Takového prezidenta bych si nepřál
Málokterý národ dokáže tak skvěle prodat svoji vlastní fatální chybu a tak úspěšně naříkat nad vlastním rozlitým mlékem jako palestinští Arabové. A málokterému „národnímu nářku“ svět tak ochotně naslouchá.
V minulých dnech jsme si připomněli – podle gregoriánského kalendáře – jedno naplnění a souběžně nenaplnění z historického hlediska velice důležité rezoluce Valného shromáždění OSN (třebaže z přísně formálního hlediska není právně závazná, ale má svůj zásadní politický význam), totiž rezoluce z roku 1947 o rozdělení bývalého britského mandátního území známého jako Palestina na arabský palestinský stát a židovský palestinský stát.
Realizován byl jen z poloviny. Připomeňme: židovská politická reprezentace plán přijala a 14. května 1948 vyhlásila Stát Izrael. Politická reprezentace palestinských Arabů a s ní všechny země Arabské ligy plán odmítly a 15. května zahájily proti Izraeli agresivní válku s cílem nově zřízený stát v zárodku vojensky zlikvidovat. Spolu s formacemi palestinských Arabů bylo do útoku zapojeno sedm arabských států (s odlišným početním nasazením) – Egypt, Transjordánsko (dnešní Jordánsko vzniklo později – poté, co ve válce obsadilo Západní břeh a východní Jeruzalém), Irák, Sýrie, Libanon, Saúdská Arábie a Jemen. Izrael nejenže svou existenci uhájil, ale na bojišti zvítězil a v důsledku války rozšířil své území nad rámec plánu OSN. Tuto okolnost by bylo pošetilé zpochybňovat a dvojnásobnou pošetilostí by byl požadavek, aby se Izrael stáhl na hranice stanovené zmíněným plánem. K tomu budiž dodáno:
1) Kdyby válka skončila jinak a Arabové získali větší teritorium, než jaké jim přisoudil plán OSN, také by se nestáhli na původní linii (nota bene když cílem agrese bylo získat pro Araby Palestinu celou).
2) Vzhledem k tomu, že ani Izrael neobsadil 100 procent území mandátní Palestiny, měli Arabové po válce k dispozici celý Západní břeh Jordánu, východní Jeruzalém a celé Pásmo Gazy. Na tomto území mohli Arabové zřídit svůj palestinský stát, což se nestalo. Západní břeh a východní Jeruzalém zabralo Transjordánsko (a stalo se Jordánskem), Pásmo Gazy spravoval Egypt. Tento stav trval až do války z června 1967, v jejímž důsledku se teritoriální poměry v oblasti znovu a zásadně změnily. Čili: i kdyby se Izrael po skončení války v roce 1949 nesmyslně stáhl na linii stanovenou OSN (a odmítnutou Araby), ničemu by to neprospělo, protože palestinský arabský stát tak jako tak z rozhodnutí samotných Arabů nevznikl a Izrael by tak agresorovi umožnil, aby získal větší území, jmenovitě by šlo o Transjordánsko a pravděpodobně i o Egypt. (Srovnání: území Německa jako agresora se po druhé světové válce také nezvětšilo, ale zmenšilo ve prospěch vítěze, Sovětského svazu.)
Po skončení války 1948/1949 podepsal Izrael se sousedními státy dohody o příměří, které stanovily linie příměří (nikoli definitivní hranice – ty vznikly až později, a to pouze mezi Egyptem a Izraelem a Jordánskem a Izraelem v souvislosti s podepsáním mírových smluv). Linie příměří v zásadě kopírovaly (až na drobné úpravy) čáry zastavení palby v čase ukončení konfliktu.
Reálným důsledkem agresivní války Arabů proti židovskému státu je existence uprchlíků. Z Izraele jich odešlo cca 700 tisíc a přibližně stejný počet Židů byl vyhnán z arabských zemí (přesná čísla se mohou lišit). Zásadní rozdíl: Izrael židovské migranty z arabských zemi integroval do společnosti, byť to bylo, zejména v počátcích, extrémně nesnadné. Arabské státy nechaly palestinské Araby žít v uprchlických táborech a dodnes jim slouží jako politická karta k nátlaku na Izrael (nesmyslný požadavek, aby Izrael arabské uprchlíky a jejich potomky – přes 5 milionů – přijal ve svém státě, ačkoli se jedná o stát židovský, zatímco arabských států, které by je mohly přijmout a integrovat napočítáme dvaadvacet; koneckonců návrat Židů vyhnaných z arabského světa po vzniku Izraele zpět do těchto zemí také není a nikdy nebude z podstaty věci na programu dne).
Dílčí shrnutí: Arabové svoji věc prohráli pouze a jenom vlastní vinou. Po skončení války 1948/1949 mohli vyhlásit na Západním břehu, ve východním Jeruzalémě a v Pásmu Gazy svůj stát; že se tak nestalo je jejich historická chyba, nikoli vina Izraele či kohokoli jiného. Tuto chybu si ovšem ve svém protiizraelském fanatismu nepřipouštějí a místo sebereflexe a sebezpytování ustanovili 15. květen jako Den Nakby, den povinného smutku nad tím, že v roce 1948 byl ustaven Stát Izrael (Nakba = katastrofa). A co horšího, tuto svoji chybu rafinovaně prodávají jako falešné politické zboží: staví se do role oběti a požadují, aby mezinárodní společenství s nimi drželo smutek nad jimi rozlitým mlékem a kydalo tuny špíny, pomluv a lží na Izrael – a světe div se, ono se jim to z velké části daří!
NAKBA V OSN
Letos poprvé se konalo v OSN zvláštní zasedání, které mělo na programu onu „katastrofu“ (vznik Izraele), přičemž 15. května (na Den Nakby) držel dlouhou řeč prezident Palestinské autonomie Mahmúd Abbás. Předvedl festival nehorázností, lží, pomluv a protiizraelské nenávisti, překroutil co mohl a navíc popřel elementární historická fakta. Smutné, třebaže příznačné je, že ve Spojených národech se našlo dost zemí, které souhlasily s tím, aby jejich zástupci této propagandě naslouchali a tleskali jí.
Mahmúd Abbás působí jako politický zoufalec, který je známý tím, že si občas nevidí do úst. V OSN to nyní znovu potvrdil. Izraelské argumenty týkající se hodnocení vývoje v oblasti přirovnal k nacistické propagandě (což je obzvlášť „inteligentní“); požadoval vyloučení Izraele z OSN, dokud neumožní vznik palestinského státu a návrat oněch více než pěti milionů uprchlíků do Izraele a nadto urazil celý židovský národ, když popřel jeho historické vazby na jeruzalémskou Chrámovou horu (kde stály ve starověku dva židovské Chrámy).
Velkou Británii a Spojené státy obvinil z toho, že nesou za Nakbu politickou a etickou odpovědnost, protože se podílely na tom, že se palestinský lid stal obětí jejich koloniálních cílů. „Tyto země se chtěly zbavit svých Židů a pak těžit z jejich přítomnosti v Palestině,“ dovozoval prezident. Izraelské tvrzení o tom, že po příchodu Židů do Palestiny „rozkvetla poušť“ (což je symbolický výraz vztažený k úsilí židovských navrátilců o zúrodnění a kultivaci neúrodných oblastí jejich historické pravlasti, v čemž byli mimořádně úspěšní a svět je za to dodnes obdivuje) pojímá jako lež: „To jsou lži. Stále lžou, lžou a lžou jako Goebbels, dokud lidé jejich lžím neuvěří.“ Tady jako by Abbás úplně ztratil elementární soudnost a zdravý rozum nechal přede dveřmi jednacího sálu. Na okraj připomeňme další Abbásův nechutný výrok. Loni v srpnu při návštěvě Německa obvinil Izrael ze spáchání „50 holocaustů“. Tvrdit něco takového a ještě k tomu v Berlíně? Je nemožné to slušně komentovat.
A dále - doslova provokací je Abbásovo tvrzení, že Izraelci se desetiletí snažili najít důkazy o židovských vazbách na Chrámovou horu, ale nikdy prý nic neobjevili. „Třicet let kopali, aby našli jakýkoli důkaz – a nic nenašli,“ což je samozřejmě další lež. Na jejím základě ovšem Abbás hlásá do světa, a řekl to i v OSN: „Al Buraq Wall (arabský název pro Západní chrámovou zeď, nejposvátnější místo judaismu) a Al Haram Al Šharif (arabský název pro Chrámovou horu – Vznešená svatyně) patří výhradně a pouze islámské nadaci Waqf.“ Tedy muslimům, čímž popírá – na půdě OSN! - právo Židů jak na Západní zeď, tak na Chrámovou horu. Navíc tvrdil, že Palestincům není zaručena svoboda uctívání v areálu mešity Al Aksa, což je – už je to trapné – další lež. Izrael respektuje pravidlo, které sám po osvobození Chrámové hory z jordánské okupace v roce 1967 zavedl, totiž že náboženskou správu tohoto posvátného místa ponechal zmíněné nadaci Waqf, která podléhá jordánské monarchii. Na druhou stranu Izrael nemůže a nebude tolerovat stav, kdy arabští militanti dělají z mešity skladiště kamenů, tyčí, petard a jiných předmětů, kterými pak útočí na izraelské policisty a židovské návštěvníky Chrámové hory.
Dalším Abbásovým „argumentem“ je tvrzení, že dnešní arabští (!) Palestinci jsou potomky starověkých biblických Kananejců. Zdá se, že když už bylo vyvráceno jejich údajné spojení s biblickými Filištíni (Pelištejci), chytá se jiného stébla – Kananejců. Zoufalí politici se uchylují k zoufalým tvrzením.
A jak na akci „Nakba“ v OSN zareagoval Izrael? Jeho ambasador Gilad Erdan požádal dopisem zástupce stovky zemí (u nichž se dalo předpokládat, že to bude mít smysl), aby se tohoto protiizraelského divadla nezúčastnili. V textu uvádí: „Myšlenka, že by mezinárodní organizace mohla označit založení jednoho ze svých členských států za katastrofu nebo pohromu je děsivá a odpudivá,“ napsal a dodal, že tím je nejen schvalována nenávist vůči Židům, ale dává to Palestincům zelenou k tomu, aby zneužívali mezinárodní orgány k propagaci svého pomlouvačného narativu. „Účast na jednostranných palestinských iniciativách, které falešně označují Izrael za zdroj všeho zla, nepřibližuje konflikt ke konci, ale slouží pouze k vyostření napětí. Hluboce vás žádám, abyste se ostudné akce ´Nakba´ nezúčastnili.“
Podle dostupných zpráv byl Erdan úspěšný ve 44 případech. I to cosi vypovídá o stavu dnešního světa.
Zdroje:
https://www.jpost.com/international/article-743145
Lubomír Stejskal
Slovo k migračnímu paktu
Kdyby nešlo o tak závažné téma, byla by to docela zábava. Evropská unie připomíná člověka plačícího nad rozlitým mlékem.
Lubomír Stejskal
Video, které by měl vidět každý
Izraelský prezident Isaac Herzog sdílí na svém účtu na síti X nové video z barbarského únosu Yardena Bibase, jednoho z těch, kdo byli 7. 10. 2023 gangsterky odvlečeni teroristy do Pásma Gazy.
Lubomír Stejskal
Brusel: Ke skandálnímu pokusu levice zakázat pravicovou konferenci
V pátek 12. dubna rozpustila berlínská policie propalestinskou konferenci podporovatelů teroristických agresorů. K podobnému kroku sáhl o čtyři dny později starosta jedné obce v metropolitní oblasti Bruselu.
Lubomír Stejskal
Několik poznámek k článku Jana Fikáčka z 16. 4. 2024
Bloger Jan Fikáček publikoval 16. dubna 2024 článek „Proč jsou izraelská média daleko méně proizraelská než česká?“.
Lubomír Stejskal
Na okraj zákazu propalestinské konference v Berlíně
Na pátek 12. dubna byla do Berlína svolána Palestinská konference 2024. Krátce po začátku ji německá policie zakázala.
Lubomír Stejskal
Pravda vyšla najevo: Írán se spolupodílel na masakru ze 7. října 2023
Teheránský režim se opakovaně dušuje, že s masakrem provedeným Hamasem v Izraeli loni 7. října nemá nic společného. Máme tomu věřit?
Lubomír Stejskal
Agrese proti Izraeli: Tuto bitvu Írán prohrál
Bylo to úlevné probuzení do nedělního rána 14. dubna. Dlouho po půlnoci jsem šel spát s obavami, jak rozsáhlé škody drony a střely agresora v Izraeli způsobí.
Lubomír Stejskal
Je válka na spadnutí?
Tuto otázku jsem si kladl v sobotu 13. dubna na začátku večera, kdy to tak skutečně vypadalo. Soudě podle obsahu zpráv a řady opatření, z nichž zásadní byla vydána v Izraeli.
Lubomír Stejskal
Válka va Gaze: K novému videu unesené Noy Argamaniové
Šestadvacetiletá Noa Argamaniová je jednou z těch mladých žen, které na izraelském hudebním festivalu Supernova loni 7. října nebyly zavražděny, ale gangstersky uneseny do Pásma Gazy.
Lubomír Stejskal
Česká korupční republika?
Vždycky když se v médiích objeví nová zpráva o zásahu protikorupčních orgánů tam či onde, vzpomenu si na jeden svůj rozhovor starý nějakých dvacet let.
Lubomír Stejskal
Válka v Gaze: Matka píše náčelníkovi generálního štábu
Iris Haimová zažila jednu z nejhorších a zároveň nejabsurdnějších věcí, která může izraelskou matku potkat. Její syn Jotam unesený 7. října 2023 gangstery Hamasu byl v Pásmu Gazy zabit.
Lubomír Stejskal
Mají muslimské svátky větší hodnotu než židovské?
Proč se ptám? Ta otázka mě napadla, když jsem se ve středu 10. dubna 2024 večer letmo seznamoval s obsahem denního vydání egyptského serveru Ahramonline.
Lubomír Stejskal
Fanatismus BDS se nyní obrátil proti Giro d´Italia a Tour de France
Jsou oba špičkové cyklistické podniky Evropy z hlediska zajištění bezpečnosti ohroženy? Při pohledu na web hnutí BDS se toho dojmu sotva zbavíme.
Lubomír Stejskal
Hlas z periferie: Ke sporu p. Valíkové a p. Flašky
Nejde o takovou legraci, jak by se mohlo na první pohled zdát. Svoboda tvorby na blogu iDNES není bezbřehá. Je omezena mantinely, které nesou název kodex blogera.
Lubomír Stejskal
Nemocnice Al Ahli v Gaze: Definitivní konec jedné hysterie
Vzpomínáte na 17. října 2023? Z Pásma Gazy přišla zpráva o výbuchu v anglikánské nemocnici Al Ahli. Palcové titulky hlásaly: 500 mrtvých. Arabové přičetli vinu Izraeli.
Lubomír Stejskal
Slovenské volby a postřehy některých blogerů
Už jen letmé seznámení s titulky některých článků v blogerském prostoru českého internetu mohly vyvolat dojem, že z naší strany byl masivně podporován pouze Ivan Korčok.
Lubomír Stejskal
Proč budou letos pravoslavné Velikonoce až 5. května?
Zatímco podle gregoriánského (našeho) kalendáře byla letos Velikonoční neděle 31. března, v ortodoxních církvích, které se řídí juliánským datováním, připadne až na 5. května.
Lubomír Stejskal
Už půl roku...
Už půl roku jsou držena izraelská rukojmí v Pásmu Gazy v nelidských podmínkách. Už půl roku vede izraelská armáda v Pásmu Gazy válku s teroristy Hamasu.
Lubomír Stejskal
Odpověď z periferie: Pro p. Krištofíkovou a Kielbergerovou
Druhého dubna 2024 to byl rok, co jsem byl administrací odsunut v rámci blogů iDNES na internetovou periferii. Protože mi byl později na několik měsíců zablokován vstup do diskusí, reaguji článkem.
Lubomír Stejskal
Střelba na konvoj v Gaze. Co se vlastně stalo?
V pátek 5. dubna 2024 zveřejnila izraelská armáda (IDF) výsledky svého šetření tragédie, k niž došlo v pondělí 1. dubna v Pásmu Gazy.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 4798
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 840x
https://forum.eretz.cz/index.php/board,9.0.html - to nejpodstatnější z izraelského sportu na jednom místě
/* 1956.
V letech 2012 až (duben) 2023 bloger na hlavní stránce iDNES. Předtím na BigBlogeru Lidovek. V období prosinec 2020 až únor 2023 též na Blogosféře.cz. Od 11. dubna 2023 na platformě Blogosvět.cz . Jako autor spolupracuji s internetovým deníkem Neviditelný pes. Od 18. 4. 2023 aktivní také na Seznamu Médium. (Po vyloučení z hlavní stránky iDNES jsem aktivní pouze na tomto soukromém blogu na iDNES.)
eContact: mrstejskal@gmail.com
Nejoblíbenější relax: fotografování fauny pod hladinou Rudého moře. Viz zde: http://www.flickr.com/mrstejskal