Pane Stejskale, není radno se zaměřovat v blozích na konkrétní osobu. Nevím, zda je to pravidlem, ale já jsem si jej utvořil sám pro sebe a držím se ho zuby nehty. Nikdy nesmím sklouznout ke jmenování svého, názorového odpůrce. Pravda je, že v 78. byl ještě západ svobodný a pravda je, že dnes již svobodný není. pokud Vám někdo to řekne a Vy nemáte rozumné protiargumenty, tak na něj neplivejte. Tady žije spousta lidí v minulosti. Ano, Sovětský svaz byla hnusota, ale už neexistuje. Nacionálně socialistické Německo byla taky hnusota, ale už neexistuje. Pol Potova Kambodžia byla ještě větší hnusota, ale již neexistuje. Mao Ce Tungova Čína zrovna tak. Proč se zapomíná na zvěrstva jiných, jen Rusům se nezapomínají? Já vím proč, protože náš současný, socialistický systém prostě vnějšího nepřítele potřebuje, bez něj by nedokázal obhájit své politické přehmaty. Německo nesmíme použít a Kambodža a Čína jsou vzdálené a mnohým, současným občanům neříkají nic. Takže vezmeme prvního na ráně. Mám pocit, že vůbec poprvé diskutuji u Vašeho článku a vážím si Vašeho vstřícného postoje k Izraeli. Já mu taky fandím a jsem přesvědčen, že Izrael je baštou, která nás alespoň trochu chrání před islámskou rozpínavostí. Něco udělá Izrael, zbytek, ale musíme udělat my sami.

Souhlas, a nejen to, Když se u nás člověk pracovně setkal s někým, kdo přijel ze Západu, musel vyplnit ponižující hlášení "Záznam o jednání s devizovým cizozemcem", jestli náhodou nepodlehl kapitalistické propagandě a ideologické diverzi.

Naopak poctili Vás předtím důvěrou jednat s devizovým cizincem.

V té době to bylo opravdu ponižující. Rok 1978 . Dostal jsem pozvání pro mne a manželku od rodičů s potvrzením souhlasu obchodního oddělení ČS velvyslanectví v Damašku. S tím jsem žádal o výjezdní doložku na pasovce. Nejdříve mi řekli, že manželce doložku nedají, protože prý není přímá příbuzná s mými rodiči. Čili bylo nutno sehnat někoho, kdo toto stanovisko změní. Pak následovalo schvalovací řízení v podniku samozřejmě výbor ZO KSČ a pak jsem musel u kádrovačky podepsat lejstro, že po návratu ze soukromé zahraniční cesty odevzdám o jejím průběhu písemnou zprávu. Devizák jsem žádat nemusel, protože na pozvání jsem na něj neměl nárok. Mohl jsem si vyměnit jen jakési kapesné, již nevím v jaké hodnotě. Logika věci byla, že jsem musel mít valuty načerno, protože jsem jel autem a kapesné by na benzin nestačilo ani náhodou. Ještě, že mě v Rajce neprošacovali. Naštěstí už je to jen minulost. Jednoduché to opravdu nebylo.

Padlo slovo "socialismus", tak pro děti, které si nic nepamatují by bylo dobré doplnit - byla to komunistická diktatura v režii tzv. Sovětské svazu, což bylo současné Rusko s přivtělenými koloniemi pod vládou komunistů. Nejefektivnější diktaturu měli samozřejmě právě v centrále tzv. socialistického tábora - v SSSR. Ještě zajímavější a brutálnější diktatura byla svého času v "socialistické" Číně, o KLDR a Kambodže nemluvě. Samozřejmě my, co je nám 60+ si to dobře pamatujeme a někteří, co nemají sklerozu jako já, i detailněji než já.

Ano, jistě, máte pravdu. Ale i ten systém měl velmi mnoho variací.

Chápu váš pocit a potřebu uvádět na pravou míru blbosti, které na vás někdo kydá a vyjasňovat, z nichž vás obviňuje. Někdy to výsledek má, ale zcela jistě ne u tohoto člověka. Dál bude tvrdit bláboly, navíc je bude stupňovat a přidávat na důrazu.

Ten člověk zaslouží jen hluboké opovržení a nejlépe absolutní ignoraci, protože je na svých výpadech a lžích závislý a to by ho odstavilo a umlčelo.

Nenechte se manipulovat, nic rozumného od něj nečekejte.

Po ničem jiném netoužím.

Ale doposud bobříka mlčení nevydržel nikdo ani tři dny.

Novodobé nevolnictví, to je ten správný výraz. Můj děda, narozený za R-U, v mládí bez problémů procestoval půl Evropy. Já pracovala v 80. letech ve školství a i k cestě na pozvání přátel do Švédska jsem si musela zažádat o devizový příslib. Proces každý rok probíhal stejně: nejprve jsem musela požádat ředitele školy o souhlas, abych mohl požádat o souhlas vedoucího odboru školství ONV, jestli si smím o devizák požádat. Teprve s tímto souhlasem jsem mohla požádat banku o devizový příslib. Poté se rozhostilo ticho, žádná reakce banky, ani se nenamáhali zdůvodnit, proč moji žádost zamítli.

Nedávno jsem četla rozhovor s člověkem (v knize Vítězové?Poražení?), jehož manželka měla do roku 1989 v bance na starosti devizy a on si pochvaloval, jak za totáče projel půl světa. O devizy prý nouzi neměl.

Tak to s tím potvrzováním žádosťí o příslib se mi nějak vykouřilo z hlavy nebo nebyll tak dramatické jako ve školství.

Já do banky poslal tehdy vzácné digitální hodinky a pomohlo to.

Je vždy důležité stanovit pravidla a pak je dodržovat. Minulý systém měl jistě své důvody, proč taková pravidla stanovil a vcelku logicky se jimi řídiil To je nutno respektovat a ne se nad tím rozčilovat a hystericvky kádrovat ty, kteří v rámci těchto pravidel bez problému cestovali. Současný režim má také své proceduiry a například na úřadu práce klade uchazečům o podporu nepříjemné otázky, a ti by se rovněž mohli ohrazovat, že po tom nikomu nic není. OK, vyplníš-li, dostaneš, nevyplníš-li můžeš jít. A tak tomu bylo i dříve, za dr. Husáka.

Za vámi opěvovaného Dr. Husáka ale nespokojenec musel zůstat doma za dráty a držet hubu. Za to vám a vám podobným dnes nikdo v cestě do Ruska nebo Korey nebrání. Takže nechápu proč tu ještě jste když v těchto zřízeních vidíte takový ráj zatímco u nás je vše shnilé.

Pane Stejskale, dost se divím tomu, že moudrý a uvážlivý člověk jako vy opakovaně reaguje na Hermanka. Ačkoliv přiznávám žě jsem kdysi reagoval i já. Snažil se vysvětlovat, vyvracet.Po čase jsem ovše pochopil, že jediný způsob jak reagovat na Hermanka je - nereagovat. Já debaty s ním uzavřel blogem Exkrement blábolivý a vypouštím ho. Ona ta léčba v Dobřanech asi není lež...

Moje řeč.

To je ale, s prominutím, Kocourkov. Je to jako diskuze o tom, zda nějaké bombardování bylo humanitární nebo se jen bombardovalo za humanitárním účelem.

Tím chtěl statečný agent říct co?

Ono je taky pěkné, že maškrtný koloušek a kaňour-teoretik Jirka H. pokaždé, když je mu vytknuta nějaká faktická nepřesnost z jeho článků (a že jeho články se faktickými nepřesnostmi hemží, co se dá), tak na to reaguje jednou ze svých univerzálních odpovědí "ale o tom řeč nebyla," aniž by aspoň částečně naznačil, o čem tedy pro něj řeč byla.

Řeč je přece v článku, že?