Dlužno připomenout, že íránské volejbalové reprezentaci se v posledních letech včetně roku letošního daří.
Připomeňme:
-
šesté místo na MS 2014 v Polsku
-
mistři Asie 2011 a 2013
-
titul šampionů na Asijských hrách 2014
-
čtvrté místo ve Světové volejbalové lize 2014
-
čtvrté místo v Asijském poháru 2014
Věc má ale svoji odvrácenou stranu. Co je platný zmíněný úspěch ve Světové lize, když v souvislosti s touto soutěží sedí jedna mladá žena v kriminále.
Co tak hrozného spáchala? Prostě šla na volejbal.
Je asi zbytečné se ptát čtenářek tohoto portálu, zda si dovedou představit, že by si letos v červnu koupily lístky do Budějovické Budvar Arény, šly na zápas Světové skupiny ČR vs Jižní Korea a byly kvůli tomu dodnes za katrem. Absurdní, nepředstavitelné, nepřijatelné.
Nikoli v Íránu. Jiný kraj, jiný mrav – a hrubé porušování práva člověka svobodně se rozhodovat a normálně žít. Ghoncheh Ghavamiová šla v červnu (pravděpodobně jen) na jedno ze dvou utkání Světové ligy Írán vs Itálie, které se konalo v teheránské hale Azadi. Byla zatčena a uvězněna – prostě proto, že jako žena navštívila mužský volejbal.
To se totiž v Íránu nesmí.
Co je to jiného než genderový apartheid? Ne, netvrdím, že civilizovaný svět k tomu mlčí, tak nějak se ozývá. Chabě, impotentně. Porovnáme-li to s tím, čeho jsme byli svědky, když JAR uplatňovala rasový apartheid, musíme se za Západ stydět.
Co tedy s tím?
Ve sportu to chodí tak, že ačkoli hráči v poli nemohou za chování (řádění) svých fanoušků, jsou to zhusta oni, na koho také dopadne trest. Třeba „jen“ takový, že nějaký čas nesmí hrát doma před publikem, případně musí cestovat na neutrální hřiště – a tak podobně.
Jak se tedy postavit k řádění íránského režimu a jeho justice a orgánů činných v trestním řízení vůči nevinným lidem, kteří se chovají způsobem, který je v civilizovaném světě, znovu opakuji, považován za absolutně normální?
Jediné, co mě napadá je vyloučit Írán ze všech mezinárodních volejbalových soutěží (vztaženo k této kauze). A to do té doby, dokud bude v zemi praktikován genderový apartheid. Že se íránský ajatolláhovsko-islámský „mrav“ nezmění? V tom případě nezbývá, než říci: Je nám líto. Své talentované volejbalisty trestáte svými necivilizovanými praktikami vy, nikoli my, kdo na takové bezpráví reagujeme.
Jenomže ... to bychom museli žít ve světě, který funguje takříkajíc normálně a není postaven vzhůru nohama. A tak se dál bude íránský režim chlubit úspěchy svých volejbalistů a tamní ženy, když jim přijdou fandit, budou znovu hnít ve vězení. Jako Ghoncheh Ghavamiová. V jednadvacátém století.