O slovu královny a poučení z referenda

• Po skončení skotského referenda zbývala ještě třešnička na dortu: vyjádření královny. Alžběta II. dala najevo svoji státnickou moudrost, když se před hlasováním řídila pravidlem, že méně je někdy více. Nepodlehla pokušení vstoupit do lítého boje, a přestože ve hře byla část její koruny, dokázala zůstat nad věcí.

Jistěže i její nitro zažívalo nesnadné chvíle, neboť na koho jiného než právě na ni, jako nejvýznamnější symbol toho, co přinesl rok 1707 a tehdejší Acts of Union (sjednocení Anglie a Skotska), by měla dopadnout tíha historického okamžiku. Neboť, a to nelze nevidět, v případě skotského YES by se přepisovaly dějiny Spojeného království, a to zásadním způsobem.

Královna si navzdory planoucímu srdci (pro udržení jednoty monarchie) zachovala chladnou hlavu – a o to s větším zájem jsem čekal co řekne „den poté“. Byl jsem přesvědčen, že není možné, aby neřekla nic.

V pátek (19/9) večer se na oficiálním webu Britské monarchie (screenshot 1) objevilo prohlášení „Queen´s message following Scotland´s referendum“ (Poselství královny po skotském referendu – screenshot 2), z něhož pak citovala všechna česká média (rozumí se ta, která na toto téma psala či hovořila). Panovnice v něm dala svým poddaným i obdivovatelům monarchie v zahraničí další důvod, proč si jí vážit: pro její moudrost, rozvážnost a prozíravost.

Alžběta dobře věděla, co se ve skotském podhradí, a nejen tam, děje. Proto v úvodu svého poselství hovoří o diskusích, debatách a pečlivém zamyšlení se, proto v dalším odstavci říká, že mnozí ve Skotsku i jinde zažili silné pocity a protichůdné emoce – v rodinách, mezi přáteli a sousedy.

Zdůraznila to, co se ve většině českých médií  neobjevilo: samozřejmě, že toto všechno je podstatou silné demokratické tradice, z níž se země těší.

Jako zkušená žena dobře ví, že tyto nahromaděné emoce mohou způsobit šrámy na duši (zejména té početné menšiny, který prohrála). Ví ale také to, co je zapotřebí proti tomu dělat: (záporné) emoce mohou být zmírněny, když jedni se pokusí porozumět tomu, co cítí druzí.

A co dál?

Především: vyjádření jistoty, že všichni společně, po celém Spojeném království, budou výsledek referenda respektovat.

Kromě toho: nyní, když jsme se posunuli vpřed, měli bychom mít na paměti, že navzdory (nejrůznějším) názorům, které byly vyjádřeny, máme společnou a trvalou lásku ke Skotsku, což je jedna z věcí, která pomůže nám všem se sjednotit. Toto považuji za nejklíčovější pasáž celého poselství. Ani slovo výčitky, ale velkorysost panovnice: Skotové, máme vás rádi, stojíme o vás, jste nedílnou součástí naší monarchie i společného dědictví minulosti. Svým způsobem: vítejte zpět.

Závěr poselství – výzva a naděje. Královna říká, že „zná své Skoty“ a nemá pochybnosti o tom, že Skotové, podobně jako ostatní Britové v monarchii, ačkoli jsou s to vyjádřit silné mínění, stejně se pak společně sejdou, aby v duchu vzájemného respektu a podpory konstruktivně pracovali pro budoucnost Skotska a ovšem i ostatních částí země.

Moje rodina a já uděláme vše, co budeme moci, abychom vám s tímto důležitým úkolem pomohli a podpořili vás, uzavírá královna své poselství, které je brilatní ukázkou toho, jak mnoho lze říci tak  málo slovy. Důležité je říci to v pravý čas.

PS pod čarou

K samotné účasti v referendu. Skotové zaslouží uznání nejen za to, že odmítli demontovat monarchii(což je můj subjektivní názor a mnozí to jistě budou vidět přesně opačně), ale také za svoji občanskou, chcete-li demokratickou uvědomělost. Účast v hlasování 84,59 procent vylučuje jakékoli zpochybňování, které by nastalo v případě, že by k urnám přišlo výrazně méně registrovaných voličů, dejme tomu 51 procent. Pak by bylo možné, ať už by plebiscit dopadl jakkoli, jeho výsledek snadněji zpochybnit. Nikoli proto, že by byl v rozporu se stanovenými demokratickými pravidly, ale na základě zdravého rozumu - s poukatzem na to, že vítězná varianta představuje mínění výrazné menšiny Skotů.

A pozor: to se ani ve skutečném referendu z 18/9 proti odtržení nevyslovila samozřejmě absolutní většina Skotů, přesněji zaregistrovaných skotských voličů. Těch bylo v den plebiscitu přesně 4.283.392 (tečky tam jsou z grafických důvodů), což znamená, že při počtu hlasů 2.001.926 hlasů „NO“ se proti osamostatnění postavilo 46,7 procenta dospělých Skotů (registrovaných voličů), pro samostatnost pak 1.617.989 voličů, tedy 37,8 procenta, což v součtu dává účast v referendu (zakrouhleně na jedno desetinné místo) 84 a půl procenta. „Doma“ zůstalo 15 a půl procenta registrovaných voličů.

Zkusme se podívat na hypotetický model, v němž účast v referendu bude 51 procent (2.184.529,9 občanů), přičemž 51 procent z nich by řeklo „Yes“. To by bylo 1.114.110,2 lidí, tedy pouhých 26 procent všech registrovaných voličů. Čili: něco přes čtvrtinu dospělé skotské populace by rozhodlo o něčem tak velezásadním, jako je rozpad Spojeného království. (A to pomíjíme skutečnost, že v daném politickém příběhu nikoho nezajímá názor drtivé většiny obyvatel Spojeného království, tedy Angličanů, Walesanů a Severoirů na destrukci monarchie. Je to stejné, jako kdyby se v manželství žena chtěla rozvést a během příslušného řízení se nikdo neptal na to, co o tom soudí manžel.)

Pokud z toho plyne nějaké obecné poučení platné i pro lidi žijící na východ od Kanálu, pak jediné. Aby měla demokracie svůj pravý smysl, je nutné se voleb a referend aktivně účastnit – čím více voličů, tím v absolutních číslech méně zpochybitelný výsledek.