Irán je přímo ukázkou, jak se může jen pomocí Koránu a sunny změnit celá společnost. Před Chomejním před r. 1978 byli vidět na ulici ženy evropsky oblékané a stačilo jen pár stovek radikálů, kteří přišli s tím zakazovatelem her, malování a vůbec zábavy a za dva roky ty samé ženy jsou v černém od hlavy až skoro po paty.

Pockejte az vas blog najde mistni osvetitelka s.Palkova ...

Dneska jsem zatoužila po hidžábu, ba dokonce i burce.

Navštívila jsem totiž naši babičku, která aktuálně (a naštěstí dočasně) hlídá jednoho nevycválaného opeřence. Papouch je to neohrožený, paličatý a drzý, když si něco vezme do hlavy, tak to udělá, vyžaduje neustálou pozornost, no a pokud mu je upřena, začne klovat, a to dost citelně. No a tenhle démon se mi usadil na rameni. Když jsme si ho nevšimala, dal se do mě. Nezbylo, než si omotat krk i uši šátkem, a tak se ochránit před jeho ostrým zobákem, protože pták se opravdu nebojí ničeho, a jakmile ho něco zaujme, vytrvale se vrací na místo činu.

Takže jo, chápu že zafačovaná hlava může mít svá pozitiva, ovšem leda tak v situaci podobné výjevům z Hitschcockova díla "Ptáci", což ovšem reálně ve volném prostoru nehrozí, patrně ani v arabských zemích. Jedinou výjimkou je momentálně domácnost naší babičky.

. Skvělé, děkuji!

A to jsem včera četla rozhovor s muslimskou studentkou Ghaleb z Teplic, která se tady narodila a žije tu celý život. Její rodina je původem z Jemenu. Má hlavu zamotanou v hidžábu, že jí kouká jen obličej a vykládá, jak jí hidžáb dává svobodu a islám sebevědomí. Prostě - to nevymyslíš....

Tato pohledná mladá muslimka dala v poslední době ty rozhovory dva: jeden na televizi Seznam.cz a druhý na iDnes. Vybudila můj nesouhlas s líčením islámu na růžovo a tak jsem dal článek: jednak na PL a současně zde na můj soukromý http://kulhavy.blog.idnes.cz , na hlavní stranu mně pan Banga nepustí.

Popravdě řečeno jsem si myslel, že v Íránu není hidžáb povinný.No pamatuji si, že kdysi dávno, jsem četl v polském kulturním časopise Przekrój článek o interview, který

poskytl ajatoláh Chomejni po návratu z exilu v Paříži , Orianě Falacci. Článek byl neutrální. Falacci se prý dostavila k Chomejnimu bez hidžábu a kladla mu otázky na tělo, také ohledně postavení žen v islámu. A já jsem v té době spíše byl na straně

Chomejniho, Falacci se mi zdála provokativní a neuctívá. Ale v té době jsem si ještě myslel , že na Blízkém východě, je tím horším Izrael.Jedno arabské přísloví říká : ̈

" Jen kráva nemění své názory". No jsem rád, že nejsem krávou.

.

Nošení čadoru, což je iránská verze hidžábu a pro mnohé ženy ještě větší opruz než hidžáb, bylo povinné hned po "islámské revoluci". Tehdy se mnoho let nesmělo ukázat ani kousek ženských vlasů, teď už je to trošičku liberálnější, že se může bez následků ukázat malý pramínek vlasů, ale ne víc. Té Falucci byla asi udělena zvláštní výjimka, jinak i cizinky musely nosit čador při návštěvě Iránu, kamarád cestoval po Iránu v roce 1988 se svou ženou a ta strašně nadávala, že musela nosit čadori v tom horku na jihu Iránu. Teď prý stačí, když cizinky mají šátek, který zakrývá většinu vlasů. Ale nějaký výstřih či sukně nad kotníky si ani cizinky nesmí dovolit.

Podle mého iránského fyzioteraputa považuje převážná většina Iránek (jisté výjimky jsou u bigotních muslimek, zvlaště na venkově Iránu) nošení čadoru , tedy iránské verze hidžábu, za opruz, na rozdíl od muslimek v jiných, hlavně v konzervativních arabských zemích, pro které je hidžáb součástí jejich muslimské identity. Jeden můj známý krajan, si na "stará kolena" udělal před pár lety výlet po Iránu, mimochodem si pochvaloval, jak jsou tam lidé přátelští, a říkal mi, jak hned po přejezdu hranic vlakem z Iránu do Turecka si spolucestující Iránky sundávaly čadory, zatimco třetice východoazijských muslimek (asi z Malajsie), si hidžáby nesundaly a ještě se na ty Iránky, co si čadory hned sundaly, dívaly s opovržením.

A v Západní Evropě se pořádají "Dny Hidžábu", kde i feministky si tento den dávají na hlavu Hidžáb. To jsou paradoxy.

Každopádně fandím ženám v Persii, aby svůj boj dovedly do úspěšného konce, byť v tom moc nevěřím.

Hidžábové aktivistky by měly ten šátek nosit celých rok a ne jen jeden den, aby poznaly, co to obnáší a nesmět to sundat pod pohrůžkou vězení nebo kamenovaní, tak jak to mají muslimky v SA, Iránu nebo dalších islámských zemích. Je tak pokrytecké se zastávat svobody za nošení šátku na hlavě, když samy tu povinnost nemají a ani nechtějí vidět, jaké zlo pro ženy za tím je. Prostě islám je zlo a pro ženy obzvlášť.