Podle mě ještě zapomínáte na Chartúmskou deklaraci, v níž se arabské státy zřekli svého území v Palestině ve prospěch Palestinského státu.

Snad ten název můžeme přijmout.

Co se týče Plánu OSN z r. 1947, tak je s tím problém v tom, že to je jediný právní dokument, který byl přijat na tak vysoké úrovni co se týče řešení, co s britským mandátem.

Rozdíl mezi Mnichovskou dohodou a Plánem OSN je v rozdílné situaci, za níž byl přijat, tj. poprvé v dějinách v situaci, kdy právo předchází sílu.

A já si neumím představit, že by někdy mohl být v izraelsko-palestinských vztazích dosaženo míru, pokud tam bude jenom náznak porušení principu nepřípustnosti přisvojení si území silou. A v podstatě veškeré území po r. 1948 si Izrael přisvojil silou. A to v podstatě znamená, že jakákoliv jiná dohoda mezi Židy a Araby než na základě Plánu OSN bude vždy poznamenána tím, že bude přijata z pozice síly, to znamená, neplatná od samotného počátku.

Atd. Atp. Skutečně nevím, kdo z nás dvou je realistou a romantikem.