Lidskost proti nenávisti, dobrá vůle proti pokrytectví

V neděli 18. října jsem psal na svém blogu na iDNES („Odříkaného chleba ...“) o tom, že vysoký představitel palestinských Arabů Saíb Irikát byl s nemocí covid-19 převezen k léčení do Izraele.

Konkrétně do nemocnice Hadassah v izraelském hlavní městě Jeruzalémě. Příběh má své pokračování.

Zatímco ještě v neděli byl Irikátův stav považován za vážný, ale stabilizovaný, v pondělí (19. 10.) došlo k prudkému zhoršení a ke změně hodnocení na stav kritický. Politika, který před třemi roky podstoupil transplantaci plic, bylo nutné napojit na ventilátor.

Celá věc má samozřejmě i svoji politickou rovinu. Někteří izraelští zákonodárci mají za to, že Irikátovo léčení v jejich zemi (proti níž on systematicky štve) mělo být podmíněno vydáním těl dvou zabitých vojáků izraelské armády a dvou zřejmě živých civilistů, které v Pásmu Gazy drží tamní teroristická vládnoucí organizace Hamas jako rukojmí.

Jde o tyto muže:

• Poručíka Hadara Goldina a št. seržanta Orona Šaula; oba byli zabiti při protiteroristické operaci v Pásmu Gazy v roce 2014.
• Averu Mengistua, Žida z etiopské komunity, který dobrovolně odešel do Pásma v roce 2014.
• Hišama Al Sayeda, příslušníka beduínské komunity, který taktéž odešel do Pásma dobrovolně v roce 2015.

O obou civilistech je známo, že mají psychické problémy (čehož důkazem je i jejich odchod na území ovládaného teroristy).

Izrael dlouhodobě usiluje, i za pomoci Egypta, aby byla těla a rukojmí vrácena, zatím bez výsledku. Někteří zákonodárci se domnívají, že izraelská vláda měla v souvislosti s hospitalizací Irikáta vytvořit patřičný tlak na jejich vrácení, což má ale dost podstatný háček. Není jasné, jak by mělo vedení Palestinskoarabské autonomie v Judeji a Samaří (předseda Abbás, strana Fatah) rychle přimět své rivaly v Pásmu Gazy (Hamas), aby s vrácením těl a civilistů souhlasili, když se to nikomu nepodařilo za posledních pět, resp. šest let. Irikát musel být vzhledem ke svému stavu převezen do Izraele neprodleně, což se také stalo, jinak hrozil nejhorší scénář. A jak v této chvíli (pondělí 19. 10. po poledni) vidíme, vyhráno zdaleka nemá.

Osobně bych spíše uvítal něco jiného. Kdyby v souvislosti s izraelským aktem dobré vůle přestala Palestinskoarabská autonomie se štvavou propagandou proti mírovým smlouvám, které Izrael podepsal se Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem. Nenávistné útoky proti novým arabským partnerům Izraele dosahují děsivých rozměrů, jak dokládá nejnovější zpráva z listu Jerusalem Post („Abbas’s Fatah warns Jerusalem Arabs against UAE funding“; 18. 10.).

V souvislosti s informacemi, že Spojené arabské emiráty plánují ve spolupráci s jeruzalémskou radnicí financovat řadu projektů v Jeruzalémě hovoří palestinští Arabové o „emirátských penězích namočených v palestinské krvi“.

Generální tajemník Fatahu ve východním Jeruzalémě Šadi Mtour vyzval Araby, aby se k těmto projektům nepřipojili ani přímo, ani nepřímo. Šel ovšem ještě dál. Nedávnou návštěvu delegace z Emirátů, která navštívila na jeruzalémské Chrámové hoře mešitu Al Aksa ocejchoval jako „dýku v arabském srdci“ a dodal, že každá takováto přítomnost zahraničních delegací, která není koordinována s palestinským vedením, musí být hodnocena jako „vniknutí, nikoli návštěva a všemi odmítnuta“.

Když už je Izrael pro palestinské Araby dobrý k tomu, aby jejich top politici využívali jeho zdravotní systém, mohli by se alespoň mírnit v této kampani, která jen dokazuje, že mír je až to poslední, o co jim jde.

Zajímavý názor také prezentoval izraelský velvyslanec u OSN Danny Danon: Irikát, který se nakazil koronavirem, byl hospitalizován v izraelské nemocnici. Stejný Irikát, který spolu s jeho organizací podporuje bojkot Izraele a hnutí BDS a docela nedávno šířil pomluvy ve stylu obvinění z rituálních vražd (blood libel), že Izrael úmyslně infikoval Palestince covidem, nyní přichází, aby využil lékařskou péči izraelského státu. „Tento případ ztělesňuje všechny palestinské lži a pokrytectví.“ (Portál Arutz ševa 19. 10.)

Není divu, že někteří Izraelci zásadně nesouhlasí s tím, aby byl Irikát léčen v jejich zemi. Zmíněný portál uvádí jako příklad  Advu Bitonovou,  jejíž čtyřletá dcera Adele zemřela v důsledku předchozího teroristického útoku spáchaného arabskými teroristy kameny na jejich automobil. Nešťastná maminka je pobouřena tím, že by jako občan měla přispět na léčbu Irikáta, kterého označuje jako „antisemitského nepřítele Izraele“.

Říká: „Osoba, která podporuje terorismus, osoba, která je členem teroristické organizace, má nárok na lékařské ošetření v naší zemi? Na mé náklady?“

Navrhuje, pokud by Irikátovi přátelé chtěli, aby se o něj postaral Izrael, ať peníze, které ukládají na konta uvězněných teroristů převedou na jeho lékařskou péči. "Nechci financovat jeho léčbu.“

Lze se jí divit?

Právě v den, kdy byl Irikát převezen do Jeruzaléma k léčení, podepsala izraelská delegace v Bahrajnu osm dokumentů v rámci nedávno uzavřené Abrahamovské mírové dohody. Obsahují:

• komuniké o navázání diplomatických, mírových a přátelských vztahů mezi oběma státy;
• memorandum o hospodářské a kulturní spolupráci;
• memorandum o spolupráci v oblasti civilního letectví;
• memoradnum o spolupráci mezi ministerstvy financí obou zemí;
• memorandum o spolupráci v oblasti telekomunikací, IT a poštovních služeb;
• memorandum o spolupráci v oblasti zemědělství;
• memorandum o spolupráci mezi ministerstvy zahraničí obou zemí;
• dohodu o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických, zvláštních a služebních pasů.

Pokračují i kontakty mezi Izraelem a Emiráty, v pondělí 19. 10. přistál na Ben Gurionově letišti u Tel Avivu první stroj společnosti Etihad z Abú Zabí s cestujícími – Boeing Dreamliner na lince EY9607. Tím byla zahájena éra leteckého spojení mezi oběma zeměmi dohodnutá o den dříve. Na Twitteru Etihadu čteme: Vytváříme historii (obr. 1).

... obr. 1/19. října 2020.

To vše - hmatatelný mír - je ovšem palestinským Arabům trnem v oku. Místo toho, aby je nejnovější vývoj přiměl k větší aktivitě v rámci mírového úsilí, zůstávají víc a víc stranou. Zatím nedokázali nic, než hanebně štvát proti těm, kdo se v mírovém procesu dostali „o několik velbloudích délek“ před ně. Ke své vlastní škodě.