K jedné poznámce v internetové diskusi (Aktualizováno)

Opakovaně jsem dal najevo, že jako bloger, obecně autor, nepíšu „na objednávku“. Lépe řečeno spíše výjimečně. Takovou výjimkou je i dnešní článek inspirovaný poznámkou Ludvíka Kaluse v diskusi na blogu iDNES.

V diskusi pod mým textem „K odsouzení židovského teroristy“ (2. 9. 2022) přispěvatel L. Kalus napsal:

Bylo by zajímavé si přečíst nějakou zasvěcenou reakci na článek „Izrael požaduje po cizincích, aby nahlásili milostný vztah s Palestincem“ na iDNES 3. září v 13:07.

Nemám ambici psát zasvěcenou reakci, ale reakci osobní – reakci člověka, který se soukromě zabývá sledováním izraelské politiky a života tamní společnosti.

Ve zmíněném článku na iDNES, hned v jeho úvodu, redaktorka Miroslava Sloupová píše:

Cizinci, kteří přijedou na okupovaný Západní břeh Jordánu, musí izraelským úřadům do třiceti dnů nahlásit, pokud se zde zamilují do Palestince. Pokud se pár rozhodne k sňatku, má poté 27 měsíců na to, aby zemi alespoň na půl roku opustil.

Když si něco takového přečte člověk žijící v normální zemi, v níž se o terorismu dozvídá jako o něčem sice nepříjemném, nebezpečném a odsouzeníhodném, ale současně hodně vzdáleném, člověk, který není každý den bezprostředně ohrožen terorem, pak lze pochopit, že se nad uvedeným opatřením „spravedlivě“ rozhořčí.

Jenomže, a v tom tkví ten rozdíl, historické území Judea a Samaří alias Západní břeh není normálním kouskem světa. Jde o neuralgické teritorium, kde se člověk setkává s terorem ne snad „na každém kroku“, ale jako s téměř každodenní realitou. V drtivé většině jsou strůjci teroru Arabové, zde tedy palestinští Arabové, a ve stejně drtivé většině jsou cílem a obětí Židé.

Této neblahé realitě musí také ti, kdo nesou odpovědnost za bezpečnost v oblasti podřídit „pravidla hry“. Asi by bylo nošením sov do Atén, kdybych obsáhle připomněl,  že od roku 1967 je Západní břeh pod kontrolou izraelské armády, přičemž na základě mírových dohod z Oslo je jeho území rozděleno do oblastí A, B a C,  a oblast A  že je řízena – civilně i bezpečnostně – Palestinskoarabskou národní správou neboli autonomií – a to je důležité zdůraznit. Arabové zde nemají „nezávislý svrchovaný stát“, ale v souladu s mírovými dohodami právě jen autonomii. Se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

Jedním z nich je i nutnost koordinace s úřadem COGAT, což je útvar Koordinátora vládních aktivit na Teritoriích, který je organizační součástí izraelského ministerstva obrany. Zmíněnými Teritorii je míněn Západní břeh a Pásmo Gazy (byť v Pásmu Gazy je situace vzhledem k palestinskoarabskému dvojvládí poněkud specifická).

Operační oddělení úřadu COGAT vydalo už v únoru 2022 v rámci dvouletého pilotního projektu dokument nazvaný „Procedure for entry and residence of foreigners in the Judea and Samaria area“ (obr. 1) určující pravidla pro vstup a pobyt cizinců v oblasti Judeje a Samaří, tj. Západního břehu. Po dvou odkladech začne tento dokument platit v pondělí 5. září. Za dva roky by měl být vyhodnocen a případně upraven.

... obr. 1/Zdroj: Webová stránka www.gov.il.

Jak redaktorka Sloupová správně uvedla, dokument COGAT čítá 97 stran. Jde o soubor detailně propracovaných pravidel, z nichž si zpravodajské severy - nejen zahraniční, ale také například The Times of Israel - rády vybraly mediálně „vděčné“ téma: povinnost cizinců nahlásit milostný vztah s palestinskými Araby (či Arabkami). Zmíněný izraelský server to ovšem prezentuje méně senzačně.

Cizinec, který si vzal palestinskou Arabku (platí to zde i níže i v opačném gardu), případně si ji plánuje vzít či vstoupit s ní do vztahu, musí o tom uvědomit COGAT. Pakliže vztah začne až poté, co cizinec přijede na Západní břeh, musí do třiceti dnů informovat izraelské úřady, že došlo k zasnoubení, svatbě či začátku soužití (cohabitation). V tomto případě musí souběžně požádat úřady Palestinskoarabské autonomie o formalizaci jejich statusu. Pokud vztah obou (cizince/cizinky – palestinské Arabky/Araba) nebude formalizován do 90 dnů, vyprší izraelské pobytové povolení a zahraniční občan bude muset zemi opustit. A konečně, bez ohledu na formalizaci jejich statusu, vysvětluje The Times of Israel, může Izrael prodloužit povolení k pobytu maximálně na 27 měsíců (dva a čtvrt roku). Po této době bude muset cizinec zemi na šest měsíců rovněž opustit (cooling-off period).

Viděno z pohodlí, klidu a míru střední Evropy, nemusí být nové propozice COGAT mnohým po chuti. Je ale nutné alespoň vzít na vědomí, že každá vláda, které v důsledku historického vývoje připadl výkon moci na určitém území, má nejen právo, ale i povinnost určit vlastní pravidla s ohledem na místní podmínky a bezpečnostní situaci. Na Západním břehu určují tato pravidla ve vztahu k palestinským Arabům vojenské orgány, jelikož Stát Izrael Západní břeh oficiálně neanektoval (v tom případě by na takto získaném území platilo ve vztahu k palestinským Arabům civilní právo).

Navenek přísná pravidla si zavinili palestinští Arabové svým přístupem k Izraeli sami. Pro ty, kdo se pohoršují: Američané se po japonské agresi (1941) chovali vůči svým Japoncům obezřetně (mnohé z nich internovali), Čechoslováci a Poláci po skončení druhé světové války k Němcům právě tak (odsunuli je). Důvody, proč se tak stalo, snad připomínat netřeba.

•

AKTUALIZACE/5. 9. 2022

Zpravodajský portál The Times of Israel informoval 4. září, že téhož dne vydal COGAT upravené směrnice pro vstup cizinců na Západní břeh, přičemž některé požadavky byly odstraněny. Cizinci, kteří naváží v partnerem v Palestinskoarabské autonomii vztah (zasnoubení, svatba, společné soužití), již nemusí tuto skutečnost hlásit orgánům COGAT. Zrušeny byly také kvóty pro zahraniční studenty a hostující pedagogy; v původní verzi činilo omezení 100 učitelů a 150 studentů. Další změnou je možnost prodloužení víz cizincům z 90 na 180 dnů. Nová pravidla vstoupí v platnost až 20. října 2022. Další úpravy nejsou vyloučeny.