Jmenuje se Tawadros II, v úřadu je od roku 2012 a nyní se dostal do poněkud prekérní situace. K ní je také nutné cosi předeslat. Předchůdce Tawadrose na „stolci svatého Marka“, Shenouda III., vydal v roce 1979 zákaz údům církve cestovat do Svaté země, potažmo do Jeruzaléma.
Bylo to paradaxně v roce podepsání egyptsko-izraelské mírové smlouvy, kdy se naopak vztahy mezi oběma zeměmi radikálně změnily (od nepřátelství ke korektnímu sousedství, chceme-li se vyhnout termínu přátelství) a uvolnil se i vzájemný cestovní ruch. Shnenouda se tak ukázal být „papežštější než papež“.
Oficiálním zůdvodněním postoje jeho církve znělo: Dokud bude východní Jeruzalém (kde jsou soustředěna křesťanská svatá místa spojená s působením Ježíše Krista) „okupován“ Izraelem, žádné cesty koptských křesťanů do Svatého města. Tečka. (K tomu poznámka na závěr.)
Leč všeho do času. Anebo jinak: platí zákaz i pro nejvyššího představitele církve? O to právě jde.
Co se tedy stalo. Ve středu zemřel v Izraeli Anba Abraham. Pokud nemáte tu čest ho znát, zde je minivizitka. Muž tohoto jména je metropolitním arcibiskupem Jeruzaléma a Blízkého východu, takto po koptském papeži druhým nejvyše postaveným hodnostářem Koptské ortodoxní církve.
Slušelo by se jet na pohřeb. Ale je tu ten zákaz ...
Detektivku z toho dělat nebudeme, Tawadros II. do Izraele dnes (26/11) na pohřeb bratra Abrahama odletěl. Mluvčí jeho církve ovšem hned přispěchal s vysvětlením, že šlo o výjimečnou situaci a že cesta nemá žádný politický podtext. Nejen egyptské servery nicméně neopomněly zdůraznit, že jde o první návštěvu koptského papeže v Izraeli od roku 1967, kdy Izrael osvobodil (dle Arabů okupoval) jeruzalémské Staré město.
Vraťme se ale k řadovým koptským křesťanům. Ne všichni zákaz předchozího papeže dodržují, protože se jim zdá správnější poslouchat více hlas svého srdce než problematické byrokratické opatření (byť je za jeho porušení může stihnout církvení trest). Málo platné, je to právě Jeruzalém jako cíl jejich poutě, kde se udály klíčové děje počátku křesťanské éry (řečeno zjednodušeně). Pokud by měli zákaz striktně dodržovat, Jeruzalém by nemohli navštívit nikdy, neboť celé město je dle izraelské legislativy „věčnou a nedělitelnou metropolí Státu Izrael“.
Paradoxně jim nezbývá nic jiného než udělat to, co dnes jejich papež. Do Izraele odletět. (Obvykle se tak děje během velikonočních svátku.) Konec konců mohou použít stejného argumentu jako církevní vrchnost: že jde o výjimečnou situaci a že jejich cesta nemá žádný politický podtext.
Troufnu si tvrdit, že drtivá většina z nich bude mít v tomto smyslu čisté svědomí.
Osobní poznámka na závěr. Mnozí z nás se za východní křesťany, kteří působí jako menšina v muslimském oceánu a často jsou kvůli své víře pronásledováni, modlí. Ano, máme o ně obavy. Také já. Současně ale nemohu přehlédnout, že egyptská Koptská ortodoxní církev je programově silně protiizraelská. A to je zase moje dilema.