Řecký problém je výsledkem politického rozhodnutí o jednotné socialistické Evropě, kde se bude platit  jednou měnou. Podle toho se všichni chovají. Jakákoliv racionalita při hledání řetězce příčin a následků Řecké krize se najít nedá.

Když existuje politické zadání, že v EU žádný stát nemůže  zbankrotovat, neb by to dokázalo chybnou tezi o postupném vyrovnávání výkonnosti i životní úrovně v členských státech (moc mi to připomíná zakladatelskou tezi RVHP), která vedla idealistické intelektuály k ustanovení EU, nelze počítat z bankrotem Řecka v podobě, kterou tato situace vyvolá u subjektů podnikání i soukromých osob.

Řecko dřív nebo později bude muset projít  něčím, co nazýváme státním bankrotem, až voličům v EU, zejména v Německu, dojde chuť  Řecko dotovat. Jinak to nemůže dopadnout u země, kde průmysl se podílí jen cca 22%, zemědělství 8,5%, ale služby  65% na tvorbě  HDP.  Zvláště pak, když recept na úspory ordinovaný MMF ještě dál zmenší podíl průmyslu a dále se zvětší neochota platit daně v sektoru služeb..

Viděl bych to ještě jinak: bankovnictví by mělo nést stejná rizika jako jiný podnikatelský sektor. Nejde snad bankám o to, aby generovaly zisky? Nejde snad podnikateli o to, aby generoval zisky? A když druhý podnikatel zkrachuje, kolik, že se tomu prvnímu nejčastěji vrací? Většinou nic. Bylo to riziko podnikání, proti kterému není imunní žádný podnikatel. Tak proč banka má jiná měřítka? Prostě nejen v případě Řecka, ale i někoho jiného to špatně odhadla a kde nic není ...

Ono to v EU funguje trochu jinak, než v podnikatelském sektoru. Řecko vydá dluhopisy s vysokým úrokem, které koupí  zejména italské a německé banky, ale hlavně  německé a nizozemské penzijní fondy. Řecko nesplácí, tak je nutno Řecku pomoci, aby se vyplatily nejprve dluhopisy fondů a banky koupí další dluhopisy. Půjčky garantuje stát odkud banky pochází. Pak se vyrovná saldo bank ze státního a pak z unijního rozpočtu (Fond solidarity - t.zv. euroval). Když krize pokračuje a Řecko dál nesplácí, přichází na řadu ECB, která opět za peníze  poplatníků nakoupí řecké dluhopisy zprostředkovaně od bank, protože od státu je koupit nesmí. Takže banky vůbec nic neriskují, když Řecku půjčí peníze nákupem jejich dluhopisů, neb ví, že aby se politický projekt (EU + euro) zachránil, europolitici zařídí, aby se ztráty za nákup dluhopisů bankami sanoval ze státního rozpočtu. A nedostatek hotovosti  řeší ECB tiskem dalších eur.

Pane autore,těch 22 000,- Kč důchodu (tedy v přepočtu),je při jejich cenách životních potřeb asi v reálné kupní síle na naších 10 000,-Kč.

Ceny jsou v tomto případě generovány platy.

Drachma, zlatá Drachma. 

V té době bydlela část Řeků v jeskyních, jiná a zčásti totožná část jezdila  na oslech a ti majetnejsi meli Wartburg pick-up.

Vše bylo relativně levné a DM byla pánem. 

Nevím,  jestli se Řekové už z Eurosnu probudili, Němci ale už dávno.

Jeste by je mohl z toho vseho zachranit zlatem kryty rubl.

Řekové v posledních desetiletích opakovaně volili nezodpovědné populisty, kteří jim mazali med kolem huby. Navíc byli zvyklí často stávkovat a vynucovat si tím zvýšení svých příjmů. Bohužel se těchto stereotypů nedokáží zbavit a stále se domnívají, že blahobytu lze dosáhnout volením populistů, stávkami a demonstracemi na ulicích.

v ČR se stávkovat nemusí a přitom se  pravicové i levicové vlády předbíhají, jak mazat občanům med kolem huby ať  to stojí, co to stojí.