Další pravděpodobně unesený Čech aneb Trochu jiný pohled

•  „Máme problém,“ oznámil jsem v sobotu k večeru od kuchyňského baru ostatním členům rodiny, kteří právě sledovali v televizi golf na Floridě. Bez reakce.

„Máme problém,“ říkám znovu. „Kdo má problém?“ Přečetl jsem jim z tabletu nadpis o pohřešovaném Čechovi v Libyi.

Záměrně jsem neřekl: „On má problém.“ To jistě také, možná větší, než si mnozí dokážeme představit. Použité zájmeno MY znamená, že problém má (kromě pohřešovaného) naše republika, naše vláda a naše diplomacie. Problém, který budou muset úřady řešit.

Proč?

Protože je to smyslem jejich existence. Je nutné, aby udělaly maximum pro to, aby tomu člověku pomohly. Teprve potom bude možné klást sekundární otázky, jestli se tento pan Neznámý (v době, kdy jsem psal tento text, jsem nevěděl, jak se jmenuje) choval zodpovědně a tak podobně.

Tím se dostáváme k blogu kolegy Vladimíra Kroupy, který v pondělí 9/3 napsal na toto téma zásadní text (zásadní pro demokratickou diskusi) s názvem „Další pravděpodobně unesený Čech, a opět vlastní vinou …“

Pan Vladimír se staví kriticky k nastalému cirkusu, jak označuje jednání establishmentu v této kauze: zasedání vlády, jednání krizového štábu, vyslání emisarů. Proč je autor tak kritický? Protože se do nanejvýš neblahé situace dostal pan Neznámý vlastní nezodpovědností a hloupostí. Citát: „Jeho volba, ale sorry, naše zbytečná starost.“

Můžeme s autorem souhlasit? Někteří tak již učinili. Jakkoli je chápu a jakkoli je mi Vladimírovo uvažování do jisté míry srozumitelné, nejsem s tímto postojem tak docela ztotožněn. Pokusím se nabídnout jiný úhel pohledu.

Použiji k tomu příklad z Vladimírova textu: „Přijde mi to stejné, jako by vláda jednala o pomoci pro člověka, který se po zledovatělé silnici řítí na motorce dvou set kilometrovou rychlostí, bez helmy a v trenýrkách.“

O pomoci pro takového člověka (myšleno při následné dopravní nehodě) ovšem vláda jednat nemusí, protože pomoc mu automaticky zajišťují „pravidla hry“ platná uvnitř ČR. Pokud onen cvok havaruje a zraní se, dostane se mu stejné péče jako komukoliv jinému, bez ohledu na to, jestli porušil nebo neporušil stanovené předpisy a zásady zdravého rozumu. Vše ostatní se řeší, a musí řešit, až v druhém sledu. Takový je princip fungování civilizovaného světa.

Hoří-li, je nutné primárně hasit a pak se zajímat o to, jak oheň vznikl. Je přece nepřípustné a nepřijatelné, abychom odmítli pomoc člověku, který kouřil tam, kde je to zakázáno a následkem toho vznikl požár. Takovéto „kádrování“, jakkoli by mu mnozí rádi zatleskali, je cestou do pekel – a v takové společnosti žít by se mohlo vymstít i těm, kdo by si ji přáli (neboť nikdo není dokonalý a bezchybný).

Vraťme se ale k původní otázce, zda s autorem souhlasit či nikoli. Dalo by se, pokud by takovýto metr platil nejen na pana Neznámého v Libyi, ale byl důsledně uplatňován na každého občana České republiky - zejména doma. Dovedeno záměrně ad absurdum: máme léčit vážné onemocnění plic u kuřáka cigaret, anebo jen u nekuřáků? Máme léčit lidi, kteří si svůj zdravotní problém způsobili prokazatelně sami? Mluvím o alkoholicích, o lidech kteří nabourají proto, že jeli nepovolenou (vysokou) rychlostí, jako onen motorista-trenýrkář ve Vladimírově příkladu, nebo před jízdou požili. Máme nechat narkomany svému osudu a říci: Sorry, vaše volba? Máme totéž říci člověku, který šel na přechodu na červenou a srazilo ho auto? Nechat ho ležet, ať třeba vykrvácí – vždyť proč tahat kaštany z ohně za někoho, kdo se prokazatelně ocitl pod koly auta vlastní vinou, že ano?

Podobných příkladů bychom mohli uvést bezpočet. Pokud tedy budeme pomáhat lidem, kteří se chovají nezodpovědně doma, přičemž žádná vážně míněná debata o tom, že bychom jim pomáhat neměli se nevede, pak nevidím jediný důvod, proč by český stát neměl pomoci svému pohřešovanému občanovi v Libyi. On se zase ničeho tak obludného nedopustil – jel do problematické ciziny pracovat. Mnozí z nás budou mít jistě větší problém s tím, že poskytujeme lékařskou pomoc vrahovi, který při zatýkání zastřelí policistu a sám je vážně zraněn. Přesto jsou pravidla nastavena tak, že i takovému člověku se dostane patřičné pomoci.

Už proto musíme pomoci panu Neznámému v Libyi.