Téma k zamyšlení: Je to fér?

• Vzhledem k raketové agresi palestinských Arabů vůči Izraeli se ani jeden domácí zápas izraelských klubů, které účinkovaly v předkolech Ligy mistrů a Evropské ligy, nehrály na izraelských stadionech. UEFA rozhodla, že musí být zvoleno neutrální hřiště.

Volba padla na kyperské stadiony v Larnace a Nikósii.

Je důležité, kde kluby evropské soutěže hrají? Jakou výhodou je domácí prostředí? Soudě z regulí UEFA značnou. Kdyby bylo jedno, jestli mužstvo hraje doma, venku nebo na neutrálním trávníku, nejspíš by se neuplatnilo pravidlo o gólech vstřelených soupeřem venku při nerozhodném výsledku (away goals rule – pravidlo venkovních gólů).

Toto pravidlo má ovšem z podstaty svého názvu smysl pouze tehdy, pokud obě mužstva skutečně hrají v rámci dvojzápasu své domácí zápasy na svém domácím hřišti. Tak tomu v drtivé většině případů je – a pak není co řešit.

V letošní sezoně tomu tak ovšem nebylo v případě izraelských klubů. Ty působily v LM a EL celkem čtyři a ani jeden z nich nemohl hrát své domácí zápasy na svém hřišti. O důvodu slyšíme dnes a denně ve zprávách: je to raketové ostřelování (momentálně přerušené příměřím) izraelského území z Pásma Gazy.

Jinými slovy řečeno, izraelské týmy ztratily reálnou výhodu domácího prostředí. To je ono obligátní „A“. Kdyby měl být za této situace fotbal férový, muselo by existovat také „B“: v případech, kdy domácí klub přijde nikoli vlastní vinou o výhodu domácího prostředí, nemělo by být uplatněno pravidlo o venkovních gólech, ale v případě nerozhodného výsledku po skončení základní hrací doby odvety by mělo přijít ke slovu jiné postupové kritérium, tedy prodloužení, případně penaltový rozstřel.

Ve čtvrtek (28/8) večer se hrálo odvetné utkání 4. předkola Evropské ligy mezi izraelským Maccabi Tel Aviv a řeckým týmem Asteras Tripoli. Hráči Maccabi nastupovali na „domácím“ hřišti v kyperské Larnace s dvougólovým mankem z prvního zápasu 0:2. (První utkání se hrálo na reálném domácím hřišti hostitelského celku.) Odveta na Kypru skončila 3:1 pro Maccabi, celkové skóre ve dvojzápase bylo tedy 3:3.

Do skupinové fáze postoupil řecký klub Asteras Tripoli, a to v souladu s pravidlem o venkovních gólech – Řekové dali venku jeden, hráči Maccabi žádný. Formálně je tedy vše OK.

Je to ale OK také morálně?

Nemyslím si, protože mužstvu Maccabi bylo upřeno využít výhody reálného domácího prostředí. Nastala pikantní situace: zatímco jeden gól Asterasu v cizím prostředí má svoji postupovou hodnotu, tři góly Maccabi, reálně ve stejném cizím prostředí, mají, v jisté nadsázce řečeno, nulovou hodnotu.

Nebylo by ze sportovního hlediska více košer, aby se v Larnace prodlužovalo a pak případně došlo na penaltové kopy?

Je jistě možné namítnout, že hráči řeckého klubu nemohou za to, co se v Izraeli stran raketové agrese děje. A nejsou na tom hráči Maccabi úplně stejně?