Co dělá Karel Gott v září?

Vyvolává filmy z prázdnin. Alespoň o tom zpívá ve stejnojmenné písni. A dodává: V září nejsem sám, když vzpomínám.

Jistě. V září vzpomínají statísice dospělých a dětí na prázdniny. Třebaže filmy už nevyvolávají, ale pracují s jinou technikou.

Vzpomínáme i my. Měli jsme jeden dílčí cíl. V Rudém moři vyfotit karetu. Vlastně nešlo o mě, ale o osmiletého člena výpravy. Tom plave od malička, ryb a jiných mořských tvorů viděl bezpočet, ale kareta – to je něco jiného.

To bylo jeho velké přání. Všechno má ale svůj čas.

Vzpomínám si, jak jsme se na podzim 2012 vypravili do egyptského Makadi Bay na ponornou loď Sea Scope. S Tomem a jeho starší sestřenicí Niki (obr. 1). Dychtivě sledoval z vyhlídkového místa korál (obr. 2), metr po metru – až konečně zvolal: „Kareta! Viděl jsem karetu!!“ Okamžik štěstí, splněného přání. To mu bylo pět. Dlouho pak o ničem jiném nemluvil.

V dalších sezonách jsme začali v Rudém moři trénovat šnorchlování u korálů. K přelomu došlo až letos.

Seděli jsme na pláži zálivu Al Nabaa v Marsa Alam a tom se mě zeptal: „Kdy s tebou budu moci jít do moře na želvy?“

„Až ti bude víc,“ odpověděl jsem.

„A kolik?“

Drsně jsem zažertoval: „Asi tak v patnácti.“ Tedy za nekonečných sedm let. Zklamaně se svalil na lehátko.

Za pár minut jsme vyrazili. Na blind. Nebylo jisté, že tam, kde jsem karety fotil sám, právě teď budou. Nechtěl jsem svého šnorchlařského parťáka zklamat.

Plavali jsme sto, dvě stě, tři sta metrů metrů podél korálového útesu. Bok po boku. Viděli rejnoka, perutýny, bezpočet bodloků, klipek, kaniců, ostenců, čtverzubců, pomců. Ráj pod hladinou, který snad každému od první chvíle učaruje – a po jiném než korálovém moři už více netouží. Protože všude jinde to bude pod hladinou jenom horší.

Najednou zlehka plavající Tom, který si vychutnával každé tempo jako v bezpečí bazénu, prudce zrychlil a zamířil blíž ke korálu. Mé dobré tušení se naplnilo.

Byla tam! Spatřil ji jako první. Okusovala korál. Velká, sympatická, přátelská, nádherná. Zhmotnělý sen. Pak už jen zbývalo počkat, až poplave k hladině nadechnout se a dát Tomovi fotoaparát, aby splnil přání tatínka: „A vyfoť mi karetu.“

Cíl mise byl splněn. Všechno je jednou poprvé. Náš Tom si bude pamatovat, že se poprvé setkal s karetou v červenci 2015 v rudomořském zálivu Al Nabaa. A kdyby to náhodou zapomněl, má to všechno ve fotogalerii v PC.

Zbývá dovětek. Co myslíte, že si jako suvenýr koupil na letišti v Marse Alam? Stačí prohlédnout si obrázkovou kolekci.

Takové je naše ohlédnutí za prázdninami 2015. Všem přejeme v novém školním roce to, co přál Tom mně, když jsem ještě chodíval šnorchlovat sám. Hodně štěstí.

•

... obr. 1/Tom a Niki pod hladinou v ponorné lodi.  Je září 2012.

... obr. 2/Pozorný divák.

 ... obr. 3/O tři roky později ...

 ... obr. 4

 ... obr.  5

 ... obr. 6

...  obr. 7/Suvenýr z letiště.