Mezinárodní tribunál bude vyšetřovat válečné zločiny nacistického Německa a Spojenců

Dovedete si představit takovýto titulek záhy po skončení druhé světové války? Znamenající, že na lavici obžalovaných usednou představitelé poraženého agresora a vedle nich představitelé vítězných mocností?

Političtí i vojenští. Abych tuto představu dovedl ad absurdum: v Norimberku 1945-1946 by nesoudili Spojenci Němce, ale jakýsi mezinárodní tribunál všechny. Na lavici obžalovaných by neseděli pouze Göring, von Ribbentrop, maršál Keitel nebo generál Jodl, ale také Churchill, Stalin, Truman, generál Eisenhower a maršálové Montgomery a Žukov (výběr je nahodilý).

Co by to znamenalo? Že by mezi útočníka a jeho oběti bylo vloženo rovnítko. Tím by se vina agresora do nebe volajícím způsobem relativizovala. Znamenalo by to také, že obrana před útokem může být považováno za stejný zločin jako útok samotný. Něco takového nelze hodnotit jinak než jako vrchol zvráceného uvažování. Pominutí smyslů.

Zatímco v pětačtyřicátém, po osvobození, když nastal čas pohnat nacistické válečné zločince – masové vrahy – před spravedlnost, bylo něco takového absolutně nemyslitelné, dnes se taková zrůdnost připravuje.

Úřad hlavní žalobkyně Mezinárodního trestního soudu (ICC) 3. března 2021 na svém webu oznámil, že  Fatou Bensouda zahájí vyšetřování údajných válečných zločinů Izraele v Palestině.

JAK SE „VYRÁBÍ“ STÁT

Jenomže: je Palestina stát? Aby se totiž vůbec mohla na ICC s žalobou obrátit a aby ICC mohl svoji jurisdikci na jejím teritoriu uplatnit, musí být státem. Že není? Snadná pomoc. Tak si ten stát jednoduše stvoříme.

Jak se to dělá? Vytvoří se panel tří soudců ICC a když alespoň dva rozhodnou, že Palestina státem je, pak jím prostě je, i kdyby jím reálně nebyla. (Trochu mi to připomíná prohlášení velitele útvaru na vojně: „Já když řeknu, že je voják vožralej, tak je vožralej, i kdyby nebyl.“ Je to jasné?)

Přesně to se stalo. Tři soudci o této věci rozhodovali a v poměru 2:1 „od stolu“ rozhodli, že Palestina je stát. A co atributy státu, jmenovitě mezinárodně uznané hranice? S tím si ICC příliš hlavu neláme.

V prohlášení žalobkyně Bensouda (přechýleně Bensoudaové) se dozvídáme, co rozhodnutí „panelu 2:1“ (the Chamber) znamená a naopak neznamená:

• že jurisdikce ICC sahá na území Pásma Gazy a Západního břehu Jordánu včetně východního Jeruzaléma;
• že neurčuje, zda Palestina splňuje požadavky na státnost podle mezinárodního práva veřejného;
• že nerozhoduje o sporu týkajícím se hranic;
• že nepředjímá otázku budoucích hranic.

(V anglickém originále: … the territorial scope of this jurisdiction extends to Gaza and the West Bank, including East Jerusalem. In its majority ruling, the Chamber stressed that it was not determining whether Palestine fulfilled the requirements of statehood under public international law, or adjudicating a border dispute, or prejudging the question of any future borders;)

Dalším podstatným právním problémem je skutečnost, že Izrael ICC neuznává a jeho rozhodnutí pro něj nejsou závazná. V tomto bodu ovšem ICC nijak „kouzlit“ nemůže (jako v záležitosti účelové „výroby“ státu Palestina).

SEBEOBRANA PŘED SOUDEM

Jde o víc než o právní formality: na prvním místě je to věc principu. A vlastně i prostého zdravého rozumu. Spojenci nebombardovali německá města a Američané Hirošimu jako agresoři, ale jako ti, kdo agresi čelili. Izraelci nepodnikali v Pásmu Gazy vojenské operace jako agresoři, ale jako ti, kdo čelili raketové agresi teroristů, vedle vražedných útoků individuálního teroru. Tím, že ICC chce vyšetřovat „válečné zločiny“ Izraele, staví logiku na hlavu. Legitimní sebeobrana se dostává na lavici obžalovaných. Zbláznil se svět?

Vyšetřování ICC se podle oznámení dr. Bensouda vztahuje na činy spáchané od 13. června 2014. Ve svém prohlášení sice hovoří o obětech zločinů „jak palestinských, tak izraelských“, ale vzhledem k tomu, kdo žalobu podal (vedení Palestinské autonomie) a jak je celá kauza pojata, nelze si dělat iluze o tom, jakým směrem se bude vyšetřování ubírat.

Kdyby měl být ICC férový a ne zpolitizovaný, musela by jediná správná a spravedlivá reakce na žalobu Ramalláhu znít: Ano, budeme vyšetřovat, ale vaše zločiny teroru proti izraelským civilistům, vaše raketové útoky, vaše únosy, vraždy, sebevražedné atentáty. Vy jste původci zla v regionu, Izraelci se legitimně brání. Že přitom umírají lidé? Ano, v každé válce umírají a toto je válka – válka proti vašemu teroru.

Zní to jako pohádka, nic takového se nestalo a nestane. Vyšetřování ještě ani nezačalo a už má Izrael cejch zločince.

Portál The Times of Israel k datu, od něhož se budou vyšetřované činy posuzovat – 13. 6. 2014 – uvádí (zkráceno):  O den dříve unesli palestinskoarabští teroristé v Judeji tři izraelské teenagery, kteří byli po usilovném pátrání nalezeni 30. června zavraždění. Podání žaloby k ICC ke dni 13. června znamená, že Palestinci dosáhli toho, že zmíněný zločin vyšetřován nebude.

Stejný zdroj také připomíná vyjádření dr. Bensouda z roku 2019. Dala najevo, že vyšetřování se zaměří na

• konflikt Izraele a Hamasu z roku 2014 (operace „Protective Edge“);
• na izraelskou politiku osad;
• na reakci Izraele na protesty na hranicích Pásma Gazy.

Kromě toho se PRAVDĚPODOBNĚ zaměří na obvinění teroristické skupiny Hamas z válečných zločinů spáchaných proti izraelským civilistům. (The probe will also LIKELY focus on accusations of war crimes by the Hamas terror group against Israeli civilians.)

To lze číst i tak, že nejdříve se dostane do hledáčku ICC Izrael – a pak možná Hamas. Tedy: nejprve oběť, poté snad i útočník.

Pokud jde o izraelskou politiku osad v Judeji a Samaří: klasifikovat budování židovských domovů na území historické pravlasti izraelského národa, Země izraelské, jako válečný zločin nelze nazvat jinak než jako uvažování za hranicí zdravého rozumu. Dlužno dodat, že Židé nebudují svá sídla na území žádného „okupovaného“ státu, nýbrž v oblasti C, která je podle dohod z Oslo pod izraelskou civilní a vojenskou kontrolou (na rozdíl od oblasti A – ta je pod kontrolou Palestinskoarabské autonomie a oblasti B – sdílená kontrola: civilní je v kompetenci Arabů, vojenská náleží Izraeli).

Upřímně: nerozumím tomu, proč Izraelci a palestinští Arabové uzavřeli mírové dohody z Oslo, když svět rozdělení na oblasti A, B a C stejně nerespektuje a sveřepě hovoří o „okupaci Západního břehu“ (a občas i o okupaci Pásma Gazy, kde není jediný izraelský voják – kromě dvou padlých, jejichž těla Hamas tvrdošíjně odmítá vrátit). Přitom Palestinská národní správa existuje jenom díky těmto dohodám. Další z absurdit naší doby.

Že je v Izraeli rozhodnutí hlavní žalobkyně ICC přijímáno s krajní rozhořčením a odporem, zatímco palestinští Arabové jásají, netřeba zdůrazňovat. Jásá i Hamas, který se holedbá tím, že jeho akce teroru jsou „legitimní opozicí“, jejímž cíle je „chránit palestinský lid“. Raketami, terorem, vraždami. Odpornější bezostyšnost si sotva lze představit.

Premiér Netanjahu k oznámení o zahájení vyšetřování řekl, že jde o útok na Stát Izrael. Předpojatý soud v Haagu učinil rozhodnutí, které je podle něj směsicí antisemitismu a pokrytectví. Pokračoval: „Soud říká, že hrdinní a morální vojáci, kteří bojují proti nejkrutějším teroristům na Zemi, jsou ve skutečnosti váleční zločinci. A říká také, že když stavíme dům v našem hlavním městě, jedná se o válečný zločin.

Připomněl, že podobný tribunál byl kdysi ustaven proto, aby zabránil opakování zvěrstev spáchaných nacisty na židovském lidu. Ten dnešní se obrací proti židovskému národu. „Tribunál samozřejmě neříká ani slovo proti Íránu, Sýrii a dalším diktátorským režimům, které páchají skutečné válečné zločiny. Po mnoho let jsme tvrdě pracovali s vůdci a vládami proti tomuto záměru. Ale tento tribunál je zaujatý proti Státu Izrael, proto je třeba udělat jen jednu věc: bojovat pomocí pravdy ve všech zemích, na všech úrovních a na všech fórech. Budeme chránit každého vojáka, každého velitele a každého občana. Slibuji, že budeme bojovat za pravdu, dokud nedosáhneme zrušení tohoto skandálního rozhodnutí.“

Prezident Rivlin se vyslovil podobně. Podle něj Izrael nikdy nepřijme rozhodnutí zaměřené proti realizaci svého práva i povinnosti chránit vlastní občany. „Izrael je silný, židovský a demokratický stát, který ví, jak se má bránit a v případě potřeby je schopen také sám vyšetřovat. Jsme hrdí na své vojáky, sny a dcery, maso a krev této země. Stojí generaci za generací jako zeď proti těm, kdo chtějí vůči nám páchat zlo. Budeme ostražití abychom zajistili, že tímto rozhodnutím (ICC) nebudou ohroženi.“

Závěrem citát Alana M. Gershowitze, amerického právníka, analytika a publicisty, z článku „Je Palestina stát?“, který byl publikován na webu Gatestone Institute:

• Podle britského vojenského experta Richarda Kempa „žádná země v historii válčení neudělala více pro to, aby se vyhnula civilním obětem, než Izrael během vojenské operace Lité olovo (přelom 2008/2009 - LS).“ Izraelský Nejvyšší soud uvalil na svou armádu obtížná omezení a poskytl efektivní prostředky pro nápravu trestných činů spáchaných jednotlivými izraelskými vojáky.

A tento stát má být vyšetřován a postaven na úroveň hrdlořezů a skutečných zločinců operujících v DR Kongo, Ugandě, Dárfúru a jinde v Africe? To snad ne!

Je-li psaní a říkání pravdy jediným způsobem, jak účinně bojovat se skandálním protiizraelským rozhodnutím ICC, o čemž je přesvědčen premiér Netanjahu, pak tento text budiž vnímám jako skromný příspěvek k tomuto úsilí.