Existuje v Izraeli náboženská diskriminace?

Nedělní (22. 5.) rozhodnutí jeruzalémského magistrátního soudu týkající se Chrámové hory opět v plné nahotě odhalilo absurditu praxe, která na tomto posvátném místě panuje a je pro většinu lidí odjinud nepochopitelná.

Bylo to už bezpočtukrát popsáno. Chrámová hora, nedílná součást izraelského hlavního města, je nejposvátnějším místem židovského náboženství a třetím nejposvátnějším místem pro vyznavače Alláha. Navzdory tomu platí v komplexu tzv. status quo, vyžadovaný Araby a respektovaný Izraelem, který stanoví: muslimové se na tomto místě modlit mohou, Židé nikoli.

Pokud se Židé přesto o modlitbu pokusí, je jim v tom izraelskou policií (!) bráněno, případně mohou být z prostoru vyvedeni a administrativně potrestáni dočasným zákazem vstupu na Chrámovou horu. Dlužno dodat, že věřící Židé, kteří cítí potřebu se na Chrámové hoře pomodlit, tak chtějí učinit na veřejném prostranství, nikoli uvnitř mešity Al Aksa či Skalního dómu.

Ačkoli tento článek je primárně o právu na modlitbu a tedy o náboženské svobodě, totéž „v modrobílém“ se týká rozvinutí izraelské vlajky. Nedávno se o to pokusila skupina vlastenecky orientovaných izraelských žen. Chrámovou horu navštívily se svými dětmi. Jednomu z chlapců ve věku asi deseti let ukryly složenou vlajku pod mikinu. Na prostranství Chrámové hory se jim podařilo nepozorovaně ji zpod oděvu vyjmout, ale sotva ji rozvinuly, přiskočil k nim bleskově důstojník izraelské policie a vlajku jim nekompromisně odebral. A to za situace, kdy na stejném místě vidíme běžně nemalé množství vlajek Palestinské osvobozenecké organizace PLO, stejně jako vlajek teroristického hnutí Hamas.

Na logickou otázku, proč tam panuje taková nesymetrie a – pokud jde o projevy víry - tvrdé protižidovské restrikce, ba jednostranná protižidovská diskriminace, můžeme slyšet formální odpověď: Taková jsou pravidla statu quo.

Ovšem my, kdo o této abnormalitě svobodně píšeme a nemusíme si brát servítky, můžeme nabídnout jinou odpověď. Je tomu tak proto, že muslimové jsou netolerantní maximalisté. Chrámovou horu chtějí jen pro sebe a kdykoli se Židé pokusí udělat alespoň zlomek toho, co si ve velkém dopřávají oni (muslimové), tedy zastavit se, pokojně pomodlit a uklonit se, reakcí arabské strany je fanatická hysterie, vyhrožování násilím, dokonce válkou - vše je zdůvodněno „obranou“ mešity Al Aksa před sionistickým znesvěcením a agresí.

Izrael status quo na Chrámové hoře akceptuje ve snaze přispět ke klidu na tomto neuralgickém místě své metropole, ohnisku konfliktu, který může vzplanout kdykoli a ze sebemenší příčiny. Jedním dechem je ovšem nutné dodat, že zmíněný status quo rovná se náboženská diskriminace.

Odpověď na otázku v titulku tedy zní:  Ano, v Izraeli náboženská diskriminace existuje. Diskriminace Židů na Chrámové hoře.

HLAS ROZUMU

Ve třetím květnovém týdnu navštívila Chrámovou horu trojice věřících židovských teenagerů. Rozhodli se nerespektovat status quo, který je v rozporu s jejich svědomím (i zdravým rozumem), a to tím způsobem, že se zastavili, uklonili a odříkali modlitbu Šema Jisrael, což je současně židovské vyznání víry („Slyš Izraeli, Hospodin, Bůh náš, Hospodin jeden jest.“ Atd.). Izraelskou policií byli zadrženi a byl jim vysloven administrativní zákaz vstupu na Chrámovou horu na 15 dní.

Mladí muži se s tím ovšem nesmířili a odvolali se. K jeruzalémskému magistrátnímu soudu. A ten v neděli 22. května rozhodl. V jejich prospěch. Soudce Zion Saharay dočasný zákaz vstupu na Chrámovou horu, kterým byli potrestání, zrušil. S odůvodněním, že úklonu a modlitbu nepovažuje za dostatečný důvod pro omezení náboženské svobody založené na obavách policie, že by to mohlo vyvolat nepokoje. Rozumějme: ze strany netolerantních a fanatických arabských muslimů.

Přelomové rozhodnutí obecnější povahy? Nikoliv.

Sám soudce Saharay zdůraznil, že rozhodnutí se týká výhradně tohoto konkrétního případu, tedy zda lze oněm třem mladíkům uložit administrativní dočasný zákaz vstupu na Chrámovou horu.

V žádném případě nejde o obecně závazný pokyn ve věci přípustnosti či nepřípustnosti židovských modliteb na Chrámové hoře. Nelze ovšem přehlédnout soudcovu kritiku adresovanou policii a spočívající v tom, že omezení vstupu na Chrámovou horu představuje nepřiměřený zásah do svobody pohybu, což je jedno ze základních ústavních práv.

Z toho lze dovodit, že z obav před arabskými násilnostmi jsou izraelští Židé na Chrámové hoře nejen nábožensky diskriminováni, ale také omezováni v právu svobodného pohybu. A to vlastní vládou.

REAKCE

Sotva vešlo rozhodnutí soudce Saharaye ve známost, dostavily se hysterické reakce Arabů. Jordánské ministerstvo zahraničí uvedlo, že jde o porušení mezinárodního práva, úřad šéfa Palestinskoarabské autonomie Mahmúda Abbáse ve verdiktu spatřuje vážné porušení historického statu quo a teroristické hnutí Hamas sdělilo, že rozsudek znamená zahrávání si s ohněm, když překračuje všechny červené čáry a je nebezpečnou eskalací, za kterou ponesou následky lídři okupace.

Naproti tomu úřad izraelského premiéra vydal prohlášení, v němž je znovu připomenuto mnohokrát dané ujištění, že pokud jde o status quo na Chrámové hoře, nejde v souvislosti s rozsudkem soudce Saharaye o žádnou změnu a žádná změna ani není v plánu. Jinými slovy oficiálním izraelským postojem je i nadále pokračování náboženské diskriminace Židů na Chrámové hoře ve snaze udržet na posvátném místě klid; snaha je to ovšem více než iluzorní. Arabové vnímají každý projev dobré vůle a férového kompromisu jako slabost.

Perlička. Izraelské státní zastupitelství s eproti verdiktu soudce Saharaye v kauze oněch tří mladíků odvolá.

ČLÁNEK 9

Že to není Izrael, kdo porušuje dohodnuté slovo, ale arabská protistrana, je zřejmé z článku 9 izraelsko-jordánské mírové smlouvy z roku 1994, kde je uvedeno, že

- každá z obou stran zajistí svobodný přístup k místům náboženského a historického významu;

- Izrael respektuje zvláštní roli Jordánska v muslimských svatyních v Jeruzalémě, přičemž až proběhnout jednání o trvalém uspořádání (s palestinskými Araby), dá Izrael vysokou prioritu historické roli Jordánska v těchto svatyních;

- obě strany budou společně jednat tak, aby podporovaly mezináboženské vztahy mezi třemi monoteistickými vyznáními s cílem usilovat o náboženské porozumění, svobodu náboženského vyznání, toleranci a mír.

Izrael svůj respekt k oné zmíněné zvláštní roli Jordánska vyjádřil tak, že náboženskou správu Chrámové hory ponechal v rukou islámské nadace Waqf podléhající jordánské koruně. Ve smlouvě se ale také hovoří o svobodném přístupu k náboženským místům, o toleranci a svobodě náboženského vyznání.

Co je tolerantního v zákazu židovských modliteb na Chrámové hoře vynuceném arabskými muslimy? Jak se něco takového slučuje s náboženským porozuměním?

To jsou otázky, které v souvislosti s verdiktem soudce Saharaye zákonitě vypluly na povrch.

Zpracováno podle článku  "Judge rules against Temple Mount ban for Jewish youth caught praying there" (server The Times of Israel, 22. 5. 2022)