K teroristickému útoku u Damašské brány

Na co myslíte, když přecházíte po zebře silnici? V českých zemích nejspíš na to, abyste se bezpečně dostali na druhou stranu, tuzemský řidič bývá nevyzpytatelný. Některý vás klidně srazí – a ještě k tomu ujede.

Jinak ale chodci myslí na všechno možné. Troufnu si tvrdit, že jen málokdo z nás na to, jestli ten mladík, který právě kráčí po přechodu před námi, nemá v roce nůž a nehodlá nás zabít.

Avraham Elmaliah (21) měl evidentně naspěch. Vracel se z odpolední modlitby u jeruzalémské Západní zdi. Na první pohled ultraortodoxní Žid, černý oblek, černý klobouk. U Damašské brány přeběhl jednu pruh silnice, přešel zebru na druhém – a na chodníkovém ostrůvku na něj čekal šok.

Mladík před se náhle otočil a začal bodat. Avraham se zoufale bránil, ztratil klobouk a intuitivně dělal všechno pro to, aby útočníkovi jeho vražedné úsilí co nejvíce znesnadnil. Ovšem kdoví, jak by to celé dopadlo, kdyby po šesti vteřinách nespatřili hrůzný výjev dva poblíž sloužící příslušníci Pohraniční policie, muž a žena.

Když je útočník spatřil, nechal pobodaného Avrahama být a zamířil k nim. Se šíleným úmyslem napadnout i je. V tom okamžiku se karta obrátila. Oba policisté útočníka postřelili a když už byl na zemi a vypadalo to, že se pokouší vstát, vystřelili znovu.

Je čas změnit terminologii. Terorista byl eliminován.

Avraham Elmaliah byl s bodnými ranami na krku a zádech odvezen do nemocnice Šaarej Cedek, kde se úspěšně léčí. Svoji záchranu, za kterou dvojici policistů, která ho mezitím navštívila, osobně poděkoval, vnímá jako chanukový zázrak. Je si vědom toho, že kdyby tam oba příslušníci Pohraniční policie nepřispěchali, on sám by už nemusel být mezi živými.

Hrůzostrašný příběh se stal v sobotu 4. prosince odpoledne. Likvidací teroristy, který se vydal do ulic Jeruzaléma vraždit Židy, ovšem celá věc nekončí.

Dvojici čekalo vyšetřování, neboť, málo platné, jednalo se o střelbu a usmrcení někoho, kdo už byl částečně zneškodněn a ležel na zemi. A v médiích se rozproudila velká debata na toto téma.

Jedním dechem ale musíme dodat dvojí. 1/ Terorista ani po první střelbě nepřestal být nebezpečný. 2/ Vyšetřování je v takových případech rutinní záležitost, není zaměřeno proti oběma policistům. Těm sice byly odebrány zbraně, ovšem pouze k balistické kontrole; druhý den je dostali zpět.

Nejenže proti nim nebylo vzneseno žádné obvinění, ale dostalo se jim masivní podpory ze všech stran – ať už od premiéra Bennetta či lídra opozice Netanjahua, členů vlády (ne všech – krajní levice se nepřidala) a vedením policie.

Někteří arabští poslanci Knesetu se zachovali dle hesla „bližší košile než kabát“. Zaznamenali jsme silná slova o „popravě“, „strašném a hrozném zločinu“ a „dokonce o „do očí bijícím válečném zločinu“. Autoři těchto výroků neměli samozřejmě na mysli útok teroristy proti nevinnému člověku s cílem ho zavraždit, ale eliminaci této lidské zrůdy. Jak nepřekvapivý, jak příznačný arabský postoj.

Kriticky se vyjádřil člen izraelské vlády Esawi Frej z krajně levicové strany Meretz, ministr pro regionální spolupráci. Frej ovšem není Žid, patří do komunity izraelských Arabů. Jeho slova: „Zabití teroristy byl akt lhostejnosti k lidskému životu.“ Podle jeho názoru terorista, který nepředstavuje nebezpečí, by měl být ušetřen.

O to právě jde: terorista, který nepředstavuje nebezpečí. Na místě činu nebyl ovšem pan ministr, ale oba pohraniční policisté, kteří měli pouhý zlomek času na vyhodnocení situace.

Redakční komentář na webu listu The Jerusalem Post z 5. prosince („Yes, Border Police should shoot when necessary“) připomíná událost z října 1990. Také tehdy v Jeruzalémě zaútočil arabský terorista nožem na Židy. Náhodně přítomný Charley Chelouche, policista, který právě nebyl ve službě, ve snaze útočníka zastavit vystřelil nejprve do vzduchu a pak zamířil teroristovi na nohy. Ten se mu ale za jeho ohleduplnost „odvděčil“ tím, že ještě předtím, než byl přítomnými sražen k zemi, stačil Cheloucheho smrtelně pobodat; Chelouche se stal třetí obětí jeho krvavého řádění.

Ministr veřejné bezpečnosti Omer Bar Lev, do jehož působnosti policie spadá, se o podobných případech vyjádřil jasně: „Existují-li pochybnosti, pak nejsou žádné pochybnosti.“ V kritických okamžicích, kdy je k dispozici méně než málo času, pochybnost o tom, že terorista je stále nebezpečný musí vést k jedinému závěru: počínat si tak, jako by nebezpečný byl, a to mimo jakoukoli pochybnost. Osobní tragédie Charleye Cheloucheho je dostatečně varující.

Izraelská média také napsala, že terorista z tohoto příběhu, ano má jméno, je to Muhammad Š. Salima, bylo mu pětadvacet, pochází ze Salfitu spravovaného Palestinskoarabskou autonomií a v Izraeli pobýval nelegálně, na sociálních sítích napsal, že je  šáhid – kandidát. Toužil stát se mučedníkem. Udělal vše pro to, aby se mu to splnilo. (Bohužel při tom vážně zranil nevinného člověka.) Zaútočit nožem na kolemjdoucí na tak exponovaném a kontrolovaném místě, jakým je v jeruzalémském Starém městě Damašská brána a její okolí, zaručuje odchod do muslimského ráje prakticky stoprocentně.

Aby si mohli čtenáři udělat svůj obrázek o tom, jak útok probíhal, nabízím níže videoodkaz. K tomu malé vysvětlení, proč jsem nevložil video ze serveru YouTube přímo. Důvodem je kodex blogera, který zakazuje na titulní stránce blogu publikovat „texty, obrázky či videa, které propagují násilí či nepřiměřeným způsobem zobrazují násilí“, stejně jako publikovat „drastické texty, obrázky či videa“. Jelikož jsem už jednou podobný materiál z likvidace v Jeruzalémě útočícího arabského teroristy zveřejnil a s odkazem na výše citované pasáže kodexu byl nucen jej odstranit, náležitě jsem se poučil a stejnou chybu nehodlám opakovat.

•

VIDEOODKAZ

Teroristický útok v Jeruzalémě  ze dne 4. 12. 2021./ZDE

FOTOODKAZ

Oba policisté, účastníci zásahu proti teroristovi útočícímu 4. 12. u Damašské brány, byli o den později přijati jeruzalémským policejním šéfem Doronem Turgemanem. Ten jim poděkoval a mimo jiné řekl: „Nedokážu si představit lepší reakci na včerejší teroristický incident, než byla ta vaše.“/ZDE