Dekáda za dekádou

Blog má tu nespornou výhodu, že umožňuje vytvořit syntézu mezi tématy osobními a obecnými. To co je vyloučeno například v rozhlasovém komentáři, zde možné je. Začnu tedy tím osobním.

V rámci přípravy tohoto článku, v němž jsem chtěl původně informovat o názoru Natana Šaranského na probíhající soudní reformu v Izraeli, mi přišlo na mysl, že bych si mohl připomenout mezníky svého života týkající se výročí narození vyjádřeného vzorem „1956+10n“. Tedy, když mi bylo deset let (n=1), dvacet (n=2) a tak až k šedesátce, což je zatím mé poslední „dekadické“ výročí.

Jaké nejvýznamnější události mi utkvěly v paměti?

Jak naznačeno, jsem ročník 1956. Je mi líto, ale z toho roku si nepamatuji zhola nic. První obrazový dokument je až z roku 1957, kdy mi bylo nevím kolik měsíců přes půl roku (experti na určování věku kojenců mezi čtenáři si s tím jistě hravě poradí) a tatínek mě zavezl do nemocnice, kde už maminka zase sloužila (po krátké mateřské) jako zdravotní sestra (obr. 1).

... obr. 1/S rodiči, dávno tomu. Foto: Archiv autora článku.

1966  (10 let) … poslední rok, kdy jsme bydleli v severních Čechách, v únoru 1967 jsme se přestěhovali do Čech západních. Zjednodušeně řečeno, z jedné části Sudet do druhé. Proto někdy v lehkém tónu říkám, že jsem sudetský Čech.

1976  (20 let) … v paměti mi utkvěla unikátní operace izraelské armády, která v Ugandě osvobodila unesená rukojmí; během akce padl Jonathan Netanjahu, starší bratr nynějšího premiéra Izraele. Když jsem tu zprávu poslouchal v poledním vysílání BBC, ani jsem nedýchal. Něco nezapomenutelného.

1986  (30 let) … výměna vězňů mezi Západem a Východem, k níž došlo na legendárním „Mostu špionů“ v Berlíně. Ze sovětského žaláře se dostal disident Anatolij Ščaranskij, naopak do Československa vyzvědač Karel Köcher s manželkou. Vyměněných bylo tehdy víc.

1996  (40 let) … poprvé autobusem do Španělska. Vynikající cestovatelský zážitek, který bych už ale absolvovat nechtěl. 24hodinová cesta nabídla možnost vidět kus Německa a podstatnou část jihovýchodu Francie, jejíž krajina mi učarovala. Nejsilnější dojmy: průjezd po mostě nad Rýnem a jeho bočním kanálem s pohledem na Ottmarsheimskou vodní elektrárnu (miluji velká vodní díla), osvětlený večerní Lyon, včetně tamního chemického komplexu, nebo Perthuská pyramida v Pyrenejích na francouzsko-španělském pomezí (obr. 2 ).

... obr. 2/Kdo tudy projížděl, nemohl pyramidu v Le Perthusu přehlédnout. Nachází se na hranici Francie se Španělskem, hned vedle dálnice A9, kde se před Schengenem muselo na přechodu zastavit. Zdroj: Wikipedia, licence Public Domain, foto: Florian Pépellin.

2006  (50 let) … humorný příběh z prodejny telefonů. Šli jsme se se ženou zeptat na přenosnou sadu pro pevnou linku. Než jsem to stačil vyřídit, manželka cosi vyjednávala u vedlejšího pultu a pak mi zvěstovala: „Tak jsem ti koupila internet.“ Odpověděl jsem něco v tom smyslu: „To je super, teď ještě maličkost. K tomu internetu počítač.“ A od té doby jsem doma na internetu. Ve stejném roce jsem poprvé zaletěl do Egypta. Pak ještě ještě mnohokrát. Bizarní vzpomínku na premiérový pobyt v letovisku Naama Bay na Sinaji nabízím na obr. 3.

... obr.3/Tipovali byste, že něco takového stojí v Egyptě? Specifické lákadlo na ruské turisty. Jak by řekl Werich: "To je blbý, to se bude líbit." Foto: Autor článku.

2016  (60 let) … a právě k oslavě věku odpovídajícímu počtu křížků stupnice Fis dur se váže nejsilnější vzpomínka. Málo platné, je to předěl, i když v šedesáti do penze jako můj otec jsem se chystat nemohl. Státním rentiérem jsem se stal o tři a půl roku později. Ke slavnostnímu posezení v naší restauraci jsem objednal Cabernet Sauvignon (obr. 4) – s důrazem na co nejlepší. Majitelka nezklamala. Mezi návštěvníky byl i jeden příbuzný, původem z vinařské oblasti Moravy, který mě naučil mít rád dobré víno a také nějakou tu hodnotnou láhev přivezl. Když jsme z výročního oběda odcházeli, naklonil se ke mně a pravil: „Lepší víno než to, co jsme teď pili, jsem ti nepřivezl.“ Uznejte, nepotěší to?

... obr. 4/Co dodat? Čas nezastavíš. Zdroj: Archiv autora článku.

2026 … ?

Začal jsem osobní částí textu – a tím také dnes skončím. Je toho víc, než jsem čekal, nic se nemá přehánět. Natana Šaranského si nechám na jindy.