Izrael po volbách: Ledacos má být jinak

Mezi chystané změny, které přicházejí do úvahy po zformování Netanjahuovy pravicové národně náboženské vlády, patří i jiný způsob volby soudců. Což je v demokratickém právním státě zásadní téma.

V současnosti platná legislativa říká, že soudce Nejvyššího soudu vybírá 9členný panel 7člennou většinou. Důležité je samozřejmě složení panelu. Pozorovateli zvenčí se může jevit jeho aktuální podoba daná zákonem jako vyvážená.

Posuďme sami:

1x ministr spravedlnosti – předseda panelu

1x další člen vlády

2x poslanci (ideálně jeden vládní, jeden opoziční)

2x právníci vybraní advokátní komorou

1x předseda (aktuálně předsedkyně) Nejvyššího soudu

2x soudci Nejvyššího soudu

Z hlediska mocenské rovnováhy je zjevné, že vládní většina nemá v panelu většinu, což lze hodnotit pozitivně. Při volbě soudců Nejvyššího soudu je, jak již uvedeno, nutná sedmičlenná většina z devíti (Nmax), je-li v panelu přítomen plný počet členů, není-li (Nx), pak platí vzorec Nx = Nmax - 2 (např. šest z osmi).

Při volbě soudců ostatních soudů platí prostá většina přítomných. Čili: v tomto případě, i kdyby byli oba poslanci v panelu z koalice, neměla by vládní moc možnost prosadit své kandidáty (4 ku 5). Naopak ale, pokud by se ostatní členové komise mimo vládních dohodli, mohli by vždy vetovat vládního kandidáta, což také není v pořádku. (Stále hovoříme o soudech kromě Nejvyššího).

V případě Nejvyššího soudu, což je v centru pozornosti vzhledem k tomu, že tento soud může vetovat zákony přijaté parlamentem, platí, že vládní koalice svými hlasy nemůže protlačit svého kandidáta (i kdyby oba poslanci byli z jejích řad), ale může vetovat každý návrh, který jí nevyhovuje vzhledem k tomu, že ke schválení je potřeba sedm hlasů a „nevládní“ část panelu jich má v tomto případě pouze pět (reálně ale šest, protože jeden poslanec je za opozici, což ovšem tak jako tak nestačí).

Portál The Times of Israel informoval v neděli 4. 12. večer o uvažovaných změnách, resp. návrzích („Far-right party submits bill to hand politicians ultimate power to appoint judges“). V kostce se s nimi seznamme a můžeme porovnat se stávajícím stavem.

NÁVRH STRANY ŽIDOVSKÁ SÍLA

Z panelu by vyloučil oba zástupce advokátní komory („nikdo je nevolil“) a nahradil dvěma právníky doporučenými ministrem spravedlnosti a schválenými vládou. Tím by se dosavadní rovnováha vychýlila ve prospěch politických zástupců: poměr by byl šest proti třem soudcům (2 ministři + 2 poslanci + 2 „provládní“ právníci vs 3 členové Nejvyššího soudu – předsedkyně + 2 soudci). Za tohoto stavu by ovšem vláda dominanci v případě rozhodování o obsazení Nejvyššího soudu ještě nezískala – potřebný je souhlas sedmi členů panelu. Za předpokladu, že jeden člen Knesetu by byl za opozici, měla by vláda k dispozici pět hlasů (2 ministři, 1 poslanec, 2 „provládní“ právníci). Prosadit své kandidáty do Nejvyššího soudu by nemohla, ale vetovat kandidáty jí nepohodlné samozřejmě ano.

Změnu by tato varianta přinesla při volbě soudců nižších instancí. V tom případě by vláda měla v panelu většinu (5 ku 4) a prosadila by jakéhokoli svého kandidáta. (Za předpokladu, s nímž zde kalkulujeme, že by „provládní“ právníci v panelu hlasovali v souladu se zájmy koalice.)

NÁVRH NÁBOŽENSKÉ SIONISTICKÉ STRANY

Předpokládá rozšíření panelu na 10 členů, a to takto:

1x ministr spravedlnosti

4x poslanci koalice

2x poslanci opozice

2x soudci vybraní ministrem spravedlnosti

1x předsedkyně Nejvyššího soudu

V tomto uspořádání (všimněme si: opět odstraněni zástupci advokacie) by se už váhy vychýlily jednoznačně ve prospěch vlády. Ta by měla k dispozici 1x hlas ministra + 4x hlasy poslanců + 2x hlasy „provládních“ právníků, celkem sedm. Proti nim by stály 2x hlasy opozičních zákonodárců + 1x hlas šéfky Nejvyššího soudu. Strana sice neupřesnila, jak velká by musela být většina, aby návrhy na jmenování soudců Nejvyššího soudu prošly, ale to je vcelku nepodstatné, když by měla většinu 7 ku 3. Prosadila by tedy soudce nižších soudů i Nejvyššího soudu dle svého obrazu.

NÁVRH STRANY LIKUD

Zrušit panel pro výběr soudců úplně a místo něj svěřit jmenování soudců vládě, přičemž její návrhy by musel schválit Kneset. Vzhledem k tomu, že očekávaná vláda bude mít v Knesetu většinu (64 ze 120), bylo by jmenování soudců zcela v politické režii vládní koalice.

Ačkoli ani současný stav, resp. složení panelu pro výběr soudců není ideální, jeví se jako vyvážený a garantující objektivní výběr bez extrémů. Navrhované změny vychylují mocenské váhy ve prospěch exekutivy a vládní parlamentní většiny. Pokud ta by si svoji pozici „pojistila“ tím, že by demokraticky odebrala Nejvyššímu soudu kompetenci vetovat nedemokratické zákony (přesněji demokraticky by si přisvojila právo takové verdikty Nejvyššího soudu přehlasovat absolutní většinou, to je 61 členy Knesetu), pak by to pro izraelskou demokracii, těšící se ve svobodném světě vysoké prestiži, znamenalo zásadní problém.

Toto je jedna z více záležitostí, kolem nichž se v souvislosti s formováním povolební národně náboženské vlády zahrnující i krajně pravicové strany vedou intenzivní debaty, a to nejen v Izraeli. Pozornost nová situace vzbuzuje i v diaspoře, zejména v její nejdůležitější zemi, Spojených státech a tamní židovské komunitě.

Máme se bát o izraelskou demokracii? To by bylo hodně předčasné. Vyčkejme na ustavení vlády, na její konkrétní kroky.