Blog tak trochu o ničem

Když jsme měnili v koupelně umyvadlo, okamžitě mi v nabídce padlo do oka jedno s širokým okrajem. To je ono! Dobře na něm budou držet dočasně (v řádu minut, nikoli desetiletí) odložené předměty.

Třeba tlaková nádobka s gelem na holení a víčko. Tak jako dnes, devatenáctého šestý. Chodím spát po půlnoci, vstávám různě, tentokrát v 6:50 letního času. První cesta vede do koupelny, holím se pravidelně každé ráno.

Proč? To jsem jednou vysvětlil kolegovi z práce. „Když už jsem starej, plešatej, tlustej a ošklivej, tak ať jsem alespoň oholenej.“

Dnes se stala neuvěřitelná věc. Víčko jsem si položil „dnem dolů“ na pravý okraj umyvadla, do pravé ruky odstříkl gel a jal se ho aplikovat na patřičná místa v obličeji. Jak jsem se tak patlal, ještě napůl rozespalý, vytvořil se pěnový chuchvalec a objemu asi 3,375 cm3 (1,53) a obloukem, přitahován gravitační silou Země, zamířil k podlaze. Tam ale, kamsi mezi stolek s umyvadlem a boční stěnu sprchového koutu s ne právě ideálním přístupem, nedoletěl: naštěstí pro mě skončil v odloženém otočeném víčku (viz ilustrační obrázek 1).

... obr. 1/Šipka ukazuje směr letu chuchvalce gelu. Přímo do víčka. (Foto: Zde i níže autor článku)

Klasik (básník Adolf Heyduk) nás poučil, co že je štěstí:  Muška jenom zlatá (která za večera kol tvé hlavy chvátá). Já však vím své.

Štěstí? Když z tváře hmota z gelu

jak asteroid kol Země

stár miliony staletí

či z květu závan pelu

neslyšně a jemně

na místo nečekané zaletí

To je štěstí!

Ruku na srdce: byl vám tento článek k něčemu? Že ne? Máte pravdu. Tak obraťme list.

•

Modrozlaté ráno. Budíček v půl sedmé. Nocovala u nás vnučka (3 a půl), mým úkolem bylo odvést ji do školky. Rutinní záležitost. Při návratu ještě zastavení v prodejně – a pak příjemné setkání s obrazem na nebi.

Jsou dny, kdy jsou kondenzační pruhy na nebi velice dobře vykreslené, jako byly obzvláště dobře vypečené rohlíky v Císařově pekaři. Také dnes. Za pozornost stála čára mířící k západu, k níž se přiblížila druhá ve stejném směru. Spolu pak vytvořily písmeno Y.

Kondenzační stopy jsou jedna věc, ale co se za nimi skrývá? Jaké stroje je vytvářejí, odkud a kam letí? Kdysi pro prostého pozorovatele modré oblohy otázky bez odpovědi. Nyní víme víc.

V rychlosti jsem pořídil snímek na mobil a spěchal domů, abych udělal další obrázek už foťoaparátem (nejsem fanda focení smartphonem – pokaždé čekám, kdy mi vyklouzne z ruky) a především – abych zjistil podrobnosti k oběma linkám. Více už na dvou záběrech níže.

... obr. 2/Pohled na oblohu s vykresleným písmenem Y. Oba stroje letěly ve směru šipky, levý (A) z Abú Zabí, pravý (B) ze Singapuru. Více na obr. 3. Tento snímek byl pořízem smartphonem. 17. 6. 2022/7:36 SELČ.

... obr. 3 pořízený o 5 minut později  z okna našeho domu.

•

A do třetice. Dívat se do slunce pouhým okem lze jen někdy a spíše výjimečně. Třeba jako v sobotu 18. června 2022 v 21:04 SELČ (obr. 4).

... obr. 4/Slunce v oparu, krátce před tím, než zmizelo za horizontem Krušných hor.

Připadá vám tento článek jako kompilace ptákovin? Pokud ano, ještě jste z aktuálního horka nepřišli o zdravý úsudek. (Příště už budu psát zase „normálně“.)