Napsal jste tento článek, a to znamená, že jste přemýšlel nad správností zveřejnění článku předcházejícího. To se mi líbí; moudrý člověk pochybuje a nemoudrý si je vším jistý. Tím předcházejícím článkem jste povzbudil fanatické rusofoby, a to jste neudělal dobře. Za pár let takoví budou hlásat, že druhou světovou válku rozpoutal Sovětský svaz a že Německo bylo obětí. Není správné v těchto dnech, kdy uctíváme památku 140000 vojáků RA, obětí za osvobození naší země, psát něco o rabování. Možná rabovali, ale čím vším si museli, na rozdíl od amerických vojáků, projít, než došli až k nám. Dále nezapomeňte, že do prvních linií byli nasazováni i nejtěžší zločinci. Není správné říkat pravdu za každou cenu. Pro Rusy jste teď někým, kdo pošpinil památku obětí války, i když jste to možná vůbec takhle nechtěl.

Tady bohužel prosvítá jedna představa, jedna teorie.

Beneš mohl všechno, je odpovědný za všechno, měl neomezené pravomoci, všechno měl tak nějak zařídit, ostatní nemusí dělat nic, především se rozhodovat sami.....

Proč byl ten údajný vlastizrádce, který všem zakázal bojovat (a oni ho z nějakých důvodů poslušně respektovali , i když to bylo protiústavní) tak bouřlivě vítán, proč byl za války i po ní tak populární, že nikdo nezpochybňoval jeho prezidentství. Byl symbolem, ale vládla především vláda.

A už vůbec nechápu, jak mohl či měl zasahovat do rozhodnutí soudců. Vždyť přece nezávislost soudnictví na politice je fundamentem demokracie.

Ohledně té Rudé armády a jejiího chování. Dnes to vypadá jako by na našem území jenom řádili, rabovali , znásilňovali, unášeli..... Ale proč byl tehdy SSSR, včetně armády tak populární, když by byly takovéto zkušenosti pravidlem?

Beneš za všechno určitě nemohl, ale jeho role byla značná. Zahraniční politika 1. republiky je s ním spojena velmi těsně - ministrem zahraničí nepřetržitě až do nástupu do prezidentského úřadu (kde se řešení zahraničněpolitických otázek rozhodně nevzdal). Značnou autonomii (kulantně řečeno) projevoval i za války - a tady už mu vinu asi klást lze. Před cestou do Moskvy 43 byl varován z mnoha zdrojů, byl zrazován od hlubšího jednání s čs. komunisty v Moskvě...Lze pochopit, že chtěl tímto jednáním otupit případné vměšování se Stalina do našich záležitostí. Jenže ani ta podlézavost (která byla přece jen přes míru) nepomohla, takže jsme se stejně nevyhnuli osudu jiných států ve Stalinově zorném poli, ale ještě k tomu ta cesta do jeho područí byla velmi nečestná a trapná - a tady je Benešův podíl nesporný.

Kdo nechtěl pochopit minulý blog, tomu ani toto nepomůže, neboť nemá zájem.

Mnozí více než pochopili. Ano, autor se vyjádřil a zpraoval blog, týkající se konkret. místa v konkret. časech a toho, co se tam tehdy událo. Ale to mu nikdo nezpochybnil,že

Někdy je taky dobré si pokládat otázky fundamentální a nejen fragmentární. Například - proč je člověk vraždící bestie? Co je to za pánskou zábavu, ty války? Proč se pořád zbrojí, když už máme tolik atomových zbraní, že není problém se definitivně poslat do pekel i s většinou flory a fauny? Otázky, proč někdo udělal tohle a tamto, pak začnou být poměrně zbytečné. Například Beneš, jak známo, jel jednat se Stalinem v roce 1943 po mozkové mrtvici. Idiot? Invalida? Zoufalec? Přepjaté ego, které se neumělo zastavit? Nikdo nemohl nakopnout do zadku? Asi ne, takhle se dějí dějiny...Proč má tenhle národ toho podivného prezidenta a zvolil si ho i podruhé? Atd atd.

Nechtěl jsem, ač přesto opět, vstoupím. Beneš byl permanentně v těžké situaci. Před válkou, během ní, i po ní. Pro pochopení je třeba brát vše v kontextu dobovém, nikoli ex post. K Izraeli: Byl to Kreml, kdo podporoval v počátcích vznik státu Izrael, a to i ve svém zájmu. Britové byli proti s poukazem na destabilizaci blízk. východu. Proto i bránili vstupu židů do Palestiny, pochopitelně i z důvodů jejich obav o ztrátu svého vlivu v oné oblasti. Naše podpora Izraeli, a to až po dodávky zbraní, či i výcviku izraelsk. vojáků u nás (letci v H.K.), byla původně se souhlasem, ne-li až i direktivou Kremlu. To se následně ,,otočilo". a ti.kteří se na podpoře Izraele podíleli, byli následně perzekvováni, ba až likvidováni . P.S.: mnohé vím i od svého otce, ale i od jiných liidín, nikoli však z řad kom!. A, m.j., měl jsem i tu čest setkat se i S Izraelsk. pilotem- veteránem na jednom z CIAF v H.K., který tam onen výcvik absolovoval. K předchozímu článku jsem se ve svých příspěvcích již vyjádřil, a to nikoli negativně. jJ.A.J.

Na okraj. Veselý napsal velmi kritickou zprávu Gottwaldovi, v němž líčil jak izraelští zástupci při shánění zbraní ohánějí Stalinem. Podle Veselého naprosto neeoprávněně.

Každé osvobození je vlastně dobití území kde vítěz určuje cenu, která vždy násobně překračuje námahu a náklady. Vše by měl nahradit původní agresor. Spravedlnost nelze úplně dostát zejména, když na počátku byl agresor spojenec osvoboditele aby si svoji agresi vůbec mohl dovolit.

Nejhorší na tom všem je, že zvěrsva páchají oba dva pomalu ruku v ruce.

Dr. Edvard Beneš byl bývalý diplomat, a byl postaven před těžké dilema. Postavit se proti po zuby vyzbrojené německé armádě (bez naděje, že se Anglie a Francie přidají), nebo poslat tu českou do předem prohraného boje. (Asi bychom dopadli jako Poláci). Po válce je každý "generálem"- jak se říká. Jak byste se rozhodli Vy být na jeho místě? Kdyby prezident Dr. E. Beneš rozhodl jinak, možná by mu národ spílal ještě víc. Asi měl být tehdy prezidentem nějaký bývalý generál - a ne bývalý diplomat, ministr zahraničí Dr, E. Beneš, kterého doporučil T.G. Masaryk jako svého nástupce. (A také o té jakoukoli válku nenávidím. A možná je správné zbavit občany černobílého viděn na historii - ale připravit národ o veškeré iluze o jeho minulosti snad také není dobré. Nějaké iluze a historické mýty si snad uchovávají všechny národy - a jak ty výhodní, tak i ty západní. Stačí vidět historické filmy americké, anglické, ruské - - i ostatní... Nějaký étos by zachován přece měl být - aby lidé neztratili sebedůvěru a naději. Snad nejsme o nic horší než ti druzí- kteří napadali jiné národy, kolonizovali je, prováděli genocidu - holokaust. My se přece nemáme za co stydět, a neustále si sypat pel na hlavu není na místě.

Nakousl jste hodne rozporuplnych situaci, nebudu se poustet do detail. Bohuzel, talova je historie.

Všichni vnímáme historii skrze své osobní zkušenosti.

Počínaje informacemi, zdůrazňováním vybraných informací...

Každá doba potřebuje svoje hrdiny.

A vzato prismatem politických vítězů: je pak na tom, kdo se k nim z veřejného prostoru připojí.

Nechvalný, nyní opětovně uváděný v historické povědomí, Emanuel Moravec je toho zářným příkladem, stejně jako Edward Beneš... - aniž bych ty dva chtěl srovnávat. Nebo sem plést Julia Fučíka nebo Jana Palacha.

Jistě chápete, tedy nejen osobně autor, ale i čtenářové a diskutující, jak je to všechno "křehké" a stranící.

Ti, co zabili Julla Caesara, byli vrazi nebo hrdinové, jako třeba bratři Mašínové?

Proto, i v případě osvobození, je třeba vše pečlivě posuzovat.

A nejen dělat líbivé proklamace. Nebo prosazovat jen jeden úhel pohledu a jeden názor. To totiž není pak daleko od toho, co se již v minulosti dělo a přivedlo k fatálním tragédiím lidstva,

Autorovi děkuji, za jeho slova.

Pochopit důvod úvahy šlo už z prvního blogu. A některým nevysvetlite ani to, že je citron žlutej a kyselej. Co myslíte, zjeví se tu zase jako můry, které letí za světlem...

Obávám se, že ani Vám, neb mnohá fakta jsou příliš kyselá i pro Vás, potažmo i pro jiné