Ad Jiří Vyvadil aneb Zvolili si v Kanadě blázna?

• Odjakživa mě „fascinovali“ lidé, kteří jako přednost prezentovali vlastní nevědomost. O to víc, když místo toho, aby si doplnili základní znalosti, si v tomto svém okázalém ignorantství přímo libovali. 28. června 2014 se k nim veřejně přiradil i dr. Jiří Vyvadil.

Pro Jiřího Vyvadila & spol. Toto je kanadský federální premiér. Jmenuje se Stephen Harper

Téhož dne na blogu iDNES publikoval článek s názvem „Objednávejte svěrací kazajky … Blázni vyšilují …“ A v jeho úvodu, ve snaze ozřejmit čtenářům, koho za ony blázny považuje, uvádí: „pobaltští státníci, jejich jména si ani nemíním zapamatovat“ a dále: „kanadský premiér, jehož jméno také neznám (ale není pro to ani důvod)“. O všech těchto lidech, jejichž jména si není schopen či ochoten zapamatovat, a také o dalších našich a zahraničních osobnostech, jejichž jména v paměti udržel, hovoří jako o bláznech (kteří životně nenávidí Rusko, jak jinak).

OSOBNÍ OHLÉDNUTÍ

Jiří Vyvadil se poprvé zapsal do mých vzpomínek nedlouho po sametovém převratu, když jako přední činitel Československé strany socialistické, tuším, že dokonce jako její šéf, odjel se svými spolustraníky do Sezimova Ústí, aby položil věnec či květiny ke hrobu prezidenta Edvarda Beneše.

Po letech jsem se s ním setkal na slavnosti ke stému výročí (1899-1999) otevření Krušnohorského semmeringu neboli horské železnice vedoucí z Karlových Varů přes Nejdek do saského Johanngeorgenstadtu. A právě na nádraží v Nejdku byla výroční ceremonie, které se dr. Vyvadil zúčastnil – ve funkci senátora za volební obvod Sokolov. Maně si vybavuji, že mi ho bylo až líto. Při čekání na historickou soupravu seděl sám na lavičce a nikdo si ho nevšímal...

Nevyčítám mu „politickou turistiku“. Člověk se může s vlastní stranou názorově rozejít a hledat politické uplatnění jinde. Není to výsadou pouze Čechů činných ve veřejném životě.

Poněkud mě překvapil jeho vyhraněný proruský postoj v současné krizi, mnou ve zkratce označené Ukrajina – Krym – Rusko. (Kdybych chtěl být jízlivý, napsal bych, že je ve vztahu k Rusku stejně nepoučitelný jako jeho velký idol Beneš, který na svoji tehdy prosovětskou naivitu politicky „dojel“.) Ale budiž, na svobodu volby, pokud jde o politickou orientaci, má každý právo.

S čím se ovšem nemohu smířit je Vyvadilovo okázalé přezírání osobnosti, které svým významem nesahá ani po kolena – jednomu z lídrů svobodného světa, současnému kanadskému premiérovi. Proto další část tohoto článku bude více v osobní rovině.

PANE VYVADILE:

Ten muž, který stojí v čele vlády druhé největší země světa, se jmenuje Stephen Harper. Je o pět let mladší než vy a stejně jako vy, má i on vysokoškolské vzdělání. Nevystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze, ale ekonomii na University of Calgary v Albertě (což je, pane doktore, jedna z deseti provincií; kromě toho sestává Kanada ještě ze tří teritorií – uzemní členění Kanady je poněkud jiné než Ruské federace, které bezpochyby dokonale ovládáte).

Jednu věc máte s panem Harperem (v anglosaském světě si politici na tituly až tak nepotrpí) společnou. Ani on nebyl odjakživa členem Konzervativní strany a prošel několika formacemi. Nevím, jestli má smysl je zmiňovat, neboť nepředpokládám, že byste byl ochoten si je zapamatovat (někdy může mít člověk problém vyjmenovat partaje, které figurují v jeho vlastním životopise, natož aby držel v hlavě strany nějakého bezvýznamného lídra za mořem, není-liž pravda?) – a tak jen „nepovinně“: Liberální strana, Progresivní konzervativní strana, Reformní strana, Kanadská aliance a od roku 2003 Konzervativní strana. Jak vidíte, a pokud já správně počítám, máte o jeden stranický subjekt lepší skóre (pakliže budeme na politický turismus nahlížet černými brýlemi).

Upřímně řečeno, jako stranický lídr byl ovšem pan Harper úspěšnější. Zatímco vy jste jako šéf ČSS ve volbách do federálního parlamentu ČSFR se svojí partají v roce 1990 totálně pohořel, Harper jako stranický vůdce získal nejprve ostruhy jako lídr opozice (2002-2006) a následně vyhrál troje federální volby: v letech 2006, 2008 a 2011. A po každých volbách poslanců za jím vedenou Konzervativní stranu v kanadské Dolní sněmovně přibylo. Z 99 v roce 2004, kdy konzervativci prohráli, na 124 (2006), pak 143 (2008) a naposledy 166 (2011).

Jenom z těchto několika letmých údajů je zřejmé, pane doktore Vyvadile, že Stephen Harper není až tak neschopný politik a že by bylo projevem elementární úcty k někomu, kdo si to důvodně zaslouží, abyste si zapamatoval alespoń jeho jméno.

Závěrem dvě otázky: 1) Co myslíte, kdo zanechá v historii viditelnější stopu, vy, nebo Mr. Harper? 2) Opravdu jste přesvědčen o tom, že většina aktivních kanadských voličů vybrala do čela své exekutivy blázna?