Služba čtenářům: Projev, který stojí za pozornost

Není nad to vynechat občas média a jejich výtah či dokonce interpretaci slov toho či onoho politika, ale seznámit se s názory této osobnosti v plném znění.

Jednu takovou unikátní možnost nabízím čtenářům těchto stránek. Jde sice o projev mírně staršího data, ale to nic nemění na jeho pravdivosti a aktuálnosti. Jde o vystoupení izraelského velvyslance v OSN Rona Prosora před Valným shromážděním loni (2014) koncem listopadu. Budete-li mu věnovat pozornost, vytvoříte si šanci lépe porozumět podstatě arabsko-izraelského konfliktu. (Týká se především těch, kdo v této záležitosti nemají tak docela jasno.)

... foto: Ron Prosor v OSN

Národům, které stále dovolují, aby zaujatost vítězila nad pravdou, říkám: „J’accuse.“ Obviňuji vás z pokrytectví. Obviňuji vás z dvojího metru. Obviňuji vás, že poskytujete legitimitu těm, kdo usilují o zničení našeho Státu.

Pane předsedo, stojím před tímto světem jako hrdý zástupce Státu Izrael a židovského národa. Stojím před vámi se vztyčeným čelem a vím, že pravda i morálka jsou na mé straně. A přece, stojím zde a vím, že dnes, v tomto shromáždění, se bude pravda převracet a morálka půjde stranou.

Když členové mezinárodního společenství hovoří o izraelsko-palestinském konfliktu, zdá se, jakoby veškerou logiku a morální průzračnost zahalil oblak mlhy. Výsledkem pak není realpolitika, nýbrž surrealpolitika.

Neochabující posedlost světa izraelsko-palestinským konfliktem přispívá k nespravedlnosti vůči desítkám milionů obětí tyranie a terorismu na Blízkém východě. Zatímco mluvíme, radikální extrémisté popravují a vyhánějí každý měsíc na 1000 jezídů, bahaistů, Kurdů, křesťanů i muslimů.

Kolik rezolucí jste k této krizi schválili během minulého týdne? Kolik mimořádných setkání jste svolali? Odpověď zní nula. Co to vypovídá o mezinárodním postoji k lidskému životu? Nic moc, ale říká to hodně o pokrytectví mezinárodního společenství.

Stojím před vámi a mluvím pravdu. Z 300 milionů Arabů na Blízkém východě a v Severní Africe se jen méně než půl procenta těší plné svobodě – a všichni jsou občany Izraele. Izraelští Arabové náleží k nejvzdělanějším Arabům světa. Jsou našimi špičkovými lékaři a chirurgy, jsou voleni do našeho parlamentu a pracují jako soudci našeho Nejvyššího soudu. Miliony mužů i žen na Blízkém východě si o takových příležitostech a svobodách jen mohou nechat zdát.

A přesto, dnes na tomto pódiu bude vystupovat jeden stát po druhém a budou kritizovat Izrael – ostrůvek demokracie v oblasti zamořené tyranií a útlakem.

Pane předsedo, náš konflikt nikdy nebyl o založení palestinského státu. Vždy byl a je o existenci židovského státu.Tento týden před šedesáti sedmi lety, 29. listopadu 1947, Spojené národy odhlasovaly rozdělení země na židovský stát a arabský stát. Židé řekli ANO. Arabové řekli NE. Ale oni neřekli jenom NE. Egypt, Jordánsko, Sýrie, Saudská Arábie a Libanon zahájili válku, aby náš znovuzrozený stát zničili.

Taková je historická pravda, kterou se Arabové pokoušejí překroutit. Důsledky tohoto arabského historického omylu stále přetrvávají – v životech ztracených ve válce, v životech ztracených kvůli terorismu a v životech poznamenaných arabskými sobeckými politickými zájmy.

Podle Spojených národů bylo ve válce zahájené Araby vysídleno asi 700 tisíc Palestinců. Ve stejné době bylo asi 850 tisíc Židů donuceno uprchnout z arabských zemí. Proč tedy, o 67 let později, tato instituce (OSN) na vyhnání Židů úplně zapomněla, zatímco vyhnání Palestinců je předmětem každoročních debat? Rozdíl spočívá v tom, že Izrael udělal maximum, aby židovské uprchlíky integroval do společnosti. Arabové udělali přesný opak.

K nejhoršímu útlaku palestinského národa dochází v arabských zemích. Ve většině arabského světa je Palestincům odpíráno státní občanství a jsou agresivně diskriminováni. Nesmí vlastnit půdu a vykonávat určitá povolání. A přesto se ani jediný – jediný – z těchto zločinů nezmiňuje v rezolucích, které máte před sebou.

Pokud by vám opravdu záleželo na osudu palestinského národa, existovala by alespoň jedna rezoluce, která by se zabývala tisíci Palestinci zabitých v Sýrii. A pokud by vám opravdu záleželo na Palestincích, existovala by alespoň jedna rezoluce, která by odsuzovala zacházení s Palestinci v libanonských uprchlických táborech.

Žádná neexistuje. Důvodem je, že v dnešní debatě nejde o to, aby se mluvilo o míru nebo aby se mluvilo o palestinském národě – jde o to, aby se mluvilo proti Izraeli. Není to nic jiného, než festival nenávisti a napadání Izraele.

Pane předsedo, evropské národy prohlašují, že zastávají Liberté, Égalité, Fraternité – svobodu, rovnost a bratrství –, ale nic nemůže být vzdálenějšího pravdě. Často slýchám prohlášení evropských vůdců, že Izrael má právo existovat v bezpečných hranicích. To je velmi pěkné. Musím ale říci – má to pro mě stejný smysl, jako kdybych tu stál a prohlašoval, že Švédsko má právo existovat v bezpečných hranicích.Jde-li o otázky bezpečnosti, Izrael se na základě špatných zkušenosti naučil, že nemůže spoléhat na druhé – a určitě ne na Evropu.

Roku 1973 na Jom kipur – nejsvatější den židovského kalendáře – okolní arabské země znovu na Izrael zaútočily. V hodinách před začátkem války učinila Golda Meirová, naše tehdejší ministerská předsedkyně, obtížné rozhodnutí nezahájit preventivní úder. Izraelská vláda chápala, že pokud bychom provedli preventivní úder, ztratili bychom podporu mezinárodního společenství.

Arabské země postupovaly na všech frontách a situace v Izraeli byla stále kritičtější. Narůstal počet našich padlých, nebezpečně se snižovaly zásoby zbraní a munice. Naléhavě jsme potřebovali pomoc a prezident Nixon a ministr zahraničí Henry Kissinger odsouhlasili, že nám pošlou letadla Galaxy s nákladem tanků a munice pro naše jednotky. Jediným problém bylo, že letadla potřebovala na cestě do Izraele doplnit palivo.

Arabské státy postupovaly a samotná naše existence byla v ohrožení – a přesto Evropa nebyla ochotná ani umožnit letadlům doplnit palivo. Spojené státy znovu zasáhly a dojednaly, že letadla budou moci doplnit palivo na Azorech. Vláda a lid Izraele nikdy nezapomenou, že když byla v sázce naše existence, přišla nám na pomoc jediná země – Spojené státy americké.

Izrael už má dost prázdných slibů evropských politiků. Židovský národ má velmi dobrou paměť. Nikdy, nikdy nezapomeneme, že jste selhali ve čtyřicátých letech. Selhali jste v roce 1973. A znovu selháváte dnes.

Každý evropský parlament, který předčasně a jednostranně hlasoval pro uznání palestinského státu, dává Palestincům přesně to, co chtějí – stát bez míru. Když jim nabízíte stát na stříbrném podnose, odměňujete jejich jednostranné aktivity a Palestince zbavujete jakékoliv motivace k jednání nebo kompromisu nebo odsouzení násilí. Dáváte jim najevo, že palestinská samospráva může zasedat ve vládě s teroristy a podněcovat k nepřátelství vůči Izraeli, aniž by za to musela cokoliv zaplatit.

Jako první člen Evropské unie oficiálně uznalo palestinský stát Švédsko. Nestačím se divit, kde se ve švédské vládě vzala ta nedočkavost. Jde-li o jiné konflikty v našem regionu, švédská vláda volá po přímých jednáních mezi stranami – ale Palestincům, jaké překvapení, rozvine červený koberec. Ministryně zahraničí Wallströmová si možná myslí, že je zde, aby oslavila tak zvaný historický úspěch své vlády, ale ve skutečnosti nejde o nic víc, než o historický omyl.

Švédská vláda může pořádat noblesní obřady při předávání Nobelovy ceny, ale na její cynické politické kampani, kterou si chce naklonit Araby, aby získala křeslo v Radě bezpečnosti, nic noblesního není. Země v Radě bezpečnosti by měly mít smysl pro soudnost, ohleduplnost a citlivost. Nu, švédská vláda žádný smysl pro soudnost, ohleduplnost ani citlivost neprokázala. Jen pro nesmysl.

Izrael se na základě špatných zkušeností naučil, že poslouchat mezinárodní společenství může mít zničující důsledky. Roku 2005 jsme jednostranně rozebrali všechny osady a stáhli všechny obyvatele z  Pásma Gazy. Přivedlo nás to blíž k míru? Vůbec ne. Otevřelo to cestu Íránu, který přes své prostředníky na našem prahu vybudoval teroristickou pevnost.

Mohu vás ujistit, že stejnou chybu znovu neuděláme. Jde-li o naši bezpečnost, nemůžeme a nebudeme se spoléhat na druhé – Izrael musí být schopen ubránit se sám.

Pane předsedo, Stát Izrael je zemí našich praotců – Abrahama, Izáka a Jákoba. Je to země, kam Mojžíš vedl židovský národ, kde David vybudoval svůj palác, kde Šalomoun vybudoval židovský Chrám a kde Izaiáš přijal vizi věčného míru.

V zemi Izrael žili Židé nepřetržitě po čtyři tisíce let. Přežili jsme vzestup a pád asyrské, babylonské, řecké a římské říše. Přežili jsme tisíce let pronásledování, vyhánění a křížových výprav. Pouto mezi židovským národem a židovskou zemí je nezničitelné.Nic nemůže změnit prostou pravdu – Izrael je naším domovem a Jeruzalém naším věčným hlavním městem.

Současně uznáváme, že Jeruzalém má zvláštní význam i pro další vyznání. Pod izraelskou svrchovaností všichni lidé – znovu opakuji, všichni lidé – bez ohledu na náboženství a národnost mohou ve městě navštěvovat svatá místa. A chceme, aby to tak zůstalo i nadále. Jediní, kdo se pokoušejí změnit status quo na Chrámové hoře, jsou palestinští politici. Prezident Abbás říká svým lidem, že Židé zamořují Chrámovou horu. Vyzýval ke dnům hněvu a povzbuzoval Palestince, aby zabránili Židům v přístupu na Chrámovou horu (cituji) „všemi nutnými prostředky“. Tato slova jsou jak nezodpovědná, tak nepřijatelná.

Nemusíte být katolíky, abyste navštívili Vatikán, nemusíte být Židy, abyste navštívili Západní zeď, ale někteří Palestinci by chtěli, aby jednoho dne mohli navštěvovat Chrámovou horu pouze muslimové.

Vy, mezinárodní společenství, pomáháte extrémistům a fanatikům. Vy, kdo kážete toleranci a náboženskou svobodu, byste se měli stydět. Izrael nic takového nikdy nedovolí. Zajistíme, že svatá místa zůstanou navždy přístupná všem lidem všech vyznání.

Pane předsedo, nikdo nechce mír víc než Izrael. Nikdo nemusí vysvětlovat význam míru rodičům, kteří posílají své dítě bránit naši vlast. Nikdo nezná důsledky vítězství nebo porážky lépe než my, Izraelci. Lidé Izraele už prolili příliš mnoho slz a pohřbili příliš mnoho synů a dcer. Jsme připraveni na mír, ale nejsme naivní. Bezpečnost Izraele je na prvním místě. Pouze silný a bezpečný Izrael může dosáhnout plný mír.

Minulý měsíc by měl každému pomoci pochopit bezprostřednost a naléhavost potřeby bezpečí v Izraeli. V posledních týdnech palestinští teroristé na naše občany stříleli, bodali do nich, dvakrát najeli automobily do chodců. Před několika dny teroristé vyzbrojení sekerami a pistolí barbarsky zaútočili na židovské věřící během ranních modliteb. Dosáhli jsme bodu, kdy Izraelci nemohou nalézt před terorismem útočiště ani ve svatyni synagogy.

Tyto útoky se neobjevily jen tak z ničeho nic. Jsou výsledkem roků indoktrinace a propagandy. Židovské přísloví říká: „V moci jazyka je smrt i život.“ Jako Žid a jako Izraelec s naprostou jistotou vím, že když naši nepřátelé říkají, že na nás chtějí zaútočit, tak to také tak myslí.

Charta Hamásu volá po genocidě a zničení Izraele a po vraždění Židů na celém světě. Léta už Hamás a další teroristické skupiny posílají do našich měst sebevražedné atentátníky, ostřelují naše města raketami a posílají teroristy, aby unášeli a vraždili naše občany.

A co palestinská samospráva? Ta vede soustavnou propagandistickou kampaň. Ve škole učí děti, že „Palestina“ se bude rozkládat od řeky Jordán až ke Středozemnímu moři. V mešitách náboženští vůdci rozšiřují zlovolné pomluvy a obviňují Židy, že ničí muslimská náboženská místa. Na sportovních stadionech pojmenovávají týmy podle teroristů. V novinách kresby podněcují Palestince k teroristickým útokům proti Izraelcům.

Ve většině světa se děti dívají na animované filmy s Mickey Mousem, ve kterých zpívá a tančí. Palestinské děti se také dívají na Mickeyho Mouse, ale v palestinské národní televizi zpitvořená figurka oblečená jako Mickey Mouse tančí navlečená do pásu s výbušninami a skanduje „smrt Americe a smrt Židům.“

Vyzývám vás, abyste zde dnes povstali a udělali něco konstruktivního pro změnu. Veřejně odsuďte násilí, odsuďte propagandu a odsuďte kulturu nenávisti.

Většina lidí si myslí, že v podstatě jde o boj mezi Židy a Araby nebo Izraelci a Palestinci. Mýlí se. Jsme svědky boje mezi těmi, kdo uctívají život, a těmi, kdo oslavují smrt. Po barbarském útoku v jeruzalémské synagoze propukly v palestinských městech a vesnicích oslavy. Na ulicích tančili lidé a rozdávali sladkosti. Mladíci pózovali se sekyrami, tlampače na mešitách provolávaly gratulace a teroristům se dostalo oslav coby „mučedníkům“ a „hrdinům“.

Nebylo to poprvé, co jsme viděli, jak Palestinci oslavují vraždu nevinných civilistů. Viděli jsme je radovat se po každém teroristickém útoku na izraelské civilisty a do ulic vyrazili oslavovat dokonce i útok na Světové obchodní centrum 11. září právě tady v New York City.

Představte si, jaký stát může taková společnost vytvořit. Opravdu Blízký východ potřebuje další terorkracii? Někteří členové mezinárodního společenství jejímu vzniku napomáhají a podporují ho.

Pane předsedo, když jsme (dnes) vcházeli do Spojených národů, procházeli jsme kolem vlajek 193 členských států. Pokud si dáte tu práci s počítáním, zjistíte, že je mezi nimi 15 vlajek s půlměsícem a 25 vlajek s křížem. A je tam jedna vlajka s židovskou Davidovou hvězdou. Mezi všemi státy světa existuje jeden stát – jen jeden maličký stát pro židovský národ. A i to je pro některé lidi příliš mnoho.

Stojím tu dnes před vámi jako připomínka všech těch let, kdy židovský národ platil za neznalost a lhostejnost světa vlastní krví. Ty dny skončily. Nikdy se už nebudeme omlouvat za to, že jsme svobodným a nezávislým národem ve svém svrchovaném státě. A nikdy se nebudeme omlouvat za to, že se bráníme.

Národům, které stále dovolují, aby zaujatost vítězila nad pravdou, říkám: „J’accuse.“ Obviňuji vás z pokrytectví. Obviňuji vás z dvojího metru. Obviňuji vás, že poskytujete legitimitu těm, kdo usilují o zničení našeho státu. Obviňuji vás, že mluvíte o právu Izraele na sebeobranu v teorii, ale upíráte mu ho v praxi. A obviňuji vás, že požadujete ústupky od Izraele, ale od Palestinců nepožadujete vůbec nic. Tváří v tvář těmto skutečnostem je verdikt jasný. Nejste pro mír a nejste pro palestinský národ. Jste prostě proti Izraeli.

Členové mezinárodního společenství se musejí rozhodnout. Můžete uznat Izrael jako národnostní stát židovského národa nebo dovolit palestinskému vedení, aby bez následků překrucovalo naše dějiny. Můžete veřejně prohlásit, že tzv. „právo na návrat“ není akceptovatelné nebo můžete dovolit, aby tento požadavek zůstal hlavní překážkou k jakékoliv mírové dohodě. Můžete pracovat na ukončení palestinské štvavé propagandy nebo jen přihlížet, jak nenávist a extrémismus zapouští kořeny v budoucích generacích. Můžete předčasně uznat palestinský stát nebo můžete přesvědčit palestinskou samosprávu, aby ukončila svůj pakt s Hamásem a vrátila se k přímým jednáním.

Ta volba je na vás. Můžete nadále Palestince udržovat ve špatném kursu nebo vydláždit cestu k opravdovému a trvalému míru.

Děkuji vám, pane předsedo.

•