Plán OSN na rozdělení Palestiny nepřiřkl Jeruzalém ani Arabům a ani Židům. Plán Valné shromáždění OSN předpokládal, že Jeruzalém bude pod správou OSN a to i přesto, že v Jeruzalémě žilo víc Židů a křesťanů, než Arabů. Židé ač neradi souhlasili, protože došli k závěru, že je lepší mít vlastní stát než žádný. Palestinští Arabové zastoupeni Vysokou arabskou komisí plán odmítli. Dne 19. května 1948 dorazila do Jeruzaléma Arabská legie krále Abdulláha, které veleli britští důstojníci a její tanky na Staré město spustily mohutnou palbu. Armáda Egypta zaujala pozice u kláštera Mar Elias a zahájila také ostřelování Jeruzaléma. Město Jeruzalém bylo obklíčeno a ostřelováno. Ostřelování města se zaměřilo zejména na židovské památky. V obklíčení uvízlo100 000 židovských obyvatel, kterým postupně docházela voda a potraviny. OSN neudělal nic pro ochranu města a obklíčených obyvatel, i když OSN opakovaně na situaci ve městě upozorňoval Chajim Herzog izraelský ministr zahraničních věcí. Varoval OSN, že Jeruzalém padne dřív, než přejde pod mezinárodní zprávu OSN. Marně upozorňoval, že jsou úmyslně dělostřeleckou palbou ničeny náboženské památky jako Chrám Božího hrobu, synagogy, Olivová hora. OSN nikomu nepřičetla vinu za ostřelování Jeruzaléma a ani nevyslala do Jeruzaléma mezinárodní jednotky.Dne 28. května 1948 se vzdala Židovská čtvrť Starého města Arabské legii. Zbývající obyvatelé Starého města byli okamžitě vykázáni a bylo vypáleno a znesvěceno 58 synagog a studoven. Dne 29. května Izrael prohlásil, že neuznává rezoluci OSN č. 181, protože OSN ukázala, že není schopna obhájit své vlastní rozhodnutí a tedy Izrael jej považuje za neplatné a neúčinné. Dále Izrael uvedl, že považuje Jeruzalém za neoddělitelnou a organickou součást státu Izrael a židovský národ dva tisíce pět set let přísahal, že na Jeruzalém nikdy nezapomene a tuto přísahu ctí a nikdy se nesmíří s tím, aby byl od Jeruzaléma oddělen.

Hezké, a to vzhledem k té přísaze ve vztahu k Jeruzalému Židé by se ho zřekli, i kdyby žádná Arabská legie tam nedorazila?

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN ze dne 22. 11. 1967, je písmenu i) je uvedeno stažení izraelských jednotek s území obsazených v nedávném konfliktu a v písmenu ii) se mluví, že izraelské jednotky se stáhnou, až bude uzavřen mír a budou potvrzené bezpečné a uznávané hranice. Tato rezoluce nemluví o okupovaném území a ani o Jeruzalémě. Proč tomu je tak, vedli autoři této rezoluce je to z důvodu, že na společných hranicích se musí dohodnout Izrael a Palestinci. Do těchto záležitostí jim Rada bezpečnosti nebude zasahovat. Izrael uzavřel mír a společně si potvrdili bezpečné a uznávané hranice , s Jordánskem s Egyptem, který uznal stát Izrael a Izrael mu vrátil Sinaj. Bez uznání Izraele a bezpečných a uznávaných hranic vrátil Gazu a výsledek? To, co tam Izrael vybudoval, bylo zničeno a z Gazy je ostřelován Izrael, Gesto dobré vůle se nevyplatilo, nevyplatilo se ani v případě rozdělení Západního břehu na tři zóny,

Tomu písmenu i) snad něco předchází, že ano. Většinou to bývá obecnější ustanovení, která je pak konkretizována v jednotlivých bodech a, b, c ... ž, které je nutné vykládat podle tohoto obecnějšího ustanovení. Vy se za to obecnější ustanovení stydíte?

No a vidíte, RB OSN se nadále do tohoto plantala. Za gesto dobré vůle by šlo považovat závazné prohlášení Izraele, že je připraven stáhnout svou armádu z obsazených (ať je po Vašem, to je úplně jedno) území, pokud bude po dobu alespoň dvaceti let zachován klid zbraní.

Kdo má problém s Izraelem, má problém s Bohem Abrahama, Izáka a Jákoba. Tady je jádro problému.

ze zasady vzdy a vsude pokrytecti zidi si stezuji na pokrytectvi, chucpe

. Rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181, která obsahovala plán OSN na rozdělení Palestiny, počítala s tím, že široké okolí Jeruzaléma (včetně Betléma) mělo být pod mezinárodním dohledem. Liga arabských států však tuto rezoluci odmítla a den po vyhlášení státu Izrael vyhlásila nově vzniknuvšímu státu válku. Rezoluce tak z tohoto důvodu nikdy nebyla naplněna Toto vakuum vyplnil nově vzniklý stát Izrael aktem sebeobrany, který byl v souladu s Chartou OSN. Naproti tomu okupace východního Jeruzaléma Jordánskem byla od počátku protiprávní, protože Jordánsko získalo toto území aktem agrese, kterou v tu dobu již Charta OSN zakazovala. Ani rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 přijatá v reakci na šestidenní válku nikde ve svém textu Jeruzalém nezmiňuje, ale pouze stanoví základní principy, na základě kterých má být založen mír. Stejně tak rezoluce Rady bezpečnosti č. 338, přijatá po válce v roce 1973, se Jeruzalémem nezbývá. Dokonce ani dohoda mezi Izraelem a Egyptem z Camp Davidu z roku 1978, stejně jako mírová smlouva mezi těmito státy z roku 1979, neobsahuje žádné ustanovení o Jeruzalémě. V roce 1980 přijal Izrael tzv. Jeruzalémský zákon, který de facto učinil ustanovení o Jeruzalémě jakožto hlavním městě součástí izraelské ústavy. Na základě toho přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci č. 478, ve které prohlásila, že ustanovení o tom, že celý a sjednocený Jeruzalém je hlavním městem Izraele, je v rozporu s mezinárodním právem. Ani v této rezoluci však není uvedeno, jaký konkrétní rozpor zde Rada bezpečnosti nalezla. Rezoluce Rady bezpečnosti jsou jednostranným aktem aplikace Charty OSN, a tedy nemají povahu mezinárodní smlouvy. Teorie mezinárodního práva je zařazuje mezi tzv. vedlejší prameny mezinárodního práva odvozující svoji závaznost od původní mezinárodní smlouvy, která však v tomto případě absentuje.

Ale vždyť ta rezoluce č. 478 jasně odkazuje na rozpor s Plánem OSN pro rozdělení Palestiny, jak správně poukazuje pan blogger, čímž potvrzuje jeho platnost.

Jak naznačuje pan Řezník, věci jsou složité a křivdy v Palestině jdou hluboko. Na obou stranách. (Ano, Arabové začali několik válek s cílem zničit Izrael, naštěstí se jim to nepovedlo). OSN není světový hegemon schopný si vynucovat věci vojenskou silou. Dost často je ve vleku událostí. A víc než často se šije horkou jehlou a vaří z vody podle vývinu situace...

Podle mě je základ všech snah a rezolucí a politických jednání pořád velmi prostý -- snaha o dvojstátní řešení.

A jestli má být dvojstátní řešení funkční, musí mít oba státy nějaké souvislé území, které by státem šlo nazývat.

Tady se ovšem dostává OSN do velmi trapné situace -- nejde, dnes už ne, aby Palestinci vyhlásili svůj stát na tzv. Západním břehu a v Gaze s tím, že přítomní Židé v osadách se stanou součástí tohoto (demokratického) státu. Na to Arabové jak se říká "nemají koule", následovalo by vraždění a etnické čištění, co si budeme povídat. Vždyť teror vůči Izraeli nikdy skutečně neustal...

Navíc už se osady tak rozrostly, že bez nich a bez bezpečných zón kolem, už žádné souvislé území, které by se mohlo stát základem Palestinského arabského státu, neexistuje. Proto ten odpor k budování osad.

OSN je v podstatě v situaci, kdy by chtělo z motoru starého vysavače, kusu trubky a pěti kancelářských sponek sestrojit kosmickou loď. Bez šance.

Stejně bez šance je už i dvojstátní řešení -- a je jedno, kdo za to může.

Tohle jen tak lehce nikdo nevyřeší.....................

Šance, že bude platit hranice plus mínus 1967, Izrael bude mít hlavní město Tel Aviv, Palestina Ramaláh, a Jeruzalém bude území pod mezinárodní správou, je dávno pryč, jestli vůbec kdy měla nějakou naději na úspěch, teď už ne.

A jednostání řešení je v nedohlednu. Gordický uzel tak obrovský a tak zašmodrchaný, že ani pověstné rozetnutí nepřipadá v úvahu. Myslím, že i král Šalamoun by pohořel...

Chce to ještě jemnější argumentaci. V roce 1948 Izrael nebyl členem OSN, tedy nebyl důvod, proč by ho OSN měla chránit. Jordánsko možná bylo, možná nebylo, nicméně nebyla skončena ratifikace Charty. Takže rozdělení Jeruzaléma bylo pouze záležitostí vztahu Izrael:Jordánsko. A na půdě OSN začaly probíhat rozhovory mezi Izraelci a Araby o nějakém definitivním řešení, jejich výsledkem bylo stanovení tzv. zelené linie a příměří, na jehož dodržování byly povolány modré přilby, mimo jiné i v Jeruzalémě. A jedním z výsledků bojů v Jeruzalémě bylo roztřílení pozic modrých přileb izraelskou armádou. A to se fakt nedělá. Takže OSN na Izrael se začala velmi mračit.

Pokud je mi známo, tak princip nepřípustnosti získání území silou byl teprve pregnantně formulován v rezoluci č. 242/1967 (díky za ty dary v obecné rovině).

Vzhledem k tomu, že Jordánsko bylo z Jeruzaléma vytlačeno, tak už o něj přestalo tak nějak jít. Takže co se týče dodržení principu nepřípustnosti získání území silou se začalo týkat toliko Izraele a jeho ozbrojených sil za zelenou linií. V případě Jeruzaléma ale také platí, že nešlo o území, z něhož by Izraeli něco hrozilo. A tedy nebylo ho nutné okupovat.

V roce 1980 pak samozřejmě OSN muselo zaujmout nějaké stanovisko k anexi Jeruzaléma zákonem, tedy opět silou. Čemuž mělo alespoň předcházet nějaké místní referendum, tak jako na Krymu. No a výsledkem byla ona rezoluce RB OSN jako reakce na tuto anexi.

A pochopte prosím OSN, pokud by mlčela k tak frapantnímu porušení principu nepřípustnosti získání území silou, tak by se svět vrátil zpět do éry Bismarka, že síla předchází právo.

Žádný dvojí metr OSN v případě Izraele nebyl použit.

Příčina, následek, důsledek.

Význam těchto slov byste si měl ujasnit.