Výročí: 125 let od prvního sionistického kongresu

Sionismus a Stát Izrael jsou spojité nádoby. Jedno bez druhého si lze těžko představit. Izrael by nevznikl bez heroického úsilí lídrů i řadových aktivistů hnutí; bez ustavení Izraele bychom byli svědky nedokončeného díla.  

Otcem moderního sionismu je Theodor Herzl, „biblí“ sionismu jeho kniha Židovský stát“. Dlouhá cesta, na jejímž konci bylo v roce 1948 vyhlášení nezávislé demokratické židovské republiky nazvané Stát Izrael, začala 29. srpna 1897 v koncertní síni budovy Stadtcasino ve švýcarské Basileji. Pod Herzlovým předsednictvím se zde konal ustavující kongres Sionistické organizace (později přidala do názvu přídavné jméno „světová“).

Herzl si tehdy do deníku napsal:

Kdybych měl shrnout Basilejský kongres do jediné věty – kterou se budu střežit vyslovit veřejně – byla by následující: V Basileji jsem založil Židovský stát. Kdybych to řekl dnes nahlas, odpovědí by byl všeobecný smích. Možná za pět let, ale určitě za padesát to bude vědět každý.

Pět let bylo málo, ale časový úsek padesáti let odhadl Herzl naprosto přesně. V listopadu 1947 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci o rozdělení Palestiny na arabský a židovský stát. Naplnění Herzlovy vize už nestálo nic v cestě. Po skončení britské mandátní správy v Palestině se 14. května 1948 zrodil Izrael – nezávislý stát jako staronová domovina Židů z celého světa. Základní Herzlova myšlenka triumfovala.

Od konání prvního sionistického kongresu uplynulo letos 125 let. Víc než dobrý důvod, aby se na stejném místě konalo vzpomínkové galasetkání. Pořádala ho Světová sionistická organizace a pojato bylo vskutku velkoryse. Akce se zúčastnilo – podle serveru The Jerusalem Postu – víc než 1400 židovských vůdců, byznysmenů a filantropů z celého světa, a také významných osobností Židovstva z Izraele a diaspory – mezi jinými izraelský prezident Isaac Hezog, předseda Světové sionistické organizace Yaakov Hagoel a šéf Židovské agentury Doron Almog. A řada dalších. (Jak už to tak bývá, ozvala se i kritika. Nikoli jen od nepřátel Izraele, ale i z vlastních řad. Prý „honosná a velmi nákladná akce“, psal server The Times of Israel a odhadl, že organizátory přišla na částku mezi šesti a devíti miliony dolarů. Nejsem si jist, kdyby tomu bylo naopak, že by se neozvali kritici tvrdící, že šetřit penězi při tak významném výročí je nedůstojné s ohledem na význam Herzlova díla.)

Výroční setkání bylo rozděleno do dvou částí. „Herzl Leadership Conference“ se zaměřením na moderní sionismus ve světle Herzlovy vize a „Impact Conference“ – ta se zabývala sociálně-ekonomickými aspekty podnikání a bylo na ni pozváno 125 předních osobností z oblasti hi-tech byznysu.

A protože jméno Herzl je v symbolické rovině synonymem pro termín vize, nechyběla ani diskuse o vizích a milnících židovského národa pro příštích 25 let. To se bude psát rok 2047, mnozí z nás už tu nebudeme – nicméně moderní sionismus ano a oslaví 150. výročí od svého oficiálního založení na basilejském kongresu.

České čtenáře může zajímat, že naše země, předválečné Československo, byla jedinou většinově slovanskou zemí, která hostila tři sionistické kongresy. V Karlových Varech v letech 1921 a 1923 a v roce 1933 v Praze. Ostatní (předválečné) se konaly opakovaně v Basileji, dále v Londýně, Haagu, Hamburku, Vídni, Curychu, Lucernu a Ženevě. Od vzniku Izraele je místem jejich konání výlučně hlavní město Jeruzalém.

Theodor Herzl odešel mlád. V roce 1904, bylo mu čtyřiačtyřicet. Nezemřela ale jeho prorocká idea. Ujali se ji jiní – za všechny jmenuje alespoň Davida Ben Guriona a Chaima Weizmanna (všem dalším sloupům sionistického hnutí se omlouvám) - a dovedli do vítězného konce. Nebyl to snadný zápas. Nicméně míli za mílí se víc a víc blížil vytoužený břeh národního státu. Dvacet let (1917) po ustavujícím kongresu sionistického hnutí spatřila světlo světa Balfourova deklarace, klíčový dokument dalekosáhlého významu. Mimo jiné se v něm praví, že „vláda Jeho (britského – LS) Veličenstva pohlíží příznivě na zřízení národní domoviny židovského lidu v Palestině a vynasnaží se, aby tohoto cíle bylo dosaženo“. Fantastický úspěch sionistického hnutí. Jistě, zelená pro reálné naplnění těchto slov se rozzářila (díky zmíněné rezoluci VS OSN z roku 1947) po dalších třiceti letech, předtím prošli Židé peklem nacistického holocaustu, ale onen vytoužený cíl, ustavení nezávislého státu v Zaslíbené zemi, se už nikdy z obzoru nevytratil. Ba právě naopak.

V roce 1897 se na basilejském kongresu začala psát nová kapitola unikátních dějin židovského (izraelského) národa. Slovy Isaaca Herzoga: „Jako prezident národního státu židovského lidu jsem nadšený a hrdý, když vidím, jak Herzlova vize ožívá před našima očima, a cítím velký závazek a odpovědnost za budoucnost Státu Izrael a židovského národa.“

Přeměna Herzlovy vize ve skutečnost – to je jeden z největších zázraků moderní doby. Právě ten si účastníci basilejského setkání připomněli. Jeho vnějším symbolem jsou dvě ikonické fotografie. Na jedné hledí z balkonu basilejského grandhotelu Les Trois Rois na řeku Rýn Theodor Herzl – jako člověk, který snil a udělal vše pro to, aby v Zaslíbené zemi byl jednou ustaven národní stát židovského lidu. Fotografie byla pořízena v roce 1897. Na druhém snímku vidíme na stejném balkonu Isaaca Herzoga – prezidenta národního státu židovského lidu (dvojfoto  ZDE). Myšlenka přetavená do skutečnosti.

Volný překlad jednoho Herzlova výroku: „Když chcete něčeho dosáhnout, pak to není jen sen.“ Sionisté chtěli – a Izrael proto není dnes pouhým snem.