Slovo k Jindřichu Forejtovi

Půlhodina zbývá do konce druhého březnového dne, který byl víc hektický než dny předchozí. Nejen v oblasti koronavirové. Přemýšlím nad jeho klíčovými okamžiky. Především o fake news týkající se Jindřicha Forejta.

Byla to lekce. Ukázka, jak snadno lze v této době rozšířit nepravdu. Kolik takových, méně odhalitelných, plní mediální prostor kolem nás! Doslova ze všech světových stran. Jak je patrné, kromě „známých firem“ v podobě toho či onoho nedůvěryhodného serveru mohou dezinformace v dobré víře šířit i lidé seriózní. Lidé, kterým nemáme důvod nevěřit. Tato neblahá zkušenost nabádá k větší ostražitosti.

Bylo by laciné škodolibě poukazovat na to, že i takový mediální veleduch, jakým je Jiří Ovčáček (jiný ani nemůže na Hradě v dané funkci působit), podlehl. Však se mu za to dostalo  na Twitteru kritiky víc než vrchovatě. Jen bych podotkl: některá média se za šíření té nepravdy omluvila. Hluboce se omluvil i Daniel Herman. (Chytrému napověz.)

Také mě ta původní zpráva zasáhla. Jindřicha Forejta si hluboce vážím. Rád vidím v našem národě špičkové profesionály – a on ve svém oboru takový je. Nikdy nezapomenu, jak mě ohromil v dubnu 2013, když ve vysílání České televize komentoval přenos pohřbu baronky Thatcherové. Napsal jsem tehdy na svém blogu, že televize zaslouží pochvalu „za dokonalé průvodní slovo v podání Jindřicha Forejta“. A dále:

• Tak pracuje profesionál. Neagresivní, příjemný, srozumitelný projev. A především: obdivuhodné znalosti, dokonalá příprava do nejmenších detailů, kaskáda užitečných údajů. Přitom z toho člověka byla cítit pokora a úcta k britské tradici, která si pokoru a úctu zaslouží. Nedovedu si představit, že by průběh pohřbu, tedy jeho „necírkevní“ část, okomentoval kdokoli z kmenových televizních reportérů lépe. Za předvedený výkon náleží panu Forejtovi nejvyšší uznání.

Od té doby jsem na Jindřicha Forejta takříkajíc nedal dopustit. Jistě, nebyl bez chyb. V tomto případě snad ale také platí: Kdo z vás je bez hříchu … však víme.

Když odešel z Hradu, uvítal jsem, že našel nové uplatnění v Institutu Václava Klause. Považoval bych za chybu, kdyby jeho schopnosti a znalosti zůstaly „ležet ladem“. (Tím nechci říci, že každý myšlenkový výstup, který IVK publikuje, je hoden potlesku. Výsledky jeho práce je nutné hodnotit přísně individuálně a oddělovat „zrno od plev“.

Říká se, že člověk, kterého „předčasně pohřbíme“, bude dlouho žít. Přál bych mu to, i když vím, že jeho současný zdravotní stav je vážný, velice vážný. Je v dobrých rukou – a nám zůstává naděje. Nakonec nám stejně nezbývá než říci:  Buď vůle Tvá.

... naděje/Unsplash.com