Stará láska nerezaví

Rande jsme si dali na nádraží. Musel jsem si přivstat, abych setkání nezmeškal. Dala mi nůž na krk: když nepřijdeš včas, čekat nebudu. Tak se chovala vždycky. Nebyla z těch, kdo by se podřizoval. A bylo to vlastně v pořádku.

Zachovala si svoji zásadovost, ta ji ctila. Svůj půvab, podmanivost, charisma. Kolik jsme toho spolu prožili! Kolik toho procestovali!

Pak se z mého života pozvolna vytratila. Přišly jiné lásky, zůstaly vzpomínky. Čas od času si dáme dostaveníčko. Jako v sobotu 3. prosince. Stará láska nerezaví.

Na setkání jsem vzal fotoaparát. Stará dáma je příliš fotogenická na to, abych ji nezvěčnil. Pózuje hrdě, bez námitek. S roky narůstá její kouzlo. Nabízím několik snímků. Vidět na nich nejsem, jen ona. Stále jsem za objektivem.

•

Už z dálky o sobě dala vědět. (Foto zde i níže: Autor článku.)

Jako za starých časů.

Deset minut do odjezdu. Na trati Karlovy vary - Mariánské Lázně.

To je ona. Mezi ajznboňáky zvaná Všudybylka.

Je jí sedmadevadesát, vyrobena  byla v roce 1925. Úctyhodné.

Na startu.

Odjezd.

Vůně zašlých časů.

Rande skončilo.

Unikátní řešení karlovarského horního nádraží.

I šedivý adventní den může mít své malé kouzlo.