Ovšem utínání končetin není záležitost vkusu, ale projevem barbarství. Tyto a podobné praktiky jsou v hrubém rozporu se Všeobecnou deklarací lidských práv (VDLP), jmenovitě s článkem 5: Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.
Utínání končetin zlodějům krutý a nelidský trest je, o tom snad není sporu. Navíc trest barbarský. Režim, který má něco takového ve svém „repertoáru“, je režimem barbarským.
Tálibán se v minulých dnech přihlásil k tomu, že bude končetiny provinilcům utínat. Hnutí se tak samo zařadilo mezi barbary.
Lze namítnout, že VDLP je právně nezávazný dokument Valného shromáždění OSN. Tak proč by si z něj měl Tálibán dělat těžkou hlavu?
Není-li závazný právně, je bezpochyby závazný morálně. Vyjadřuje hodnoty, k nimž se hlásí moderní vyspělá civilizace. Ne pouze na Západě, ale na celé planetě. VDLP podepsala v prosinci 1948 naprostá většina tehdejších členů OSN (48 z 58), a to ze všech pěti kontinentů (islám neislám). Byl mezi nimi i Afghánistán.
Kromě toho existuje také Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (Pakt), tedy mezinárodní smlouva – pro země, které k ní přistoupily, právně závazná. V Afghánistánu vstoupil Pakt v platnost v dubnu 1983.
V článku 7 Paktu čteme:
Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.
Tálibán po odchodu Američanů a spojenců získal vládu nad Afghánistánem, tedy nad zemí, která se přijetím Paktu zavázala k civilizovanému chování vůči svým občanům (k lidským bytostem obecně). Ideologie nových vládců je ovšem s ustanoveními Paktu v přímém rozporu.
Nelze přitom pustit ze zřetele, že Tálibán usiluje o získání mezinárodního uznání a má (aktuálně: měl) zájem o to, aby jeho zástupce mohl vystoupit na Valném shromáždění OSN. V době psaní tohoto článku (26. 9. odpoledne) jsem zaznamenal, že Tálibán tuto možnost nedostane. Skvělá zpráva. Nelze mít všechno: užívat výhod členství ve světové rodině národů a současně se chovat k lidem hůř než ke zvířatům. (Na tom nic nemění ta politováníhodná skutečnost, že součástí světové rodiny národů jsou státy, které se k lidem chovají podobně barbarsky jako Tálibán – Írán, Saúdská Arábie a jiné.)
V diskusích pod internetovými články informujícími o krutých praktikách Tálibánu, ať už reálných nebo avizovaných, najdeme značné procento přispěvatelů, kteří tvrdí: Co je nám po tom, je to jejich věc. Nesouhlasím. Podobné zavírání očí před zvrácenostmi mocných je z principu chybné. Jak pravil klasik (anglický filozof a politik J. S. Mill – volný citát), zlí lidé nepotřebují k dosažení svých cílů nic víc, než aby se dobří lidé jen dívali a nic nedělali.
Neméně srozumitelně vyjádřil princip proč nečelit zlu mlčením německý protestantský teolog M. Niemöller (volný překlad jeho básně):
Nejprve přišli pro komunisty – a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista.
Potom přišli pro Židy – a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid.
Pak přišli pro odboráře – a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář.
Potom přišli pro katolíky – a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant.
Pak přišli pro mě – a v té době už nezbýval nikdo, kdo by se ozval.
Tak jako bylo z principu důležité a nutné, aby svět věděl o zvěrstvech nacismu, všech forem komunismu, o genocidě ve Rwandě či masakru ve Srebrenici (atp.), je správné a nutné, aby byl informován o zvěrstvech prováděných barbarskými vládci Tálibánu.
Snad je z obsahu tohoto článku zřejmé proč.
PS: Rozumí se samo sebou, že primárně je utínání končetin zlodějům v 21. století nesprávné nikoli proto, že to zapovídají mezinárodní ujednání, ale proto, že je v rozporu se zdravým rozumem.