O výši trestu

Dva řidiči osobního vozu, oba se nezávisle na sobě dopustili při dopravní nehodě trestného činu, oba byli odsouzeni (jeden zatím nepravomocně). Za jedním z nich zůstala těžce zraněná žena, za druhým mrtvý muž.

Přesto byl ten, který způsobil ztrátu života, odsouzen k výrazně nižšímu trestu než ten, který způsobil vážné zranění. Jak je to možné? To je právě to, co nevím.

Asi tušíte, o kom píšu.

Případ první – z roku 2012. Řidič: Roman Janoušek. Srazil autem ženu, z místa nehody ujel, pomoc neposkytl. Ženě způsobil otřes mozku, zlomená žebra, frakturu bérce. Před policisty prchal. Byl opilý.

Trest: v první instanci tři roky vězení, pětiletý zákaz řízení. Po odvolání trest zvýšen na čtyři a půl roku.

Případ druhý – z roku 2021. Řidič: Oldřich Kostifál. Při couvání srazil autem muže, zraněného ho odtáhl na chodník a od nehody ujel, pomoc neposkytl. Muž utrpěl zranění hlavy s krvácením do mozku, po dvou měsících v nemocnici zemřel.

Trest v první instanci: dva a půl roku vězení, pětiletý zákaz řízení (náhradu škody nechme stranou).

REKAPITULACE

Za těžké zranění člověka, které naštěstí neskončilo smrtí, byl v první soudní instanci udělen vyšší trest (odnětí svobody) než za těžké zranění člověka s následkem smrti.

Jinak řečeno, za těžké zranění člověka, které smrtí skončilo, byl v první soudní instanci udělen nižší trest (odnětí svobody) než za těžké zranění člověka, které smrtí neskončilo.

Dává to smysl?

Jistě: každý případ je jiný, vše je třeba posuzovat individuálně, také okolnosti byly odlišné, české právo není založeno na precedentech a tak dále - všechny ty argumenty dobře známe. Co ale vidíme jako občané? Pachatel, který způsobil smrt člověka, by si měl podle výroku soudu první instance „odsedět“ méně než pachatel, který smrt člověka nezpůsobil, ale způsobil „pouze“ těžké zranění.

Je to spravedlivé? Není to výraz pohrdání nejvyšší hodnotou – lidským životem?