Doporučuji shlédnout film "Okupace v 26 obrazech" Dejte pak vědět, zda máte pořád stejnou radost.

K tomu Vám mohu napsat toto: Vaše srovnání není fér. Podobně bychom mohli zdiskreditovat kdekoho, třeba Slováky. Snažím se rozlišovat.

Byl jsem asi rok poté v Chorvatsku u našich domácích, ve Vodici u Šibeniku. Moc jsem neměl chuť zapřádat rozhovory na politické téma. Jednou při společné večeři mi to nedalo a ptal jsem se paní domácí, co ona na to. Říkala, že Srbové vždycky přijeli k nějaké chorvatské vesnici s tankem - první rána kostel, druhá škola, třetí místní úřad. A odjeli.

Chápal jsem poté nápis na hospodě v Tribunji (vedle Vodice malá rybářská obec, kde bylo nad dveřmi napsáno: Ulaz zabranjen Serbam i psam.

Díky, Tome. Za příspěvek i za pochopení.

Stoji za povsimnuti, ze valecne zlociny Srbu byly silne vysetrovane a potrestane, Chorvatske valecne zlociny byly vetsinou opominuty'

Ja osobne, at uz je politicke pozadi jajekoli, bych zadnou radost ze zniceni krajiny s 250000 obyvateli nemel.

Pak byste se nemohl radovat ani z osvobození 1945 (kdyby to časově vycházelo), jestli mi rozumíte. A to nechci srovnávat co bylo tehdy (do 1945) a co před 25 lety. Koneckonců mi jsme také nenechali Němcům Sudety.

Amos Oz vzpomíná, jak se po válce ještě v mandátním Jeruzalému na návštěvě u svého strýce setkal s profesorem Benzionem Mileikowskym, který si změnil jméno na Netanyahu, a jeho dvěma syny - "jednoho z nich jsem kopl pod stolem, ale nevím jestli to byl bratr - hrdina nebo bratr - šikula". (Amos Oz: Příběh o lásce a tmě).

Tak se měl podívat ...

To je ta akce největšího vyhnání obyvatelstva od 2SV? Gratuluju! To se povedlo! My zme se s tím tahali tři roky, a Chorvati za tři dny. Škoda, že se to Izraelcum tak nějak nedaři, byl by konečně klid.

To je ta akce osvobození území těmi, kterým patřilo. Vše ostatní jsou už jen důsledky počáteční chyby (Srbů).