Bývaly doby, kdy Bejrut byl zván Paříži blízkého východu. Ovšem bývaly. Nikdy nebyl úplný klid. Ani po této ,,události-viz :Arafat vstoupil do mírových jednání s Izraelem (v Madridu a později Oslu), které vedly k uzavření dohody (13. září 1993 ve Washingtonu) o autonomii v Pásmu Gazy a Jerichu. Dohoda byla uzavřena pod patronátem prezidenta USA Billa Clintona. Spolu se Šimonem Peresem a Jicchakem Rabinem dostal Nobelovu cenu za mír v roce 1993.

Roku 2004 premiér Šaron, který navrhl jednostranné stažení se z Pásma Gazy. Izrael totiž věřil, že na palestinské straně nemá partnera. Rozhodlo se o stažení právě z Pásma Gazy, neboť tato oblast už několik desetiletí představovala bezpečnostní hrozbu, ale také vojenskou a ekonomickou zátěž. Jednalo se o stažení přibližně 7 tisíců židovských osadníků. Mnoho Izraelců také věřilo, že tento krok přispěje ke smíru. Americký prezident George W. Bush podpořil Šaronův plán a existenci části židovských osad na Západním břehu, což žádný z jeho předchůdců neudělal V březnu roku 2005 Hamás a ostatní guerillové skupiny souhlasily s neformálním uzavřením příměří s Izraelem. Poté byla zahájena evakuace z území Pásma Gazy, ale Izrael si ponechal kontrolu nad mořem, vzduchem a hranicemi Pásma Gazy . Jenže ke smíru nedošlo.