Nejumírněnější z umírněných. A i ten mě vyděsil

• Jako takový vystupuje v českých médiích Raed Shaikh. Muslim žíjící v ČR. Zde získal vysokoškolské vzdělání, džob, rodinu, nový domov. Je členem pražské muslimské obce a jako takový vystoupil v pondělí (12/1) v rozhlasovém pořadu Dvacet minut Radiožurnálu.

Soudě z jeho vyjádření patří k těm muslimům, s nimiž sice nemůžeme pomyslně jít na pivo (muslimové nepijí alkohol – a v zásadě dobře dělají), ale naopak s nimi můžeme kráčet v pomyslném průvodu s hesly proti terorismu. Raed náleží k těm, díky nimž si můžeme myslet, že kdyby byli všichni takoví, můžeme věřit tomu, že s muslimy je možné žít a vycházet po dobrém jako vzájemně se respektující sousedé.

A přece mě v jedné chvíli při poslechu rozhovoru zamrazilo.

Redaktorka Helena Šulcová se nemohla nezeptat svého hosta na záležitost, kterou považuji za zásadní. Na které se láme chléba.

Jde o šaríu a kamenování.

• Nechcete šaríu, napůl se zeptala, napůl jakoby konstatovala.
• Ne nechci, reagoval host, já osobně nechci šaríu v Evropě.

Tady jsem poprvé zbystřil. Nechce ji v Evropě, anebo ji odmítá obecně – jako právní systém pro naši dobu? To jsme se nedozvěděli.

Pak přišla klíčová otázka.

• Takže kamenování je něco, co Vy jednoznačně odsuzujete, co je nepřípustné pro vás?

Tady by člověk podvědomě očekával odpověď typu Ano. Jednoznačně. Přesně tak. Už proto, že ukamenování člověka kvůli nevěře, a o tom byla v této části pořadu řeč, je něco, k čemu se jinak než stoprocentně negativně postavit nelze. Pozor: ne k nevěře jako takové, ale k následnému ukamenování za nevěru. V 21. století snad ani nemá smysl ztrácet čas vysvětlováním proč.

Jaká byla ale Raedova odpověď?

• Takhle: abych neřekl odsuzuji. Je to věc pro teology, jestli existuje, existovala, kdo, za jakých podmínek, jestli má být aplikována … Je to trest za cizoložství, jak pro muže, tak pro ženy … Je to věc pro odborníky, kteří mají definovat, jestli dnešní svět místo ukamenování, což je zastaralý trest, jestli ho chceme aplikovat v dnešním světě, jestli nemá být nahrazen doživotím nebo nějakým – tady chtěl host patrně říci jiným trestem, ale redaktorka mu do toho vstoupila:
• Vy sám to nechcete posuzovat. A Raed ji doplnil:
• Nejsem odborník na toto téma a já to nechci vidět před sebou … a nevím … nepředstavitelné.
• Ošíváte se tady ve studiu, musím říct, dodala redaktorka.
• Ano, přesně tak, potvrdil její slova host.

A tak je to vždycky. Jakmile přijde řeč na nějaké takto citlivé téma, a viděli jsme to už mnohokrát u představitelů českých muslimů, například právě na toto šariátské kamenování a jiné zvrácenosti, začnou se silně „ošívat“. A v to okamžiku si s nimi přestáváme rozumět.

Za sebe mohu říci jedno. K otázce kamenování za nevěru (tak byla v relaci položena) musí říci každý normálně uvažující člověk žijící v 21. století jednoznačné NE. Muslim, nemuslim. Schovávání se za odborníky, teology a kdoví koho je nejen alibistické, ale znamená ztrátu důvěry. Znamená totiž, že v případě, že teologové řeknou ANO, že muslimové nám sdělí: promiňte, ale teologové řekli ANO, tak tedy i my musíme říci ANO. V tom okamžiku se musíme názorově rozejít.

To za prvé. Za druhé, a to je neméně závažné, Raed Shaikh říká, že když tedy kamenování NE, neb jde o zastaralý trest, tak je třeba si jakoby vydiskutovat, jestli nemá být nahrazeno jiným druhem trestu, třeba doživotím. Slyšíme dobře? Za manželskou nevěru doživotní kriminál jako alternativa za ukamenování?

Raed Sheikh sice kamenování osobně odmítá, to mu budiž přičteno ke cti, ale vlastně obecně neodmítá – chce tento trest ponechat na odbornících a navíc zcela jednoznačně připouští JINÝ TREST.

To je dobré mít při debatách kolem islámu na mysli, neboť ani ti nejumírněnější muslimové nedokáží, jak se ukazuje, překročit svůj stín.

Připomeňme proto dvě základní teze:

• kamenování je absolutně nepřijatelný způsob trestu za cokoliv, neboť je zcela neslučitelný se soudobými hodnotami naší civilizace, univerzálními lidskoprávními hodnotami, k nimž se přihlásily všechny země, které podepsaly Všeobecnou deklaraci lidských práv.
• nevěra, jakkoli je v manželství jevem neblahým, mnohdy s pro něj fatálními následky, není v civilizované společnosti trestným činem a nelze za ni tedy nikoho postihovat ve smyslu trestněprávním.

A čistě v souladu se zdravým selským rozumem. Kdo se víc proviní? Ten, kdo se dopustí nevěry, anebo lidé, kteří ho za tento čin krutě usmrtí? Je to v principu podobné, jako kdyby dopravní policista měl právo vás jako řidiče při překročení rychlosti zastavit – a zastřelit.

•