K zastávce Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu

V úterý 2. srpna jsme sledovali drama na Dálném východě. Přistane šéfka Sněmovny reprezentantů na Tchaj-wanu, anebo její Boeing C-40C zamíří dále k severu do Soulu? Na své si přišli (či spíše nepřišli) i letečtí spotteři.

To když pod náporem zájemců o sledování letu Pelosiové „spadl“ web Flightradar24.com (sám jsem se s tím potýkal). Těžko říci, kdy v minulosti a zda vůbec byl mezi laickou veřejností tak enormní zájem o cestu západního politika do Čínské republiky (ROC).

Co ten zájem vyvolalo, je zřejmé. Stejně jako v létě před dvěma roky v případě mise české delegace na ostrov vedené Milošem Vystrčilem to byla hysterická reakce komunistického režimu vládnoucího v ČLR, projevy arogance a neomalené výhrůžky z jeho strany. Stejně se Peking chová pokaždé, když nějaká země dá najevo, že je zemí hrdou a sebevědomou, že si nenechá diktovat kam smí a nesmí její představitelé jezdit.

Tentokrát je zájem o návštěvu N. Pelosiové o to větší, že Číňané vládnoucí na pevnině nesrovnatelně hlasitěji řinčí zbraněmi a objevil se dokonce názor jednoho tamního komunistického novinářského šílence, že stroj s Pelosiovou by měl být sestřelen, pokud se „Madam Speaker“ rozhodne Tchaj-pej navštívit.

Přiznám se: sám jsem byl do poslední chvíle na vážkách, zda Pelosiová najde odvahu a v ROC přistane. Když bylo potvrzeno, že její boeing na tchajpejském letišti Songshan dosedl, pocítil jsem obrovské uspokojení. Návštěvu Pelosiové totiž vnímám jako věc principu – vyššího morálního principu. Podporuje-li svobodný svět demokracii a její hodnoty, musí všemožně dávat najevo svoji solidaritu s demokratickou ROC.

Nejsem slepý abych neviděl, že tchajwanská zastávka Pelosiové je na Západě vnímána kontroverzně. V této souvislosti si dovolím uvést myšlenku z analýzy Herba Keinona, který 2. 8. 2022 na webu listu The Jerusalem Post napsal, že Nancy Pelosiová chce ukázat solidaritu s Tchaj-wanem, který se stále více cítí ohrožený čínským prezidentem Si Ťin-pchingem (mimochodem: český prezident Zeman ho považuje za svého přítele – LS), neboť Si učinil „sjednocení“ Číny jednou z hlavních priorit svého funkčního období; mimoto chce Pelosiová ukázat, že Kongres USA se autoritářskými vůdci nenechá zastrašit.
Keinon soudí, že rizika spojená s touto návštěvou jsou obrovská. Přesto se podle jeho názoru Pelosiová domnívá, že rizika by byla ještě větší, kdyby se USA podvolily čínskému tlaku a tím v otázce Tchaj-wanu ukázaly svoji slabost. Jde o příklad akce, která, pakliže by k ní nedošlo, by zajistila pokračování současného klidu. K tomu Keinon dodává klíčovou otázku: Ale na jak dlouho?

A o to jde. Chamberlainovské ustupování diktátorům nikdy dobré ovoce nepřineslo.

A ještě jeden citát. N. Pelosiová v závěru obsáhlého prohlášení, v němž objasňuje, proč se na Tchaj-wan vypravila, uvádí:

Cestou na Tchaj-wan ctíme náš závazek k demokracii: znovu tím potvrzujeme, že svobody Tchaj-wanu - a všech demokracií - musí být respektovány.

Jasné, srozumitelné a oceněníhodné. Být občanem ROC, byl bych za takovýto postoj přátel za oceánem upřímně vděčný.