To, ovšem, pane kolego, nosíte sovy (někdo píše sochy) do Athén. To je přece každému jasné, že na výběrové studium se za komunistů vybíralo. Ten mladík patrně vůbec nedostal doporučení.

Ano, tak to tehdy chodilo a co my, 45 let poté, s tím?

V jiné diskuzi jsem si vzpomněl, jak ten čas letí. 45+45=90. Tedy, čtyřicet let po konci války snad někdo řešil, jak nás Němci utiskovali?

Například moje maminka studovala na gymnasiu ve Školské a německá okupační správa dala direktivu, kolik dívek smí odmaturovat. O zavřených vysokých školách a popravených studentech ani nemluvě.

Takže, ještě jednou: Kdo tyto věci, 45 let po válce v roce 1990 ještě řešil?

Řešilo by se to vždycky, a řešit se taková témata musí, lhostejno kolik let od oněch událostí uplynulo, pokud by se našel někdo, kdo by tehdejší zlo z jakéhokoliv důvodu relativizoval. A toho jsme - ve vztahu ke komunistické totalitě - v diskusích zhusta svědky. --- Ptáte se, co my teď s tím? Připomínat, připomínat, nezapomínat. Říkat a psát pravdu o tom, co se tehdy dělo. Oponovat těm, kdo na komunistické praktiky nahlížejí až s cynickým pragmatismem.