K výzvě Pražské skupiny OIC

• V pondělí 19/1 jsme se dozvěděli, že některé muslimské země z Organizace islámské spolupráce (OIC) na nás apelují prostřednictvím svých ambasadorů a některých nižších diplomatů, abychom se postavili negativním protiislámským jevům u nás a v celé západní společnosti.

Součástí jejich výzvy je i následující odstavec:

Kolik lidí na světě vyznává islám? Čísla se různí, shodněme se na přibližném čísle, že jich je přes jednu a půlmiliardy. Jsou to všichni islamisté, fundamentalisté, teroristé? Jistěže ne. Jezdím do arabského světa dvakrát do roka. Mám s tamními muslimy ne snad přátelské v pravém smyslu toho slova, ale korektní vztahy. I když někteří mě nazývají „friend“. Vzájemně se respektujeme, s obyčejnými lidmi včetně civilních funkcionářů (např. generální manažer hotelu atp.) jsem nikdy žádný problém neměl. Výjimkou byl konflikt s členem ozbrojených sil, ale ani ten neskončil nijak drasticky.

Proč tedy máme a veřejně vyjadřujeme obavy z islámu? Čím dál víc a ve větším počtu – až muslimští diplomaté v Praze, jistěže po souhlasu svých vlád, považovali za nutné zformulovat svoji výzvu? Důvodů je celá řada. Jeden z nich je zakódován v samotné výzvě.

Píše se v ní: „Nastal čas zastavit … diskriminaci projevující se spojováním islámu s násilím … .“

Logicky z toho vyplývá, že islám nelze s násilím spojovat – rozumí se kromě teroristů, proti nimž vedeme společný boj. Je tomu, pokud jde o násilí a islám, opravdu tak?

Výzvu kromě jiných podepsal také velvyslanec Saúdské Arábie v ČR Abdullah A. Al-Alsheikh. Jde o členskou zemi Organizace spojených národů, dokonce zakládající. Jako taková ovšem nepodepsala Všeobecnou deklaraci lidských práv, která říká, že

• každý má stejná práva a všechny deklarací stanovené svobody, a to bez ohledu jakéhokoliv rozlišení, kromě jiného podle náboženství (čl. 2)
• nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu (čl. 5)
  

Proč se saúdské království k této deklaraci deklaraci nepřipojilo? Protože je v rozporu s islámským právem šaría. A šaría – to je v její trestněprávní části pro civilizovaný svět neakceptovatelné násilí. Islámské násilí.

Důkaz?

Před pár dny jsem podepsal petici ve prospěch Raífa Badáwího. Kolegy blogera ze Saúdské Arábie. Raíf dělá to, co já a bezpočet z nás. Založil si blog Saudi Liberal Forum, který se podle jeho vlastních slov vyznačuje liberálním kritickým myšlením oproštěným od náboženské intolerance. Na blogu se svobodně vyjadřoval, tak jako my na našem blogu, přičemž nechyběla ani kritická slova na adresu vrchnosti. Té vrchnosti, kterou v Praze Jeho Excelence pan ambasador Al-Alsheikh zastupuje.

Zatímco u nás, v EU a jinde ve svobodném světě za podobné aktivity žádný trestní postih nehrozí, ne tak v saúdské monarchii. Raíf byl zatčen a odsouzen k neuvěřitelným deseti letům vězení – a nadto k 1000 (slovy jednomu tisíci!) ran bičem. Tento krutý a nelidský trest na něm začala islámská justice také vykonávat. Rozdělen je na dvacet bičování po padesáti ranách – každý pátek jedno bičování.

První bičování se uskutečnilo 9. ledna. Další mělo následovat minulý pátek (19/1), ale poněkud se to zadrhlo. Výkon byl odložen, přičemž důvody se liší. Amnesty International věří, že to bylo také kvůli jejím peticím (zčásti má asi pravdu - viz níže), ovšem Raífova žena, které se podařilo i s jejich třemi dětmi nalézt útočiště v Kanadě, médiím sdělila jiný důvod. Raífovy rány z minulého bičování se ještě dostatečně nezhojily, a tak vězeňský lékař rozhodl, že další masakrování vězňových zad může pokračovat až příští týden.

Téhož dne (16/1) přišla z monarchie o něco povzbudivější zpráva. BBC hlásila, že Raífova kauza byla královským úřadem postoupena k projednání Nejvyššímu soudu. To snad skýtá jistou naději.

Na tomto jednom jediném příkladu jsme jasně dokázali, že diplomaté z islámských zemí nás žádají o něco, co ani při nejlepší vůli a sebevětší dobré vůli splnit nelze. Tvrdí-li, že spojování islámu s násilím je nešvar, vytvářejí dojem, že islám s násilím spojovat nelze. To ovšem není pravda.

Nelidská zvěrstva nepáchá jenom teroristický Islámský stát, ale také Saúdská Arábie, aktivní účastník mezinárodní protiteroristické aliance a člen Organizace spojených národů. Proto ta nedůvěra lidí ve svobodném světě vůči islámu jako takovému.

Požadují-li muslimské země ve své výzvě, aby lidé na Západě změnili svůj negativní postoj k islámu, musíme se jich zeptat, co udělají ony, abychom my neměli ke svým postojům důvod. Případ jako je ten Raífa Badáwího ke vzájemné důvěře nepřispívá ani omylem. Dotýkají-li se muslimů karikatury Proroka (a nepopírám, že často právem), nás se zase dotýká, a také právem, když se s lidskými bytostmi zachází v 21. století ve jménu Alláha často hůř než se zvířaty.

Přesně tudy vede dělící linie mezi našimi světy. Dokud mi bude Amnesty International posílat do mailu petice týkající se podobných případů z muslimského světa jako je ten Raífův, těžko budu moci odstranit rovnítko mezi slovy islám a násilí.