Na okraj diskuse: Agrese vs preemptivní úder

Milý kolega bloger a věrný křesťan Karel Orlík napsal v diskusi pod mým článkem Sto dnů agrese: „Byl Izrael v červnu 1967 agresorem, tím, kdo začal válku? Ovšem, že byl, ale kdyby čekal jediný den, už by možná neexistoval.“

Můj text se týkal ruského vpádu na Ukrajinu letos 24. února, což je akt, s nímž mám obrovský a zásadní problém.

Karel Orlík dále napsal: „Rusko také veřejně zahájilo vojenské mašinérie, ale bylo v pořadí až druhé. Ty první boje na Donbase začali ukrajinští nacionalisté proti ukrajinským Rusům.“ Z toho lze dovodit, že Rusko není agresorem, protože „bylo druhé“. Zatímco Izrael agresorem je, protože „začal válku“. (Zde musím popravdě uvést, že Karel Orlík je oddaným přítelem Izraele a izraelskou vojenskou operaci z 5. června 1967 použil jako příklad státu, který válku zahájil „jako první“.)

Hodnotím oba zmíněné státy ve vztahu k „jejich“ válkám zcela odlišně. Rusko je vůči Ukrajině v postavení agresora a „prvního v pořadí“, neboť dění na východě Ukrajiny před 24. únorem 2022 bylo vnitřní věcí této země. Ukrajina bránila svoji územní celistvost, podobně jako Rusko bránilo svoji územní celistvost během válek v Čečensku (jakkoli jsou oba konflikty odlišné a čečenský konflikt komplikovanější).

Naproti tomu Izrael agresorem není, třebaže šestidenní válku 1967 formálně zahájil. Existuje totiž termín preemptivní útok, kterým se označuje vojenský úder mající za cíl eliminaci bezprostřední hrozby za situace, kdy neexistuje jiná alternativa k odvrácení takové hrozby než vojenská síla. A jelikož preemptivní úder není definován jako agrese, preemptivní úder proti Arabům z června 1967 znamená, že Izrael agresorem být nemůže, jelikož se jednalo o preemptivní akce jako odezvu na bezprostřední ohrožení (události, které vedly ke vzniku šestidenní války 1967 jsou všeobecně známé).

Naproti tomu Rusko před 24. únorem 2022 nikým bezprostředně ohroženo nebylo, proto jeho invaze na Ukrajinu není ničím jiným než čistokrevnou agresí.