Případ jednoho z nás odhalil blogerské dilema (Aktualizováno)

• Protože kodex blogu zakazuje umisťovat na titulní stranu „úvahy o jiných blogerech a úrovni jejich textů“, musím tento příspěvek pojmout jako obecné zamyšlení.

Jsme totiž zde na blogu svědky něčeho podobného, co teď hýbe většinou médií – na mysli mám kauzu psychicky nemocného dr. Havránka (dříve nemocnice v Klatovech, později v Rakovníku), který měl trápit své dětské pacienty.

Také v blogosféře iDNES máme podobně kontroverzního člověka. Klatovský lékař se údajně dopouštěl medicínských excesů. „Náš“ člověk se nedávno dopustil excesu autorského. Vybral si část textu Jaltské konference z února 1945, která pojednávala o tom, jaká bude po válce politika Spojenců vůči poraženému Německu, výrazy Německo a německý nahradil slovy Ukrajina, ukrajinský a takto zfalšovaný text zveřejnil. Ve zjevném úmyslu pověst Ukrajiny na základě takto zfabrikované lži poškodit.

Když jsem v jednom svém článku tuto skutečnost kritizoval (což je dle kodexu v pořádku: „Blog reagující na téma, jež ve svém článku nastolil jiný bloger, je naopak žádoucí, a na titulní stranu patří.“), byl jsem v diskusi i prostřednictvím soukromé e-pošty upozorněn na to, že onen kolega je nemocný. Z kontextu jsem pochopil, že nejde o chorobu těla, nýbrž o neduh týkající se autorovy psychiky.

Je-li tomu tak, je mi to lidsky upřímně líto a přeji kolegovi brzké uzdravení. Věc nemá ale pouze lidskou, nýbrž také „odbornou“ dimenzi.

Stejně tak nám může být lidsky líto dr. Havránka, nicméně jedním dechem musíme říci, že takto postižený člověk jako lékař působit nemůže.

Asi je zřejmé, kam touto úvahou mířím. Pakliže je nějaký bloger stižen duševní poruchou, je téměř jisté, že více než zdraví lidé (nikdo není dokonalý a bez hříchu) bude porušovat poměrně obsáhlý kodex blogera. Ostatně to, co udělal onen kolega s textem Jaltské konference, je toho nejviditelnějším dokladem.

A nyní přicházíme k nejcitlivějšímu bodu tohoto tématu. Jak se s tímto problémem vypořádat? V případě dr. Havránka bylo zřejmé, co je zapotřebí udělat – není možné ani na sekundu připustit, že by mohl dál působit jako aktivní lékař a díky své nemoci ohrožovat další a další pacienty. Je to stejné, jako kdyby řidič autobusu oslepl – místo za volantem by musel opustit. Kolem těchto dvou případů se asi žádná polemika nepovede, je to jasné jako Luna za úplňku.

Má ale platit stejné tvrdé, ale nezbytné pravidlo i vůči člověku, který vstupuje „pouze“ s texty do veřejného prostoru, nicméně jako „neřízená střela“ může publikovat jakýkoli nesmysl? Toť dilema, neboť jak má redakce (administrace blogu) zjistit, že dotyčný je skutečně duševně nemocný? Zatím jsou to jenom informace z druhé ruky, písemné potvrzení o svém duševní zdraví není, nemýlím-li se, nikdo povinen kompetentním osobám daného serveru předkládat.

Jsme tedy u otázky: co s tím? Budou blogeři rozděleni do dvou kategorií? Na ty, co musí dodržovat kodex a za jeho porušování jim hrozí sankce, a na ty, komu je dovoleno napsat „beztrestně“ cokoli, protože jsou nemocní?

Nevím, jestli jsou odpovědi na tyto otázky již známy a zda existují závazná pravidla, jak v těchto případech postupovat. Pokud ne, domnívám se, že jde o námět jako stvořený pro otevřenou diskusi. Neboť hovoříme o problému, který, jak tomu mnohé nasvědčuje, neexistuje pouze v teoretické rovině.

Anebo se mýlím? Rád bych.

Aktualizace pod čarou

Pamětliv toho, že „nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní“, pátral jsem v Protiproudu Petra Hájka, takto kontrarevolučním magazínu, kde jsem vskutku objevil to, na co jsme byli upozorněni už v diskusi. Že (mnou ne)jmenovaný bloger vlastně opsal onu lživou verzi části textu Jaltské konference z článku s předlouhým názvem „Nová fakta: Námořnictvo USA plánovalo v Sevastopolu základnu. Na Krymu udělalo Rusko Američanům čáru přes rozpočet. Západ porušil všechny sliby a smlouvy. Mlčí se o tom.“

Možná se o tom opravdu mlčí, především ale – „náš“ bloger cudně pomlčel o tom, že onu vyfabrikovanou protiukrajinskou lež okopíroval z Hájkova Protiproudu. Autorem je Václav Danda, vydáno bylo 30. 4. tohoto úžasného roku. Udělal samozřejmě taktickou chybu: kdyby přiznal zdroj, pravděpodobně by se vyhnul podezření, že je duševně nemocný (byť mě o tom několik lidí ujistilo, ale sám o tom přesvědčen nejsem), ale pouze by byl označen za „vykradače hrobů“. (Otázka je, co je horší, vytváří-li jako psychicky zdravý člověk záměrně dojem, že cizí nesmysly jsou vlastně jeho nesmysly. "Sežral" tu návnadu i s navijákem - opsal i chybný časový údaj.)

Ať tak či onak, celý tento příběh se nám poněkud zamotal, a to především proto, že někteří z nás odmítají hrát fér hru a respektovat pravidla hry, která ani nemusí být napsaná.

Zde je screenshot zmíněného úryvku z Jaltské konference ve verzi nikoli „našeho“ blogera, ale autora Protiproudu Václava Dandy: