Jana

Když k nám v srpnu 1968 vtrhli Sověti a spol., bylo mi dvanáct. Jednadvacátého ráno jsme s bratrem o čtyři roky mladším vyrazili „očumovat“. Po návratu nám otec vynadal. Právem.

Vojenská okupace byla v plném proudu, nikdo nevěděl, co se bude dít a on o nás měl i s maminkou logicky strach. Po letech vím, že bych se nezachoval jinak.

V pondělí 12. prosince přišla z Izraele zpráva, která obletěla svět. Na střeše svého domu byla nalezena zastřelená 16letá Jana M. A. Zakarnaová. Bylo to v Dženínu na severu regionu Samaří (též Západní břeh), kde v té době probíhala přestřelka mezi mezi arabskými militanty a izraelskou armádou (IDF). Součástí IDF v této oblasti jsou i síly Pohraniční policie (Magav), které zatím stále spadají pod velitelství IDF (což se má po zformování Netanjahuovy vlády změnit: podřízeny budou novému ministru národní bezpečnosti, krajně pravicovému politikovi Itamaru Ben Gvirovi, ale to teď nechme stranou).

Podle dostupných informací v dané lokalitě Dženínu, známém jako semeniště teroristů, stříleli ze střech domů ozbrojení Arabové po příslušnících IDF a Magavu, přičemž z izraelské strany palbu opětovali elitní snajpři Magavu. Jeden z nich s největší pravděpodobností zasáhl Janu, které se v té době nacházela na střeše domu v blízkosti ozbrojenců.

Nešťastná náhoda, lidská tragédie, rozhodně ne úmysl. Izrael také vyjádřil slovy premiéra Lapida a ministra obrany Gantze lítost nad smrtí nevinné dívky. Současně ale podpořili své ozbrojené síly, jejichž příslušníci jednali v rámci probíhající protiteroristické operace správně. Stejně se vyslovil i šéf Magavu Amir Cohen. Podotkl: „Nemáme VAR (video asistenta rozhodčího známého z fotbalových utkání - LS). Nemůžeme přijít k obrazovce a dodatečně rozhodnout, co bylo správné a co ne.“

Proč přesně byla Jana na střeše v době, kdy jí hrozilo smrtelné nebezpečí, není zcela jasné. Podle některých zpráv šla jen „očumovat“ (prý když kolem jejich domu zaslechla křik a střelbu). Není ale vyloučeno, že mohla spolupracovat s militanty a informovat je o pohybu izraelských sil. Ale i kdyby v tom byla pouhá zvědavost, tak jako jsme byli zvědaví já s bratrem ráno 21. srpna 1968, zachovala se pošetile – a stálo jí to život.

Jistě, palestinští Arabové a jejich sympatizanti ve světě jsou opět „šokováni“: Izrael vraždí nevinné děti. Je to nehorázná lež. Při vší upřímné lidské lítosti nad ztrátou mladého života nelze než konstatovat. Za svoji smrt si Jana může primárně sama. Její terorističtí soukmenovci střílejí proto, aby vraždili. Izraelci reagují proto, aby teroristy eliminovali. Jít do této vřavy znamená hazardovat s vlastním životem. Jana hazardovala – a všechno prohrála. Naprosto zbytečně.