K polemice Honzejk - Halík aneb Ošemetnost prvenství

• Hospodářské noviny zveřejnily ve čtvrtek (28/1) na svém webu odpověď profesora Tomáše Halíka Petru Honzejkovi z těchže novin, která se týkala Honzejkova negativního postoje k Halíkovu vysvětlení, proč není Charlie.

Protože také nejsem Charlie, postoji prof. Halíka rozumím a v drtivé většině se s ním ztotožňuji. Z toho mála, na co mám poněkud jiný pohled, bych zmínil jedno jediné. Tomáš Halík píše, že (novináři z Charlie Hebdo) … sprostými útoky na zakladatele islámu posilovali nebezpečnou lež, že Mohamed je vzorem dnešních fanatiků … .

Upřímně řečeno, nejsem si jist, že Mohamed není pro dnešní (islámské) fanatiky vzorem a tudíž se obávám, že to zase tak nebezpečná lež není.

Ale k věci.

Pan profesor na webu HN (v článku Honzejk mě uráží, připisuje mi nečestné motivy)napsal: Byl jsem možná první, kdo na tuto slabinu uvedeného hesla (Jsem Charlie – pozn. L. S.) upozornil …

Při vší úctě: tvrdit v dnešním mediálním megasvětě, že jsem byl (možná) první, je poněkud odvážné. Vždy jsem se v duchu smál tomu, když TV NOVA nabubřele hlásila: My jsme byli první, kdo o tom či onom referoval? Jak to mohou vědět, říkal jsem si? To její pracovníci předtím, než něco takového pustili do éteru, prošli všechna média světa, všechny ty servery a portály, všechny blogy, sociální sítě atd., kolik jich jen je?

Nepopírám, že Tomáš Halík byl možná první, kdo upozornil na slabinu zmíněného hesla z jednoho z možných úhlů pohledu. (Jeho článek Proč nejsem Charlie vyšel na webu Lidových novin 12. ledna.)

Současně ale musím upozornit (bez ohledu na prvenství či neprvenství), že na blogu iDNES napsal už 8. ledna František Matějka pojednání Jsi taky Charlie? Já tedy rozhodně ne. Já nejsem Charlie. Jeho text, a také zásadní článek na toto téma, který na webu Echo24.cz publikoval Bohumil Doležal (Teroristé v Paříži a naše svoboda), mě inspiroval k vážnému zamyšlení, v němž jsem se přiznal, že také nejsem Charlie. Zveřejnil jsem ho na svém blogu na iDNES 9. ledna pod názvem Ještě k Paříži aneb Trochu jiný pohled – a neskromně se domnívám, že některé mé závěry se v principu neliší od toho, co v Lidových novinách, resp. na jejich webu napsal (až 12/1) Tomáš Halík.

Znovu opakuji: Tak jako on, ani já nejsem Charlie, což znamená, že v této demokratické debatě „charlieovci vs necharileovci“ stojím na straně pana profesora, byť z poněkud odlišné „denominační pozice“. (On katolík, já člověk vychovaný v protestantsko-evangelikálním prostředí). V tom nejsme ve sporu.

Chtěl jsem jen upozornit, a to ve vší pokoře a s opravdovým respektem vůči panu profesorovi, že používání onoho "nováckého" my jsme vám to řekli jako první je poněkud ošidné a může být i kontraproduktivní, pakliže se ukáže, že skutečnost je poněkud jiná. (Byť Tomáš Halík poněkud "obrousil ostří" tohoto výroku použitím spojení možná první.)

Nicméně přesto doporučuji článek prof. Halíka pozornosti vážených návštěvníků internetu – je vskutku inspirující ukázkou toho, jak má inteligentní polemika vypadat. Odkaz je ZDE .