potlesk na konci letu- asi kazdy letame jinde a s jinymi spolecnostmi, ale potlesk po pristani jsem zazil jen parkrat, ackoliv na domacich australskych i zamorskych linkach absolvuji 10- 12 letu do roka. Pasazeri mozna berou hladke pristani jako samozrejmost nebo to povazuji za reakci letovych zacatecniku a nervoznich nanynek a nechteji se priznat, ze k nim patri. Kazdopadne tleska se jen malokdy.

Jeden pripad byl na domaci lince v B767 Qantasu asi pred 4 lety. Klesali jsme k pristani v Sydney po jednom z letu, kde nas silna oblacnost provazela uz z Melbourne a zhorsila se nad Sydney, lilo a mraky visely dost nizko.

Nejednou se zmenil zvuk motoru a zacali jsme stoupat. Sli jsme znovu do oblouku a obletavali Sydney s pripravou k druhemu pokusu. Klidny a trochu ironicky hlas prvniho dustojnika nam oznamil, ze "v Sydney si asi nemohli rozhodnout priority, na ranveji se motalo jine letadlo a kapitan to musel zvednout". Vim, ze jsme jeste nebyli tak blizko zemi, kdyz to zvedl a vim, ze to nebyl rapidni vzlet, ale piloti Qantasu maji kvalitni reputaci a kdo by se hadal, ze by kapitan moc dobre nevedel co dela. Dovedu si predstavit, ze konverzace mezi kokpitem a rizenim provozu asi byla ostrejsiho razu.

Kdyz jsme po nejakych 15 minutach hladce prestali a sef kabinoveho personalu se jako obvykle pres mikrofon loucil s pasazery, dodal, ze kapitan by si zaslouzil diky za to jak zvladnul situaci. Cele letadlo ochotne zatleskalo.

Dalsi potlesk jsem zazil vloni na palube A380 Qantasu, kdyz jsme po 14 hodinovem letu pristavli v Dubaji. Let bezproblemovy a pristani hladke, jako by se jednalo o pericko a ne dvoupatrovy kolos s kapacitou 484 pasazeru. Mezi spolucestujicimi byla skupina asi 40 italskych stredoskolaku a byli to oni, kdo zahajili nadseny potlesk. Vetsina cestujicich se k nim s usmevem pridala.

Prestoze se pri pristani vetsinou netleska, pokazde pri vystupu z letadla my pasazeri osobne podekujeme clenum posadky postavenym u vychodu z letadla.

"Ani my, kdo létáme, si nedokážeme představit, co prožívali ti, kdo se v úterý nad Alpami náhle řítili k zemi. Nekonečné minuty, šílené, děsivé momenty závěru života." Dle zveřejněných informací tentokrát ovšem pasažéři netušili do posledních vteřin nic.

Smutné to je jistě.

Ale dovolím si  odmítnout termín "mučedníci". Mučednící  obvykle pokládají své životy uvědoměle a dobrovolně. Toto byly prostě oběti dopravní nehody.

Během dvou dní stejný počet Evropanů zemře na silnicích.

Proč máte potřebu tuhle událost komentovat? Pokud - jak píšete - sledujete dokument Letecké katastrofy, tak moc dobře víte, že vaše úvahy jsou předčasné (např. nikdo dnes ani netuší, zda cestující trpěli nebo snad byli v bezvědomí). Závěry vyšetřování budou k dispozici v době,kdy už to on-line stupidní zpravodajství bude dávno minulost a prakticky nikoho to nebude zajímat, protože  všichni už budou mít dávno o všem jasno. Spějeme(te) k počítačové demenci, kdy emoce dávno vytlačily kritické myšlení. Pokud jste křesťan, pomodlete se za zesnulé i pozůstalé a popřejte jim věčný klid. Přesně tohle bychom měli udělat asi všichni.

Ovšem "Letecké katastrofy" nejsou žádným dokumentem, ale hranými filmy na motivy katastrof, takže i proto třeba mě vůbec nezajímají,

Díky za tenhle blog.

Dík za článek. Mám přirozený respekt z létání, nijak si ho neužívám, vždy jsem rád, když přeprava končí dosednutím a zabrzděním. Nedávno jsem dal na sem na cestovací blog článek o turbulenci s dobrým koncem... a teď tohle, ufff... Když se spočítá, kolik životů každá podobná nehoda přímo ovlivní, jde to do tisíců. Rodinám a zaměstnancům Lufthansy hodně síly do dalších dnů, týdnů, let... Upřímnou soustrast.

Udivily mne zde jiz rano hlasy, ze na tv neni nic jineho, ten nedostatek respektu je smutny

Je přesně stanoveno kolik pilotů má řídit letadlo a je přesně s stanoveny jejich úkoly, jejich postup před zahájením letu a během letu. Zda je tento postup doržován, služí skříňka, která zaznamená rozhovor pilotů a tedy je i kontrola zda postupují podle zázavných pokynů. Žádná věž na světě nepustí do vzduchu letadlo, které by řídil jeden pilot . Není rozhodující o jakou společnost se jedná. Pravidla platí pro všechna letadla bez rozdílu a to i to, co se týká udržby, výcviku pilotů a jejich pravidelného školení. Nízkonákladové společnosti jsou proto, že cestující  ochudí o denní tisk, hudbu a jídlo "zdarma". Tím sráží náklady.

Tady z ostrova se vetsinou dostavam na letadlech s jednim pilotem, ale neni to mezinarodni a vetsinou se jedna o startovani z pristavu do pristavu ....Vancouveru - na ty se vejde asi 12 pasaseru a ty z letiste jsou asi pro 40, take s jednim pilotem a jednou letuskou.

To, pane kolego, není daň za technický pokrok. To je daň za samotný život. 

Dříve se lidé dožívali daleko nižšího věku, dnes se 90 stává už zcela běžným věkem.

Ale stejně na nás ten svět kolem strojí nejrůznější nástrahy. A tento případ je jen mediálně nejviditelnějším. 

Vždyť třeba, kolik v celé EU zahyne za týden lidí při nejrůznějších nehodách, hlavně těch automobilních?

Ale toto množství obětí najednou ej prostě výjimečné, i když statisticky zanedbatelné.

A samozřejmě, soustrast pozůstalým, hlavně těch studentů. Je to kruté, zemřít a přitom vlastně ještě ani nežít.