Vrána k vráně sedá (a oči si nevyklovou)

Jsou chvíle, kdy člověk překoná totální oslabení organizmu způsobené vyčerpávající nemocí, najde sílu vstát z lůžka a doploužit se k PC, aby se vyjádřil k dění na Chrámové hoře.

Jak známo, probíhají na tomto nejposvátnějším místě židovského náboženství a třetím nejposvátnějším pro islámské věřící tvrdé střety mezi násilnými arabskými výtržníky a izraelskými bezpečnostními silami (příslušníky Pohraniční policie).

Co je jejich příčinou? Absolutní intolerance muslimů vůči nemuslimům.

Je-li nějaké svaté místo svatým pro více náboženství, pak zdravý rozum říká, že zde musí existovat kompromis. Není možné, aby Chrámová hora patřila stoprocentně jednomu vyznání, zatímco příslušníci jiného tam měli zakázáno vstoupit.

Přesně o to muslimům jde. Podle jejich představ patří výlučně jim – a Židé tam nemají co dělat. Něco takového nemohou izraelské úřady akceptovat. Je nemyslitelné, že by Židé nesměli ve svém hlavním městě vstupovat na nejposvátnější místo svých duchovních dějin.

Přesto se tak do jisté míry děje – v rámci jednostranného izraelského kompromisu.

Připomeňme si několik podob tohoto kompromisu.

Poté, co Izrael v šestidenní válce 1967 Chrámovou horu osvobodil (předtím byla pod jordánskou okupací), ponechal náboženskou správu tamních muslimských svatých míst islámské nadaci Waqf podléhající jordánské koruně.

V izraelsko-jordánské mírové smlouvě 1994 je v článku 9 uvedeno, že a) každá strana poskytne svobodu přístupu k místům náboženského a historického významu; b) Izrael respektuje současnou zvláštní roli Jordánského hášimovského království v muslimských svatyních v Jeruzalémě; c) strany budou společně jednat tak, aby podporovaly mezináboženské vztahy mezi třemi monoteistickými náboženstvími s cílem usilovat o náboženské porozumění, svobodu náboženského vyznání, toleranci a mír.

V rozporu s výše uvedeným mají muslimové na Chrámovou horu volný přístup, zatímco nemuslimové (dále jen Židé) pouze omezený. Navíc se na Chrámové hoře nesmějí modlit ani vykonávat jiné náboženské obřady, na což dozírá – jak absurdní! - izraelská Pohraniční policie. Kdo se modlí, je policií vyveden.

Aktuální omezení. Z rozhodnutí izraelské vlády mají Židé od pátku 22. dubna zákaz vstupu na Chrámovou horu, a to až do konce ramadánu (ten končí oficiálně 1. května).

Když ve středu 20. dubna uspořádala izraelská národní pravice (jistěže jsou mezi nimi i radikálové) v Jeruzalémě tzv. Vlajkový pochod, policie jim zakázala jít skrz Damašskou bránu, shromaždiště radikálních muslimů. V zájmu snížení napětí a prevence vzájemných střetů.

Podobných kompromisů bychom mohli jmenovat více.

Logicky se nabízí otázka: Jaký kompromis nabízejí Arabové? K odpovědi nám postačí jedno slovo: žádný.

Chtěli Židé během svátku Pesach (letos 15. až 23. dubna) navštívit pod ochranou policie Chrámovou horu? Muslimskou reakcí byly útoky kamením a jinými předměty, házení petard a Molotovových koktejlů. Pod Chrámovou horou se nachází známá Západní zeď (Zeď nářků). Jak snadný cíl pro arabské vrhače kamenů! Mešita Al Aksa jako posvátné místo? Jistě. Stejně tak jako skladiště kamenů a všeho možného, co lze použít proti Židům a policii. Svaté místo jako shromaždiště agresivních radikálů. Podle známého mustrů: nejprve modlitby, pak nenávistné násilí.

Jedou Židé autobusy skrz Staré město k Chrámové hoře? Kameny do nich!

Je toto kompromis?

Jakákoli akce izraelské policie motivovaná cílem udržet pořádek a bezpečnost je v arabském světě podrobena zdrcující kritice, hovoří se o „izraelské agresi“. Šokující zpráva přišla 19. dubna, kdy podle televize i24news jordánský premiér Bišer Khasawneh v tamním parlamentu řekl, že „zdraví každého Palestince a člena Waqfu v Jeruzalémě, který hází kameny na sionisty jako obranu proti izraelské okupaci“.

Příspěvek k uklidnění situace?

Své řekl i ruský ministr zahraničí Lavrov. Server The Times of Israel informoval 21. dubna o jeho rozhovoru s šéfem teroristické organizace Hamas (až tak hluboko Kreml klesl) Ismailem Haníjou. Lavrov vyjádřil Palestincům podporu a odsoudil to, co označil za nadměrné použití síly Izraelem proti civilistům.

Toto říká politik spoluodpovědný za příšerná zvěrstva, která jeho země působí civilnímu obyvatelstvu na Ukrajině a má tu drzost, že vyčítá izraelské policii, že se snaží udržet ve své zemi a ve své metropoli pořádek ohrožovaný těmi, s nimiž by se ruská policie vypořádala v podobných případech v Moskvě se stejnou brutalitou, jako nám dnes a denně předvádí v okupované zemi.

Hanebné ruské pokrytectví.