Paradoxy a rozdíly naší doby

Jeruzalém je už tři tisíciletí duchovním centrem národa zvaného Izrael. Součástí historického lidu Izraele jsou Judejci, pro které se ujalo české označení Židé. Centrem Jeruzaléma je pak Chrámová hora.

Jak název napovídá, je to místo, kde ve starověku stál První chrám (zničen Babylóňany roku 586 před Kristem) a na stejném místě Druhý chrám (zničen Římany roku 70 po Kristu). Oba Chrámy byly po staletí ústředními svatostánky izraelského/židovského náboženství.

Proto chovají Židé k této lokalitě posvátnou úctu, a to navzdory tomu, že v průběhu dějin byly na tomto svatém místě určeném ve své době k uctívání Boha Izraele zbudovány islámské svatyně (Skalní dóm a mešita Al Aksa); a také navzdory tomu, čemu se říká  status quo Chrámové hory. Pod tímto  názvem se skrývá paradox naší doby: muslimové se na Chrámové hoře modlit mohou, Židé a křesťané nikoliv.

Absurdita tohoto statu quo vynikne o to víc, že ačkoli je Chrámová hora de facto (od června 1967) i de iure (od roku 1980) nedílnou součástí izraelského hlavního města, vedení židovského státu udělalo vůči muslimů vstřícný krok a ponechalo náboženskou správu Chrámové hory v rukou muslimské nadace Jeruzalémský islámský waqf, která je podřízena jordánskému panovníkovi.

Dlužno dodat, že když byla Chrámová hora součástí Zajordánska přetransformovaného na Jordánsko (1948-1967), o podobné vstřícnosti Arabů si Židé mohli nanejvýš nechat zdát. Měli totiž na Chrámovou horu zakázaný přístup, podobně jako za doby největšího pronásledování v časech Římské říše.

NEJSME JAKO ONI

S jistou nadsázkou můžeme říci, že poté, co poražené Jordánsko přišlo ve válce 1967 o Chrámovou horu, zachovali se tehdejší izraelští politici (premiér Levi Eškol, ministr obrany Moše Dajan) podle hesla „Nejsme jako oni“.

Zdravý rozum říká: Dobře, Izraelci obnovili svoji suverenitu nad Chrámovou horou, nicméně ponechali její náboženskou správu muslimům. Mohli bychom tedy očekávat, že vstřícným krokem muslimů bude respekt k právu všech modlit se na Chrámové hoře (uctívat svého Boha). Tak tomu ovšem není.

Jak známo, nemuslimové, tedy Židé a křesťané (ostatní nemuslimy vyjmenovávat netřeba, neb o ně primárně nejde), se na Chrámové hoře modlit nesmějí. Důvod? Obavy z fanatismu muslimů, který může vyústit v násilné střety.

Je to smutný obraz této doby, důkaz naprosté muslimské netolerance vůči ostatním věřícím. Židé se ve svém státě, ve svém hlavním městě, na nejposvátnějším místě své víry nesmějí modlit!

A pokud si troufnou tak učinit? Tak jako v neděli 18. července, na kdy připadl smutný židovský svátek Tiša be-av, vzpomínka na zničení obou Chrámů? Toho dne přišlo na Chrámovou horu asi 1700 Židů, někteří se modlili – a dokonce, ta troufalost, jeden z poslanců izraelského  parlamentu tam zapěl národní hymnu Hatikvu.

A reakce muslimů? Nenávistná, fanatická, hysterická. Ve stylu: Chrámová hora je výlučně muslimská, Židé se tam nemají co modlit. Z muslimského světa – z Ammánu, Ankary, Teheránu, Ramalláhu, Gazy i odjinud – jsme slyšeli slova o provokaci, útoku na mešitu Al Aksa a jejím znesvěcení (přitom do ní Židé nevstoupili). Připojila se arabská strana Raam, která je součástí izraelské vládní koalice (!). Zde platí „bližší košile než kabát“. Raam vydal dle webu The Times of Israel z18. července prohlášení, v němž uvedl, že „mešita Al Aksa je na svých 144 dunamech (14,4 ha - LS) výhradně majetkem muslimů a nikdo jiný na ni nemá právo“. Jak dodává web listu The Jerusalem Post, tímto označením je myšleno 144 dunamů plochy celého komplexu Chrámové hory. Jinými slovy: nikdo kromě vyznavačů Alláha tam nemá co dělat.

V praxi to pak vypadá tak, jak jsme viděli v úterý 20. července během muslimského Svátku oběti (Íd al Ahdá): dle zpráv samotných palestinských Arabů sto tisíc modlících se muslimů na Chrámové hoře –  FOTOODKAZ ZDE.

1700 věřících Židů v den svátku přímo souvisejícím s tímto místem se modlit nesmí, 100 tisíc muslimů v den svého svátku může. Zvláštní pojetí náboženské svobody, tolerance a vzájemného respektu.