcu?