Inspirováno rozhovorem

•  V posledních dnech se do popředí, co se zájmu médií týká, dostal Jan Veleba. Někdejší šéf Agrární komory, dnes senátor a předseda „postzemanovské“ Strany právy občanů exceloval v pátek (21/11) v televizním Hyde Parku, abychom si s ním mohli přečíst rozhovor den poté v MF DNES.

Jan Veleba není bezvýznamná osoba našeho veřejného života. V zemi, kterou její prezident, navzdory svému předsevzetí pronesenému při nástupu do funkce, dokonale rozdělil na dva tábory, patří k předním Zemanovým stoupencům. Proto nejsou nedůležité ani jeho postoje, ať už se týkají hlavy státu nebo čehokoli jiného.

V rozhovoru pro MF DNES mě zaujala jeho reakce na otázku, jak prožíval 17. listopad 89.

Uvedl, že byl tři měsíce ve funkci ředitele státního statku Křižanov. A pokračoval: „Zajel jsem do Prahy, byl tu nějaký sjezd zemědělců. Ale nikoli 17. listopadu, ale asi o tři dny později.“

Nechci se přít o detaily, jde mi o podstatu. Troufnu si tvrdit, že pan senátor má na mysli sjezd zemědělských družstev, který se konal začátkem prosince v tehdejším Paláci kultury. Nebyl to tedy „nějaký“ sjezd zemědělců, ale jedna z posledních režimních akcí na počátku zrodu nové, svobodné éry. „Významná“ byla mimo jiné tím, že v době, kdy jsme měli za sebou několik masových demonstrací v Praze (Václavské náměstí, Letná) i jinde a sametová revoluce výrazně posunula běh událostí směrem k demokracii (byl zrušen ústavní článek o vedoucí úloze komunistické strany), přítomní v Paláci kultury frenetickým potleskem a téměř fanatickým skandováním „Ať žije KSČ! Ať žije KSČ!“ a „Ať žije armáda!“ přerušovali zdravici tehdy podplukovníka Zdeňka Zbytka, vysokého velícího důstojníka tankového vojska, který nepokrytě volal po udržení starých pořádků. Toho Zdeňka Zbytka, nejkovanějšího z kovaných, který se později stal, spolu s Miroslavem Šloufem, dalším funkcionářem totalitního režimu, jedním z blízkých spolupracovníků, ne-li přátel Miloše Zemana. A to navzdory tomu, že dnes plukovník v. v. Zdeněk Zbytek, soudě podle toho, co a jak družstevním zemědělcům na jejich sjezdu říkal (jeho vystoupení je k dispozici na You Tube), stál na opačné straně barikády než tehdy Miloš Zeman a drtivá většina z nás. Řečeno srozumitelným jazykem, Zdeněk Zbytek tehdy plamenně,byť „mezi řádky“, hovořil o nebezpečí nahrazení socialismu kapitalismem – tedy systému, díky němuž je dnes milionářem.

Uvádím to jenom proto, abych vyjádřil svůj údiv nad poněkud přezíravým postojem pana senátora Veleby ke zmíněnému sjezdu, který v oněch přelomových dnech, řečeno současným jazykem, byl o něčem trochu jiném než pouze o družstevním zemědělství. Neptám se na to, zda pan Veleba jako člen komunistické strany také mohutně aplaudoval a z plna hrdla se zapojil do volání „Ať žije KSČ!“. Ani netvrdím, že pplk. Zbytek volal po tom, aby proti demonstrantům byly nasazeny tanky – on v Paláci kultury nic takového neřekl. Pouze požadoval, a to bych rád zdůraznil, aby ve funci zůstal ministr obrany generál Milán Václavík, neboť lidová (rozuměj komunistická) armáda „stojí za svým velitelem“. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby to nebyl právě generál Václavík, který navrhl, aby k „obnovení pořádku“ byla použita armáda (což naštěstí neprošlo).

Armáda se tehdy nepostavila na stranu demokratické části národa, ale zcela jasně na stranu totalitní moci - ÚV KSČ a komunistické vlády. Buďme ale realisty: lze pochopit, že nemohla jinak. Nicméně přítomní na sjezdu zemědělských družstev jí k tomu ve dnech, kdy se lámal chleba, mohutně aplaudovali. Ti v té době už nemuseli.

Takto viděno je otázka redaktora MF DNES, jak Jan Veleba prožíval 17. 11. 1989 mnohem zajímavější, než se na první pohled může zdát.