Milý pane, už jsem Vám napsala, že Vás ráda čtu a že Vaše články jsou pro mne přínosem k mému studiu starověku Předního Východu atd. Já jsem také přemýšlela, v čem je izraelská kultura výjimečná mezi ostatními v historické a současné době. Izraelská kultura spočívá v etice, která se prolíná vším dílem, které od starověku až po dnešní dobu bylo vyprodukováno. Nejde jen o Tóru, ale o to, co z ní vykvetlo během další historie Izraelského národa.Literární díla, poezie, odborná literatura a rozsáhlá věda. Školství, zdravotnictví, politologie, právní věda a mnoho lidí ani netuší, kdo ty knihy psal i pro děti. Je třeba se do toho vložit. Nedávno vyšla kniha Jeruzalém a Athény a i když je útlá, je v ní všechno, dobré dílo. Mějte se dobře

Děkuji za hodnotný příspěvek.

A co Římané?

Byli to antisemité, nebo nebyli?

Určitě nebyli, judea spadala jako provincie pod jejich moc a Židé byli tolerováni.

Výňatek z článku Válečná vina na Středním východě.

Před Velkou francouzskou revolucí byli evropští židé z velké části uzavřeni v ghettech, a ze života v ghettu se vyvinula výrazná židovská kulturní a etnická (stejně jako náboženská) identita, s jidiš jako společným jazykem (hebrejština byla pouze prastarým jazykem náboženských rituálů). Po Velké francouzské revoluci byli západoevropští židé emancipováni od života v ghettu a čelili volbě, kterým směrem se vydat. Jedna skupina, dědicové osvícenství, si zvolila a obhajovala zbavení se omezené, ghetto kultury ve prospěch asimilace do kultury a prostřední západního světa. Zatímco asimilacionismus byl jasně racionálním směrem v Americe a západní Evropě, tato cesta nemohla být tak snadno následována ve východní Evropě, kde zdi ghetta stále stály. Ve východní Evropě se židé tudíž obrátili k různým hnutím za zachování židovské etnické a kulturní identity. Nejvíce převládal Bundismus, názor židovského Bundu [Bund je německy spolek], jenž se zasazoval za židovské národní sebeurčení, až k a včetně židovského státu v převážně židovských oblastech východní Evropy. Tudíž, dle Bundismu, mělo být město Vilnius, s většinovou židovskou populací, součástí nově vytvořeného židovského státu. Další, méně vlivnou, skupinou židů bylo, Teritorialistické hnutí, zoufalé z budoucnosti židů ve východní Evropě, obhajující zachování si židovské jidiš identity utvořením židovských kolonií a komunit (nikoliv států) v různých neobydlených, panenských oblastech světa.

Pokračování.

Vzhledem k podmínkám evropského židovstva na konci devatenáctého a počátku dvacátého století, měla všechna tato hnutí racionální základy. To židovské hnutí, které nedávalo žádný smysl, byl sionismus, hnutí, jež se začalo mísit se židovským Teritorialismem. Ale zatímco Teritorialisté chtěli jednoduše zachovat židovskou jidiš identitu ve vlastní, nově zvelebené zemi, sionismus začal trvat pouze na židovské zemi v Palestině. Fakt, že Palestina nebyla panenskou zemí, ale byla již osídlena arabským rolnictvem, neznamenal pro ideology sionismu zhola nic. Navíc sionisté nechtěli zachovat jidiš kulturu z ghetta, ale naopak ji chtěli pohřbít a nahradit novou kulturou a jazykem založeným na umělém sekulárním rozšíření prastaré náboženské hebrejštiny.

https://www.mises.cz/clanky/valecna-vina-na-strednim-vychode-1786.aspx

Děkuji.

Nojo, Palestinci vás nikdy nebudou mít rádi. To je jasný. A teď se nám spor muslimové versus svět hezky hrotí - Francie, Turecko....Zajímavé multikulti. Je vidět, že lidé nejsou moc poučitelní, a pokud vyhynou, nic se nestane. Vesmíru se uleví.

Není mou ambicí, aby mě měli palestinští Arabové rádi, ale aby se začali normálně chovat. Řečeno hodně zjednodušeně. Kdybych se měl vyjádřit "nezjednodušeně", bylo by to na samostatný článek. Ale i z mých předchozích textů by mělo být zřejmé, o co mi jde.