K incidentu u Západní zdi

• V pátek (21/6) ráno přinesly servery zprávu o reakci člena ostrahy na jednom z bezpečnostního hlediska nejcitlivějším místě Blízkého východu. V areálu před jeruzalémskou Západní zdí zastřelil muže, který se jal vykřikovat „Allahu Akbar!“ a „něco vytahoval z kapsy“.

Počínal si strážce správně? To bude nejspíš předmětem šetření, které přenechme izraelské policii. Už teď ale můžeme konstatovat, že si počínal pochopitelně.

Když přijedete do egyptské Taby, která je na Sinaji nejčastější výchozí destinací pro návštěvu Izraele (obvykle Mrtvé moře a Jeruzalém), jste důrazně upozorněni, abyste se na přechodu při kontrole zdrželi používání mezinárodně srozumitelných slov jako idiot – terorista – bomba. Například ve větě: „Ten idiot si snad myslí, že jsem terorista a mám v batohu bombu.“ Rebel v nás namítne: snad si jako svobodný občan můžu říkat co chci.

Nikoli. Takto náš postmoderní svět nefunguje.

Podobných příkladů bychom mohli najít bezpočet.

Proč bychom si jako svobodní občané nemohli vzít na palubu letadla volně koupenou PET lahev s colou, nůžky na nehty nebo kapesní svítilnu? Svobodní nesvobodní, při bezpečnostní kontrole před odletem se musíme podřídit soudobým pravidlům – nebo se vzdát potěšení z letecké dopravy.

Zkrátka: jsou věci, které neradno dělat. A naopak: s ohledem na okolnosti je nutné zapojit vlastní mozek.

Vraťme se k Západní zdi. Udělat něco takového, co měl spáchat onen Izraelec, znamená koledovat si o vstupenku na druhý břeh. Což se také stalo. V zemi, která má za sebou nekonečnou kaskádu krvavých lázní způsobenou muslimskými teroristy včetně sebevražedných atentátníků, jejichž posledním zvoláním před odpálením ďábelské nálože je právě ono „Allahu Akbar!“, nemohla být reakce pracovníka ochranky jiná. Zkusme si představit, že by šlo o skutečného atentátníka, který by svůj čin dovedl do konce. Chvilkové strážcovo zaváhání by znamenalo další ze série lidských tragédií – a lidé by se oprávněně ptali, k čemu u Západní zdi bezpečnostní ochrana je, když nastalému krveprolití nedokázala zabránit.

Každý z nás je zodpovědný za následky svého jednání, zejména v případech, kdy se rozhodneme učinit to či ono svobodně (a nejsme duševně nemocní). Pakliže toto kritérium platí o zastřeleném z nejnovějšího incidentu na nejposvátnějším místě judaismu, který se už vyšetřuje, pak můžeme konstatovat, že o konci svého života rozhodl dobrovolně sám. Byť to původně nemusel mít v úmyslu. Byl-li mentálně postižený, pak jde o další politováníhodnou tragédii jednotlivce, které se s ohledem na okolnosti těžko dalo zabránit.

Budiž ale řečeno v obecné rovině jasně a bez okolků. Morálními viníky jsou ti, kdo s pokřikem „Alláh je velký!“ zavraždili a zmrzačili stovky nevinných izraelských civilistů.