Milan Uhde patří mezi mé nejrespektovanější současné osobnosti, a pokud připomněl tak význačnou a mimořádnou osobnost jakou byl Ladislav Feierabend, vzrostl ten respekt k němu ještě více.

Karma

Tak tentokrát, pane Stejskale, musím poděkovat já Vám, za připomenutí (u nás stále ještě neprávem opomíjené osobnosti) Ladislava Karla Feierabenda.

Občas spekuluji nad tím, jakou cestou by se asi osud naší země ubíral, kdyby na místě E. Beneše byl po válce L.K. Feierabend. Jeho vzpomínky jsou i skvělou učebnicí dějepisu, díky kterým jsem si mohla mj. vytvořit reálnou představu o atmosféře druhé republiky.

Škoda, že lidé formátu L.K. Feierabenda, Aloise Rašína a mnohých dalších téměř upadli v zapomnění.

Moc děkuji, Leono, za Vaše slova. Vážím si jich, vážím si Vašeho zájmu a pohledu na věc.

Ďábel se skrývá v detailu. Feierabend se chválí ve svých pamětech občas za něco, za co by ho dnešní pravice vůbec nepochválila.

1) za nařízení o výstavbě nepropustných žump, 2) názor, že měna nepotřebuje zlaté krytí. Za obé má u mě plus. Obé je socialismus a komunismus.

A co se týče možného jeho pronásledování komunisty, tak je nutné zdůraznit, že po únoru 1948 si agrárníci (bankéř Dvořák, velkostatkář Mayer a mnozí další) padli do náruče s komunisty.

Což uznáte, v případě LKF z podstaty věci nehrozilo, to padnutí si do náruče s komunisty.