Když mě bylo kolem deseti let, chodili jsme s kamarády k řece na jez, kde jsme skákali z mostu. Prostě tohle je určitá svoboda a rodiče by se neměli trestat, pokud se něco takového přihodí.

Rodiče nebo jeho zákonní zástupci mají za nezletilé dítě odpovědnost do jeho 18 let, na tom těžko něco změníte :-)

Odpovědnost za nezletilé dítě má i škola, ale i vedoucí kroužku nebo sportovní aktivity, na nějž rodič odpovědnost na omezenou dobu deleguje.

Občas se nehody a tragédie prostě stanou. Proč hledat za každou cenu viníka?

Dneska byl článek o tom, že se v Rakousku zabila 24 letá Češka. Možná lezla, kde neměla, možná ji jenom blbě uklouzla noha. Její rodiče nebudou smutnit méně než rodiče zemřelých dětí.

24 letá je dospělá. Za 7 leté mají zodpovědnost rodiče a tím je také jasný viník.

Dočetla jsem do fáze "Tom má kojenecký plavecký výcvik" je mu 5 let a je zdatný plavec.

Dál jsem to v rozrušení nedala.

Možná jste pod těmi diskusemi našel má vyjádření k bezpečnosti , pomůckám a tak vůbec.

Je mi trapné to zde opakovat - ale : vlastním plaveckou školu, závodně jsem plavala a byla jsem v reprezentaci sportovního potápění.

Od svých 16 do asi 23 let jsem trávila část léta prací ve Vodní záchranné službě.

Taky jsem pracovala jako plavčík a provozní největšího Brněnského plavečáku - Za Lužánkami...

Ale ta pitomost kdy mi do kurzu přijde 5 leté dítě se "znalostmi" které nabylo v kurzu kojeneckého plavání....

Slyšel jste někdy něco o psychomotorickém vývoji?

A víte že to hrabání a potápění které si děti z kojeneckého kurzu odnesou skutečně není plavání?

Víte že abyste mohl někoho považovat za plavce ( a nikoli "dobrého plavce") měl by uplavat aspoň 200m?

Tyhlety omyly totiž vedou skutečně k těm tragédiím. Zkusím dočíst článek do konce a doufám že se ve vás mýlím.

Dočetla jsem.

Máte pravdu v tom že kdyby rodiče měli své děti (notabene absolutní neplavce) pod kontrolou, věděli by ihned že se něco děje a věřím že by jim určitě někdo z pláže pomohl - tak to totiž obvykle bývá.

Pokud si ovšem po několika (možná desítkách) matka všimla že děti nevidí a hledali je nejdřív na souši.....k tomu není co dodat.

Navíc jsem četla že byli zamotáni v chaluhách, což - moje spekulace- mohlo být tak že jeden se zamotal nohama do chaluh a druhý ho začal "zachraňovat" (špatně - tonoucímu má laik podat nějaký předmět, protože tonoucí má velkou sílu a dokáže strhnout i dospělého člověka) a stáhnul ho k sobě ....

Zásadní problém byl že děti neplavci nebyly pod neustálým dohledem navíc s naprosto nevhodnou pomůckou - nafukovací kruh ze kterého mohou kdykoli vypadnout....

Nezlobte se pane kolego ale vyčítat někomu logickou lhostejnost, tak s tím nesouhlasím.

Tonoucího je třeba zachraňovat o tom žádná ale v tom okamžiku žádné Tonoucí chlapec na obzoru nebyl.

Nikdo netušil kde ti hoši jsou a hledat zatoulané se nikomu nechtělo.

Oba víme jak dlouho trvá než dítě utone a naděje na nějakou záchranu byla v tom okamžiku už naprosto nulová.

Dovolím si odpovědět paní Vlkové i kolegovi Hermánkovi zde. Dáma dostane přednost.

Pro HV: Poznámka o kojeneckém výcviku byla myšlena tak, že měl od útlého věku kontakt s vodou, pak jsem měl asi dodat, že navštěvoval předškolní kurzy plavání (později i školní a mimoškolní, včetně záchranářského, což ovšem nelze vztáhnout k době o níž jsem psal) a že byl relativně dobrý plavec (myšleno ve srovnání s neplavci), a přesto jsme ho nespustili z očí ani tam, kde bylo cca 100 metrů ke korálům "po kolena" vody. To jsem chtěl dát do kontrastu s tím, že oba vietnamští chlapci, podle všeho neplavci, byli bez dozoru až do okamžiku, kdy už bylo pozdě. Tato má pasáž souvisela s citovanou větou kolegy Bartoně, kterou jsem chtěl touto konkrétní vzpomínkou podpořit. Omlouvám se, ale občas žasnu, jak konfliktním způsobem dokážou Češi česky psaný text interpretovat a dokonce vytvořit závěr typu "doufám, že se ve vás mýlím". Tomu vážně nerozumím.

Pro JH: Já v případu Lhota nikomu nic nevyčítám, jen jsem dal do kontrastu dva konkrétní příběhy. Byť mi přijde logické, že když se dítě ztratí u velké vodní plochy, nota bene neplavec, je velká pravděpodobnost, že může být právě v té vodě a ne běhat po lese.

Závěr: Ačkoli se všichni tři, a s panem Bartoněm vlastně čtyři, shodneme na tom, že primární chyba byla v tom, že děti nebyly pod non stop dohledem, přesto cítím z obou diskusních příspěvků (HV+JH) zvláštní osten a snahu "vyčíst" z mého textu něco, co tam vlastně není. Respektuji paní HV jako zkušenou profesionálku, ale to, že si vybrala z textu jednotlivost, kterou jsem tam uvedl pouze jako podpůrnou informaci, a na jejím základě si vytvořila kritický úsudek, aniž bych akceptovala skutečné poselství mé vzpomínky - a článek málem nedočetla (což je zde jakási prapodivná móda) - je pro mne jistým zklamáním.